Představte si les, ve kterém rostou duby, buky, jedle, javory a jiné listnáče různého věku pospolu s jedlemi, tu a tam i smrky a dalšími jehličnany. Smrkové monokultury, které podléhají v nevhodných podmínkách suchu a kůrovci, jsou minulostí, namísto nich máme druhově i věkově pestré lesy bující životem.

Naději, že se z této představy stane běžná praxe, vnesla do českých lesů novela lesního zákona, kterou loni na podzim s posvěcením ministerstva zemědělství schválil parlament. Jenomže k tomu, aby ministr Toman otočil, stačila návštěva předsedy Českomoravské myslivecké jednoty. A problém je opět na stole.

Poslanci a poslankyně alespoň zčásti vyslyšeli mnohaleté varování vědců, lesníků i laické veřejnosti. Schválená novela lesního zákona totiž nově zahrnuje i funkční systém plánování odlovu srnců, jelenů a dalších druhů zvěře v zákoně o myslivosti. Jejich počet by měli myslivci odvozovat smysluplně podle míry, s jakou poškozují okolní lesy. Například ty nově vysázené.

Právě poškozování stromů zvěří je zásadním limitujícím faktorem růstu vysazených semenáčků a stromků z přirozeného zmlazení, které je pro zalesňování rozsáhlých holin nezbytné. Podle vyhodnocení škod zvěří, které proběhlo naposledy v roce 2015, bylo 58,7 % mladých stromků poničeno spárkatou zvěří (to je o 15 % více než v roce 2010 a dá se předpokládat, že je číslo k letošnímu roku mnohem vyšší vzhledem k zalesňování tisíců hektarů holin).

Listnaté stromy a jedle (tzv. meliorační a zpevňující dřeviny) si zvěř zamilovala ještě víc, průměrně jich poškodí 64 %. Avšak na čtvrtině území republiky jsou poškozené téměř všechny tyto dřeviny.

Vidíme, že při současném apetitu přemnožené lesní zvěře zůstávají druhově pestré a životem kypící lesy pouze snem. Vyrostou totiž jen ty stromy, které zvěři nechutnají — smrky. A ty — jak víme při pohledu na holé kopce po celé České republice — prosperují už jen výhradně v horských podmínkách. Přesto na buky, duby, javory či jedle můžeme zapomenout: zvěř je sežere.