Kronika osobní odpovědnosti, kapitola lesní požáry

Petr Bittner

Vzývání osobní odpovědnosti, oblíbená kratochvíle českých politiků, je nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Vyviňuje systémové aktéry a zamlžuje představu o společném světě. Ať už za požár může kdokoli, nic není jen o jednotlivci.

Jedno mongolské přísloví praví: Jedna větev oheň nedělá, jeden člověk není ještě člověkem. Foto Alex Hussein, Pexels

Ničivé požáry už od neděle sužují Národní park České Švýcarsko na severu Čech. Zlověstný pach kouře ráno probouzel lidi až v Praze. Stovky obyvatel byly evakuovány, stovky hasičů se na hranici svých fyzických možností snaží požár zastavit. Popelem lehlo již několik domů. Vlna veder přinesla trend obrovských lesních požárů z jihu a jihozápadu Evropy i k nám.

Neměli bychom přitom popírat roli, jakou hrají sezónní požárů při obnově přirozeného — v případě Českého Švýcarska především borového — lesa. Borové lesy disponují odolnou kůrou a přirozenou schopností rychlé a pestré obnovy.

Je však nezpochybnitelným faktem, že klimatická změna zvyšuje pravděpodobnost rozsáhlých požárů. Je to klimatická změna, jejímž vlivem budou sezóny lesních požárů delší a intenzivnější. Od roku 2000 čelí české lesní porosty skokově vyššímu počtu dnů v roce, během nichž je počasí příznivé pro vznik a šíření požárů. Jedna z příčin spočívá ve zvýšení průměrné teploty v České republice od roku 1960 o neuvěřitelné dva stupně Celsia.

„Česká republika bude muset nepochybně udělat celou řadu dalších kroků… Musíme se připravit zejména na to, že jsou tu klimatické změny a požáry budou nastávat čím dál častěji,“ říká odborník na požární ochranu z Ostravské univerzity Martin Trčka.

×