↗

Podle výzkumu Climate Accountability Institute je Shell sedmou společností na světě v pořadí největších znečišťovatelů oxidem uhličitým. V deltě Nigeru po sobě navíc v důsledku tisíců ropných úniků dlouhodobě zanechává další obrovské environmentální škody. Foto Pius Utomi Ekpei, AFP

Budou-li se jednou psát dějiny zločinů fosilních korporací, bude kapitola o počínání Shellu v deltě Nigeru zaujímat mimořádné místo. Extrémní devastace životního prostředí i místních komunit, podíl na porušování lidských práv nebo justiční vražda Kena Saro-Wivy a dalších osmi členů Hnutí za přežití národa Ogoni. To vše má na svědomí firma Shell za necelých sedmdesát let těžby ropy v deltě Nigeru. Nyní chce jako správný rabiát utéct bez placení.

Zpustošit, vydělat a utéct

Před pár týdny v médiích probleskla zpráva, že Shell chce prodat svou nigerijskou infrastrukturu na těžbu ropy. Nechce ji ovšem prodat celou, zbavit se chce pouze zařízení na pevnině. Mořskou těžební infrastrukturu a zpracovatelské závody na zkapalněný LNG plyn si chce ponechat. Shell se chce v Nigérii orientovat jen na ziskové části ropného byznysu, které s sebou nenesou mnoho problémů.

Kontroverzní pevninskou těžební infrastrukturu od Shellu převezme konsorcium Renaissance Africa Energy, které se skládá ze čtyř menších nigerijských energetických firem a několika dalších mezinárodních firem. Součástí dohody je ale také půjčka přesahující miliardu dolarů, kterou Shell poskytne kupujícímu. Experti se obávají, že si tím efektivně nadále zajistí podíl na infrastruktuře, ale jeho role ve společnosti se vzdálí dohledu veřejnosti.

Lidé z delty Nigeru se však obávají, že Shell k ústupu zavelel proto, aby se vyhnul placení následků environmentální devastace, kterou v Nigérii způsobil. Jen v lednu 2021 musel energetický gigant vyplatit patnáct milionů eur po prohraném soudním sporu s nigerijskými farmáři. Podobným verdiktům přitom Shell čelí pravidelně. Podle právníků by převod majetku na jinou firmu zřejmě do budoucna omezil možnosti, jak donutit fosilní firmu platit za zničené nigerijské životní prostředí.

„Shell musí přijmout svou odpovědnost. To znamená plně uhradit sanaci a obnovu znečištěných oblastí a také reparace zasaženým komunitám. Nemohou jen tak odejít od prakticky nenapravitelné škody, kterou způsobili,“ říká Nnimmo Bassey, ředitel Health of Mother Earth Foundation a legenda afrického klimatického hnutí.

Podobně se Shell musel podrobit historickému rozhodnutí soudu v Haagu z května roku 2021, podle kterého musí firma do roku 2030 snížit emise o pětačtyřicet procent oproti roku 2019. Pokud se podaří dosáhnout výhodného prodeje nigerijské infrastruktury, může to podle expertů pomoci Shellu naoko snížit emise, ale jeho byznys model zůstane nedotčený.

Jinými slovy, Shell hledá cesty, jak svou již tak odpornou korporátní historii obohatit o další obrovský zločin: zbavit se vlastní zodpovědnosti za totální zničení delty Nigeru a ještě k tomu klamně vykazovat, že snižuje emise. Spravedlivé řešení klimatické krize předpokládá, že firmy jako Shell za své historické zločiny i za vypouštění emisí zaplatí. I kdyby to mělo znamenat, že v budoucnu zkrátka nebudou existovat.