Při posledním zasedání Sněmovny poslanci schválili změnu zákona o daních z příjmů, která úplně osvobozuje příjmy z prodeje firem a cenných papírů od daně, pokud byl dodržen tzv. časový test. Tento test se uplatní, pokud vlastník držel cenné papíry alespoň tři roky nebo obchodní podíl ve firmě alespoň pět let. Předtím byly tyto příjmy osvobozeny do částky 40 milionů korun ročně, přičemž příjmy nad tuto částku podléhaly zdanění.

Spíše než o změnu se ale jedná o návrat k původnímu stavu. Danění příjmů z prodeje firem a akcií nad 40 milionů korun ročně bylo totiž zavedeno až začátkem tohoto roku v rámci tzv. konsolidačního balíčku. Zdanění astronomických příjmů tedy nevydrželo ani rok. Dodejme, že limit 40 milionů Kč stále platí u příjmů z prodeje kryptoměn. Tato výjimka ale téměř jistě souvisí s bitcoinovou kauzou ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), jinak by pravděpodobně nulové zdanění zahrnulo i na kryptoměny.

Nerovná zátěž

Součástí konsolidačního balíčku byly i opatření jako zrušení daňové slevy pro studenty nebo zvýšení DPH na vodné, stočné a kojenecké potřeby. Snižování deficitu státního rozpočtu totiž mělo být sociálně spravedlivé, to jest mělo se dotknout všech sociálních vrstev — od nejbohatších po nejchudší. Zatímco však chudším zvýšená sazba DPH na vodné a stočné zůstává, velmi bohatým zdanění astronomických příjmů nevydrželo ani rok.

Poslanci svůj krok obhajují argumentem náročností dlouholetého budování firem. Proč by však tato náročnost měla být důvodem k neplacení daně z jejich převodu, už nevysvětlili. Existuje koneckonců spousta náročných povolání, z nichž se daně a odvody odvádějí, a nikdo to za nenormální nepovažuje.

I kdyby to skutečný důvod byl (což s naprostou jistotou není), byla by tato změna zákona nesmyslná, protože se stejně tak jako na podnikatele vztahuje i na investory, kteří nic nevybudovali, ale pouze nakoupili akcie a ty pak se ziskem prodali.

Shoda napříč Sněmovnou

Pozoruhodné je, že se koalice SPOLU se při prosazování této nestydaté podpory bohatých nesetkala s takřka žádným odporem. Pro hlasovali poslanci vládní strany STAN, ale i opoziční poslanci ANO a SPD. Jediní Piráti hlasovali proti. Stejně jako u zrušení daně ze superhrubé mzdy a zrušení daně z nabytí nemovitosti v roce 2020 nám vládní a opoziční strany připomínají, že se ve své podpoře bohatší částí společnosti nijak neliší.

České zákony jsou zkrátka k bohatým více než vstřícné. Uveďme si to na příkladu syna Petra Kellnera, jehož údajný prodej podílu v PPF nedávno zarezonoval českými byznysovými médii.

Ze zděděného majetku v hodnotě několika desítek miliard korun mladý Kellner na daních a odvodech nezaplatil zhola nic. Žádnou dědickou daň totiž nemáme. A měl-li nějaké oficiální příjmy v podobě dividend, uplatnila se na ně pouze 15% daň a žádné odvody na systém sociálního zabezpečení ani na zdravotní pojištění. A teď, při prodeji podílu ve firmě PPF o hodnotě 40 miliard, znovu neodvede ani korunu.

Kdyby si český zaměstnanec s průměrnou mzdou chtěl vydělat 40 miliard čistého, trvalo by mu to přes 88 tisíc let. Přitom by ze své práce na daních a odvodech zaplatil přibližně 28 miliard korun. Petr Kellner junior nemusel pracovat, stačilo narodit se do správné rodiny, a proto se svým bohatstvím nemusí nijak podílet na financování škol, zdravotnictví nebo výstavbě společné infrastruktury.

V časech, kdy strany vládní koalice neustále apelují na snižování deficitu státního rozpočtu a pasují se do role zodpovědných hospodářů, působí snížení daní nejbohatším bez nadsázky jako výsměch. Jde totiž přesně o tu skupinu lidí, kteří mají peněz více než dost a které by vyšší kontribuce do státního rozpočtu bolela nejméně. Jejich zdanění je naprosto logický krok. Pokud by ovšem vláda skutečně chtěla řešit narůstající státní dluh.

Zrušení i posledního zbytku zdanění astronomických příjmů má hluboký symbolický význam. Ačkoliv toto zdanění pro bohaté investory nikdy nepředstavovalo jakoukoli zátěž, jeho odstranění jasně ukazuje, že nejbohatší jednoduše nejsou ochotni podílet se chodu českého státu.