↗

Nebylo člověka, který by od Jirky neslyšel o kudlankách v sadu i na Kotasu, kudlančí louce, kde jezdíval jako dítě na saních. Jeho sad je údajně místo s největším výskytem kudlanek v republice. Jak to věděl? Protože jich nikde víc neviděl. Foto Jana K. Kudrnová

„Ester, Jirka umřel,“ vyskočí mi na mobilu SMS. Jako ozvěnou píšu všem okolo, kteří ví, že byl v umělém spánku: Jirka umřel, Jirka umřel. Jako by to můj mozek nezvládl pobrat sám. Sedím ve vlaku s kamarádkou, obejme mě, ale rozpláču se až v olomouckém parku mezi kachnami, třináct minut od místa, kde Jirka den předtím spal a ráno už se neprobudil.

Pročítám zprávy plné nevěřícnosti, smutku a bolesti od lidí, kteří ho poznali teprve nedávno, i od jeho dlouholetých přátel a rodiny. Sdílení bolesti je konejšivé, nejsme na ni sami. Ráda vyprávím o Jirkovi lidem, kteří ho neznají. I mé kamarádce o něm v průběhu dne vyprávím.

Vyprávím, jak loni na Velikonoce zablokoval autem bagr u rybníka nedaleko rodného Šternberka, aby zabránil zničení hnízdiště jeřába popelavého. Česká inspekce životního prostředí a starosta, které mezitím obvolal, měli přijet každou chvíli. Deset dělníků na něj koukalo poněkud udiveně, ale hnízdiště zachránil. Místní chtějí vést ralley přes stezku, kde zrovna migrovali mloci. Smůla. Se svým „bratrem ve zbrani“, jak přezdíval Martinovi, akci sabotovali.

Kdykoliv se v jeho okolí děla nepravost zvířatům nebo přírodě, zasáhl. A nejen v okolí. Taky například mobilizoval a za Českou republiku koordinoval logistiku při blokádě Bělověžského pralesa v roce 2017. Pro některé mohlo být setkání s Jirkou nepříjemné, hlavně když zrovna bořili bobří hráze.

Přírodě a zvířatům nejen pomáhal, ale také je vášnivě fotil. Srdce ho táhlo i k lidem. Před pát lety koordinoval pomoc obyvatelům hanácké vesnice zasažené povodněmi. Přátele, kteří přijeli pomáhat vlastníma rukama, ubytoval se ženou u sebe doma.

Když vypukla válka na Ukrajině, prakticky okamžitě informoval na sítích, že vyjíždí na hranice převážet uprchlíky, a v průběhu dalších měsíců až do své smrti Ukrajincům a Ukrajinkám aktivně pomáhal. Více než osmdesáti ženám a dětem sehnal ubytování ve Šternberku i okolí, dvě ženy a jejich děti ubytoval na několik měsíců s manželkou u sebe doma.