Ruské lesy v plamenech. Stát většinou jen nečinně přihlíží

Jitka Komendová

Lesní požáry se v Rusku opakují každoročně. Jsou ale stále rozsáhlejší a zasahují i nejcennější přírodní oblasti. Politici si problému všímají pouze tehdy, jsou-li ohrožena velká města. Svou závažností jde přitom o globální problém.

Letecký snímek z loňského července zachycuje kouř z lesního požáru v Jakutsku na Sibiři. Ohromné lesní požáry úzce souvisejí s klimatickými změnami. Foto Dimitar Dilkoff, AFP

Ruskou přírodu zasahují rozsáhlé požáry hlavně ve dvou obdobích roku: na jaře kvůli vypalování trávy, v létě přichází období lesních požárů. Zatímco většina požárů, které v létě decimují lesy jižní, západní a střední Evropy, vzniká z nedbalosti turistů, příčinou vzplanutí ruských lesů je především používání ohně při úklidu po těžbě dřeva.

Vrchol lesních požárů v Rusku připadá obvykle na první polovinu srpna. Letos však už 11. července služba letecké ochrany lesů Avialesochrana registrovala v Rusku stovky lesních požárů. V průběhu července se ocitly v plamenech lesy v Chabarovské oblasti, Chanty-Mansijském okruhu, Irkutské oblasti, Burjatsku, Jakutsku a dalších částech Ruska. Na počátku srpna zachvátil požár národní park Jugyd va v Republice Komi. Tamní pralesy jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Ruské úřady přistupují k lesním požárům dvojím způsobem. Pokud by požáry mohly znamenat ohrožení hustěji obydlených oblastí, aktivně je hasí. V odlehlejších oblastech jsou vymezeny takzvané zóny kontroly, kde se oheň pouze monitoruje, ale nehasí. Úřady argumentují tím, že jde o nedostupné oblasti, kam nelze dostat hasiče ani techniku.

Nedostatek prostředků a neochota bojovat proti plamenům

Ruská pobočka Greenpeace však oponuje, že oblastí, kam se lidé skutečně nemohou dostat, je podstatně méně než těch, které mají status zón kontroly. Za zóny kontroly je totiž prohlášena takřka polovina všech lesů Ruské federace. Zároveň na tyto zóny připadá 80—90 % z celkového spáleného území ruských lesů. Oheň tu totiž postupuje mnohem rychleji než tam, kde jej lidé aktivně hasí.

Větší roli než geografická nedostupnost hrají při rozhodování, zda plameny hasit, nebo ponechat lesy ohni napospas, peníze a lidské zdroje. V případě ohrožení lidských sídel se finance na hašení najdou a vynaloží, pokud však plameny decimují „pouhou“ přírodu, nechávají se volně šířit. Navíc místní úřady mnohdy požáry tají, protože ani při dobré vůli nemají dostatek prostředků na zásah proti ohni a nechtějí si kazit reputaci.

Na Sibiři i v evropské části Ruska se proto každoročně šíří požáry, jejichž rozměry si lze jen stěží představit. Jediný požár v Jakutsku loni pohltil více než milion hektarů lesa. Celkově v loňském roce požáry zasáhly území o rozloze 188 000 km2, což je maximum v dějinách měření. Plocha odpovídá přibližně území České republiky, Rakouska a Slovinska dohromady.

V postižených lesích hoří nejen stromy, ale i rašeliniště, z nichž stromy vyrůstají. Požáry v rašeliništích se velmi komplikovaně likvidují, neuhasí je déšť a mnohdy zůstávají skryté do dalšího roku. Navíc při nich vzniká velké množství dýmu, který dále stupňuje klimatické změny a valí se i do poměrně vzdálených míst. Před několika dny velký požár v Rjazaňské oblasti zahltil dýmem Moskvu. Kouř z požáru na hranici Nižegorodské oblasti a Republiky Marij El se nese do Nižního Novgorodu.

Teprve když ruská velkoměsta, a zvláště Moskvu, zahalí dým z lesních požárů, všimnou si problému i světová média a ruské úřady začínají razantněji jednat. Velká tíha boje o záchranu hořících lesů ale leží na občanských organizacích, zvláště ruské pobočce Greenpeace, jež se tomuto problému s mimořádným nasazením věnuje již léta.

Selhání státu a úsilí občanské společnosti

Moskvané mají stále v paměti požár z roku 2010, který dusil hlavní město ještě déle a intenzivněji než letos. Tehdy se do hořící oblasti zavalené toxickým kouřem z rašelinišť vydalo mnoho dobrovolníků. Záchranné práce bez dostatečného ochranného vybavení způsobily mnohým z nich těžké zdravotní komplikace. I proto dobrovolníků ochotných pomáhat při lesních požárech ubývá.

Aktivisté Greenpeace se stále aktivně účastní hašení požárů a současně žádají ruskou vládu o systémová opatření. Za klíčové považují zrušení nebo alespoň výrazné omezení takzvaných zón kontroly, kde je příroda ponechána plamenům zcela napospas. Nezbytný je podle nich také zákaz pálení zbytků stromů při těžbě dřeva a větší snaha při hašení v blízkosti národních parků a přírodních rezervací. Výrazně by také měly být navýšeny finance určené k boji s lesními požáry.

Úsilí Greenpeace dosáhlo alespoň dílčího úspěchu. V polovině srpna byla oficiálně zveřejněna nová pravidla pro hašení lesních požárů, jež vstoupí v platnost 1. března 2023 a zavedou nové podmínky pro vymezení zón kontroly. Podle předběžných odhadů Greenpeace se díky nim sníží plocha, na níž se lesní požáry nehasí, asi na polovinu.

Jde však jen o malý krok vzhledem k závažnosti problému. Vůbec totiž neřeší příčiny. Stát nadále extrémně přetěžuje občanskou společnost tam, kde by měl se vší razancí zasahovat sám. Lesní požáry v Rusku totiž nejsou jen lokální sezónní komplikací, jak na ni nahlížejí ruské úřady, ale celoplanetární katastrofou srovnatelnou s ničením amazonského pralesa.

advertisment
advertisment