Myslivost nefunguje, novela zákona nic neřeší, říkají vlastníci lesů i ekologové

Jakub Krahulec

Zástupci majitelů lesů a ochránci přírody vyložili na společné tiskovce, co jim vadí na stávajícím pojetí myslivosti i aktuálních návrzích změn. Nejpalčivější je podle nich soustavné přemnožování zvěře, které poznamenává lesní ekosystémy.

Pány a vládci českých lesů jsou stále struktury Českomoravské myslivecké jednoty. Foto SM

Současný model myslivosti v ČR nefunguje dobře a žádoucí změny nepřináší ani jeho úprava, kterou schválila na konci června vláda v podobě návrhu novely zákona o myslivosti. Konstatovali to společně zástupci soukromých vlastníků lesů a ochránci přírody na úterní tiskové konferenci. Obě skupiny žádají nad rámec vládní novely zejména rozšíření možnosti regulovat stavy přemnožené spárkaté zvěře. Ta dnes ožírá v neudržitelné míře mladé jedle a listnáče, čímž způsobuje nejen hospodářské škody majitelům lesa, ale především ekologické problémy. Příslušné stromy totiž pak v ekosystému lesa chybějí a druhovou pestrost poničených lesů nelze dost dobře obnovit.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

„Ocitáme se v začarovaném kruhu (…) S těmito stavy zvěře nemůžeme obnovit lesy v požadovaném druhovém složení,“ uvedl na konferenci Jaromír Bláha, expert na lesnictví z Hnutí DUHA.

Spárkatá zvěř spase dle oficiálních statistik průměrně dvě třetiny nové výsadby jedlí a listnatých stromů, ve čtvrtině z osazovaných oblastí pak téměř všechny. Výši hospodářských škod odhadl předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek na miliardy korun.

Snížit stav zvěře jde za stávajících pravidel pouze prostřednictvím honebních společností, které honitby plánují. V nich mají menší vlastníci lesa přitom jen minimální vliv — kontrolu si drží často členové Českomoravské myslivecké jednoty, která měla určující slovo i při přípravě aktuální vládní novely.

Majitelé mohou po uživatelích honitby vymáhat náhradu škody, podle Šebka mívají ale jen minimální úspěch. Soukromníci tak žádají větší možnosti, jak samostatně hospodařit a předcházet škodám — specificky pak snížení minimální výměry pro oblast honitby na 250 hektarů ze současných pěti set.

Ochránci přírody doplňují, že snižování stavu přemnožené zvěře musí doplňovat obnovování druhové pestrosti.

 „Nároky zvěře nesplňuje ani současný zákon a problém nelze řešit jen změnou velikosti honiteb. Je ho potřeba řešit plánováním po oblastech honebních, po oblastech chovu. My jsme ministerstvu zemědělství tuhle připomínku dávali. Navrhovali jsme také zmenšení minimální honitby na sto hektarů, aby se k právu myslivecky hospodařit mohli dostat i mnohem menší vlastníci, protože jsme přesvědčeni o tom, že čím více vlastníků jej bude mít, tím větší bude zájem na rovnovážném stavu zvěře,“ uvedl Bláha.

Českomoravská myslivecká jednota odmítá uvedené argumenty s tím, že lov spárkaté zvěře se na malých výměrách nedá pořádat a návrhy nerespektují přirozený pohyb zvířat. Bláha má naproti tomu za to, že 250 hektarů představuje kompromis, který potřeby myslivců zohledňuje.

Vliv myslivecké lobby

Změna plánu honitby vyžaduje nadpoloviční většinu hlasů přidělovaných v honebních společenstvech podle výměry pozemků, málokterý vlastník má ovšem v platných výměrách honiteb dostatečně souvislou plochu. Vlastníci tak sice mají v daných organizacích zastoupení, v praxi však podle nich zmůžou jen málo, často i proto, že se o schůzích společností včas nedozví. O svolávání sjezdů rozhodují předsedové honebních společenstev, jimiž jsou opět většinou představitelé Českomoravské myslivecké jednoty.

„Toto je zabetonovaný stav, všichni to vědí, i pan [ministr zemědělství Miroslav] Toman, a nechtějí si nechat sáhnout na tvorbu honiteb. Je to neskutečná lobby Českomoravské myslivecké jednoty, doba této společnosti ale skončila. I my jsme myslivci, jsou jimi i zemědělci, majitelé lesních pozemků a další lidé z veřejnosti,“ uvedl na úterní tiskovce Richard Podstatzký-Thorsen, předseda Komory soukromých lesů.

Další požadavky

V obecné rovině mluví ekologové i vlastníci lesů o potřebě změny v samotném chápání i právní podstatě myslivosti. Odvolávají se na koncept selského hospodaření, kdy má vlastník větší vliv na provozování myslivosti na vlastním pozemku. Myslivost je zde chápána jako prostředek udržování rovnováhy v ekosystému.

Aktuálně předložená novela zákona o myslivosti sice počítá s tím, že se plánování lovů bude odvíjet i od míry zjištěného poškození pozemku, kritici ale nadále postrádají zveřejnění patřičných prováděcích vyhlášek. Ornitologové a ochránci zvířat navíc upozorňují, že novela přehlíží problém neaktualizovaných seznamů lovených zvířat, z nichž některá jsou dnes již ohroženými druhy.

Spor probíhá rovněž o způsob, jakým evidovat ztráty způsobené zvěří. Podle novely se mají soudně uznané škody ukládat elektronicky, podle vlastníků pozemků ale kvůli složitosti procesu nelze většinu náhrad vymáhat. Škody napáchané nevhodným způsobem myslivectví navíc přírodě nikdo nevrátí.

„Nikdo dnes nejde na vesnici vymáhat škody, protože je to na léta a je to neprůkazné,“ tvrdí Bohumír Nekola, předseda Spolku vlastníků honebních pozemků. Požaduje proto takové zjednodušení systému, aby o náhradu z fondů pro náhradu škod honebních společností mohli zemědělci žádat přímo místního starostu. Elektronická evidence by pak fungovala jako platforma, do níž by v první fázi zaznamenávali škody sami vlastníci.

Podle Jaroslava Šebka navíc nestačí evidovat pouhá soudní rozhodnutí. Vyvolá se tím prý dojem, že takřka žádné škody nejsou. „Elektronická evidence ano, ale ne v ministerstvem navrhované podobě,“ uvedl zemědělec. Dílčí kroky novely vítá, považuje je však za nedostatečné. „Neřeší příčiny stavu, pouze látá důsledky nefunkčního pojetí české myslivosti,“ domnívá se.

Diskuse