Ničivé požáry už od neděle sužují Národní park České Švýcarsko na severu Čech. Zlověstný pach kouře ráno probouzel lidi až v Praze. Stovky obyvatel byly evakuovány, stovky hasičů se na hranici svých fyzických možností snaží požár zastavit. Popelem lehlo již několik domů. Vlna veder přinesla trend obrovských lesních požárů z jihu a jihozápadu Evropy i k nám.

Neměli bychom přitom popírat roli, jakou hrají sezónní požárů při obnově přirozeného — v případě Českého Švýcarska především borového — lesa. Borové lesy disponují odolnou kůrou a přirozenou schopností rychlé a pestré obnovy.

Je však nezpochybnitelným faktem, že klimatická změna zvyšuje pravděpodobnost rozsáhlých požárů. Je to klimatická změna, jejímž vlivem budou sezóny lesních požárů delší a intenzivnější. Od roku 2000 čelí české lesní porosty skokově vyššímu počtu dnů v roce, během nichž je počasí příznivé pro vznik a šíření požárů. Jedna z příčin spočívá ve zvýšení průměrné teploty v České republice od roku 1960 o neuvěřitelné dva stupně Celsia.

„Česká republika bude muset nepochybně udělat celou řadu dalších kroků… Musíme se připravit zejména na to, že jsou tu klimatické změny a požáry budou nastávat čím dál častěji,“ říká odborník na požární ochranu z Ostravské univerzity Martin Trčka.

Přesto na otázku, co by se mělo dělat do budoucna, odpověděl premiér Petr Fiala: „Hoří po celé Evropě, a proto je třeba být ještě víc opatrný při chození do lesa a nedělat nic, čím byste mohli způsobit požár.“ Tak jako v minulosti již mnohokrát tváří v tvář krizím, které vyžadují zásadnější intervence státu a veřejných sektorů, apeluje vláda na posvátnou „osobní odpovědnost“.

Píše se tu nová kapitola kroniky ideologické kategorie „osobní odpovědnost“. Poukazem na osobní odpovědnost se část politického spektra zbavuje zodpovědnosti za věci, které by vyžadovaly zásahy do osobní svobody — jež tato ideologie zapovídá — a které by stály veřejné prostředky — jež tato ideologie velí škrtat.

Odpovědnost za sebe sama

Při představě, že páteří české obrany proti masivním lesním požárům v suchých měsících poháněných klimatickou změnou bude „osobní odpovědnost“, se mi vybavil nedávný zážitek. Jeden letní večer popíjíme s přáteli víno na vyprahlém Svatém kopečku v Mikulově. Svatý kopeček je přírodní rezervace, protože na něm roste velké množství chráněných rostlin. Hnízdí tu také můj oblíbený ťuhýk, který si napichuje kořist na větev jako špíz. A údajně tu žije i pár výrů.

V tom jsme spatřili pár desítek metrů pod námi pár novomanželů, doprovázený fotografkou, kteří se ve tmě a vzdor větru (jsme ve výšce 363 metrů nad mořem) vehementně snaží zapálit obrovský lampion. V plánu ho měli vypustit a s pomocí profesionálního osvětlení vyfotit, kterak na něj v letu zasněně hledí. Po nekonečných minutách boje neukojitelné lidské blbosti s nepříznivými povětrnostními podmínkami se jim podařilo zažehnout vpravdě robustní plamen. Lampion hoří.

Polovina úspěchu, chtělo by se říct — je-li plným úspěchem smrt v plamenech. Nyní se ovšem lidská blbost vtělená v nešťastnou trojici šťastných novomanželů a fotografky obrací k dalšímu horizontu: skutečně chtějí vyslat tento silně hořící, vratký a nevyzpytatelný mechanismus nazdařbůh z nejvyššího místa nad chráněnou flórou a stále ještě přítomné desítky lidí — z nichž jsou mnozí navíc notně nasáklí alkoholem. Samce výra probouzí ze sna zlá předtucha.

Na desátý pokus se lampion dostává do výšky zhruba tří metrů, kde je okamžitě polapen vzdušným poryvem a zcela mimo reakční dobu fotogenického úsměvu nastávajících, natož akční rádius fotografky odnesen ze strmého jižního svahu, který je vyhlášený výskytem vzácného kosatce nízkého a ožanky horské. Teprve v tuto chvíli trojice svou snahu vzdává a nejevíce zájem o osud svého instagramového vynálezu zkázy se vydává směrem k městu.

Plameny šlehat nezačaly, katastrofu se patrně podařilo zažehnat společnou iniciativou výra, který lampion zpacifikoval ze vzduchu, a skupiny ještěrek zelených, zvyklých a evolučně adaptovaných na „osobně odpovědné“ návštěvníky, jež plamen uhasily svými jazyky.

Poučení je, že pokud bude naše vláda i v případě lesních požárů — kterých bude i na našem území přibývat — apelovat na lidskou zodpovědnost, tak jsme v prd*li. Protože tatáž vláda v čele s ODS učí lidi především zodpovědnosti za sebe sama. Takže naši společnost stále více tvoří zejména takové trojice, které cítí intenzivní zodpovědnost za věci typu vydařená stylizovaná novomanželská fotka na sociální síti, víc než za ohrožení vyprahlé chráněné oblasti letícím ohněm.

Vůně uhájených českých zájmů

Měli bychom se proto mít na pozoru před zavádějícím politickým i mediálním rámováním požáru v Národním parku České Švýcarsko: Bez ohledu na závěry vyšetřování bychom si měli jasně říct, že katastrofa má „lidské zavinění“. Je jím 250 let trvající masivní spalování fosilních paliv člověkem, po jehož okamžitém konci volá celá globální vědecká komunita už bezmála půl století.

Příprava na českou éru masivních lesních požárů, známých z jižní Evropy, bude vyžadovat koordinaci napříč úřady i politickým spektrem, signifikantní veřejné investice a aktualizované krizové plány, vypracované ve spolupráci s odbornou veřejností. Proto je vhodné nalít si čistého vína — adaptace na klimatickou změnu bude tvořit podstatnou část veřejných rozpočtů.

Aby si většina české politické reprezentace nemyslela, že je z obliga. Nikoli, žijeme katastrofu, kterou tito lidé stále víceméně ignorují a jejíž krizová řešení staví do protikladu k „českým zájmům“, které údajně srdnatě hájí proti zlému Bruselu.

Okusme tedy vůni uhájených českých zájmů. Její štiplavý zápach je cítit až na Letné.