Demolice, kterou provázely otázky samotné stavební firmy, proč se vlastně začíná bourat. Přerušená dodávka elektřiny pro několik obydlených domů. Poškozený vodovod, provizorně „opravený“ zaraženým klackem. A starosta obvodu vlastnícího dotčené domy, který v rozhovoru tvrdil, že o zahájení demolice vůbec nevěděl.

Tím vším byla provázena likvidace pěti bytových jednotek ve čtyřech domech v osadě Bedřiška — místě s unikátní dělnickou historií a silným komunitním elánem, který oceňují odborníci doma i v zahraničí.

Čeká Bedřišku stejný osud jako Přednádraží?

Bedřiška je bývalá dělnická kolonie v Ostravě, tvořená takzvanými finskými domky — montovanými dřevěnými dvojdomy, které Československo obdrželo po druhé světové válce jako humanitární pomoc od Finska. Tyto ojedinělé stavby měly rychle vyřešit nedostatek bydlení pro dělníky a horníky. Jsou typické dřevěným obkladem, sedlovou střechou a jednoduchou konstrukcí.

Přestože odborné posudky potvrzují, že některé objekty jsou stále obyvatelné, vedení městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky v čele se starostou Patrikem Hujdusem rozhodlo, že nájemníkům neprodlouží smlouvy a jednotlivé domy postupně odstraní.

Většině dosud vystěhovaných obyvatel nezbylo než přijmout náhradní bydlení nabídnuté radnicí. Podmínky nového bydlení však často neodpovídaly původním slibům. Podle mluvčí komunity Evy Lehotské nájem v nových bytech činí výrazně více, než kolik platili nájemníci v Bedřišce. Navíc dodatky smluv neobsahují jasné záruky, že nájemníci skutečně dostanou přidělené byty, a zároveň omezují jejich práva: po podpisu dodatku nemají nárok na plánované opravy či údržbu a délka nájmu může být zkrácena oproti původně slibované době.

Podobný scénář známe z ostravské lokality Přednádraží, které bylo systematicky vyklízeno od roku 2012. Město tehdy argumentovalo havarijním stavem domů a údajnou připravovanou stavební investicí, která měla revitalizovat území. Obyvatelé však tvrdili, že budovy se do havarijního stavu dostaly až kvůli dlouhodobému zanedbávání oprav kanalizace.

K žádné nové stavbě ani vybudování infrastruktury nakonec nedošlo. Lidé se museli rozptýlit do jiných lokalit, často s vyššími náklady na bydlení. Sousedské vazby se rozbily, původní území zůstává prázdné. Bedřiška může dopadnout obdobně.

Bedřiška není problém. Bedřiška je řešení.

Demolice pokračovala ve čtvrtek 13. listopadu. Na řadě byla pravá polovina domu č. p. 8 — jednotka, kterou znalecký posudek označil za obyvatelnou. V levé části domu žije rodina s platnou nájemní smlouvou do roku 2029. O demolici sousední jednotky se dozvěděli až při příjezdu bagrů. Mají pochopitelně strach, jak zásah ovlivní jejich dům.

Krátce před čtvrteční osmou ranní vystoupilo na střechu domu pět podporovatelů osady s transparenty „Bedřiška přežije“. Na střeše strávili zhruba osm hodin. Demoliční firma mezitím zbourala další dva domy a poté odjela. Po celou dobu byli na místě přítomni také policisté, kteří situaci monitorovali.

V pátek 14. listopadu přijela rodiny v Bedřišce podpořit členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Růžena Mužíková: „Bedřiška mohla být zářným příkladem funkční komunity. Mrzí mě, že se likviduje něco, co tu lidé budovali mnoho let. Je to nespravedlivé.“

Zachování osady podpořilo 15. listopadu rovněž asi sto padesát účastníků antifašistické demonstrace. Během oslav svátku 17. listopadu si pak obyvatelé Bedřišky připomněli hodnoty svobody a solidarity a zapalovali svíčky za zničené domy. Poslankyně Irena Ferčíková Konečná (Zelení) shrnula: „Bedřiška není problém. Bedřiška je řešení.“

V pondělí 18. listopadu se však situace z předchozího týdne opakovala: demoliční firma přijela bez oznámení, ale na střeše domu č. 8 ji opět čekali blokádníci. Ti hájí zájmy místních a po státní správě žádají transparentní postup, veřejnou debatu moderovanou nezávislou stranou a okamžité zastavení demolic. Na podporu Bedřišky vznikla sbírka, do které lidé přispěli již přes 190 000 korun.

Bedřiška musí přežít

Kauza Bedřiška tedy není jen přetahovanou o několik domů — je střetem o význam veřejného prostoru a práva na domov. Veřejný prostor by měl být místem, kde mohou lidé žít, setkávat se a tvořit komunitu. Místem, které slouží obyvatelům, ne jen zisku developerů a politickým čachrům.

Proto se podle některých Bedřiška musí zbourat: je nebezpečná. Ukazuje, že když si lidé navzájem pomáhají, vytvářejí si vlastní pravidla a drží při sobě, může vzniknout funkční komunita i bez drahých projektů, developerských vizualizací a politických proklamací.

Tlak na odstranění Bedřišky je nejen útokem na konkrétní domy, ale i na samotnou myšlenku veřejného prostoru, který má sloužit lidem, ne jen kapitálu. A právě proto musí Bedřiška přežít.