Uplynulý rok v České republice byl z hlediska politického dění velmi vypjatý. Ve volbách triumfálně zvítězil oligarcha Andrej Babiš (ANO), jemuž k parlamentní většině dopomohla krajně pravicová uskupení SPD a Motoristé sobě.

Výsledek českých voleb odpovídá celosvětovému vzestupu moci krajní pravice: v USA se zkraje roku do úřadu vrátil Donald Trump, doprovázený americkou oligarchií v čele s Elonem Muskem. V Německu se krajně pravicová AfD stala druhým nejsilnějším politickým subjektem a v Polsku ujal úřadu prezidenta Karol Nawrocki z národovecké a autoritářské strany Právo a spravedlnost. Pokračovala Izraelem způsobená humanitární katastrofa v Gaze i válka na Ukrajině.

Tuto rozkolísanost světa zrcadlila pestrá česká protestní scéna. Lidé se shromažďovali, aby protestovali proti fašismu, za ženská práva, za životní prostředí i proti dehumanizaci Palestinců. Mobilizovala ale také krajní pravice.

1. Proti Motoristům na životním prostředí

Jakmile po sněmovních volbách začalo být jasné, že resort životního prostředí připadne Motoristům sobě, začala se po letech letargie aktivizovat česká ekologická občanská společnost. Motoristé sobě jsou úzce spojení s myšlenkovým milieu okolo exprezidenta Václava Klause, jehož důležitou komponentu představuje fanatické zpochybňování lidmi způsobených klimatických změn. V rétorice Petra Macinky nebo Filipa Turka klimaskepticismus provázejí agresivní výpady vůči ekologickým aktivistům.

První velký protest proběhl v říjnu a svolaly jej ekologické organizace Greenpeace, Re-set, Fridays for Future, Limity jsme my a Hnutí Duha. Na pražském Hradčanském náměstí se sešlo několik tisícovek lidí.

„Kandidát Motoristů na post ministra Petr Macinka je doslova sluhou oligarchů. Například dlouhodobě působil v Institutu Václava Klause — think-tanku známém svým odmítáním vědeckého konsenzu o klimatické krizi. Institut sponzoruje Pavel Tykač, majitel uhelné korporace Sev.en. V přímém přenosu sledujeme, jak se tuzemská oligarchie snaží ovládnout klíčové složky státu za účelem maximalizace svého zisku,“ uvedl jeden z řečníků, aktivista Radek Kubala z organizace Re-set.

O několik dní později se na podobném protestu sešly stovky lidí také na Náměstí Svobody v Brně.

V prosinci proti Motoristům sobě na životním prostředí demonstrovali především studenti. Devátého prosince demonstranti svolaní spolkem Univerzity za klima prošli z Náměstí Jana Palacha až na Hradčanské náměstí, kde proběhl hlavní program.

Několik stovek studentů vysokých škol se sešlo také na Komenského náměstí v centru Brna, kde se nachází několik budov Masarykovy univerzity a Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Menší protesty proběhly souběžně v dalších univerzitních městech po celé zemi: v Plzni, Liberci, Olomouci, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Ústí nad Labem a Zlíně.

Patnáctého prosince, v den jmenování Babišovy vlády, kdy byl vedením ministerstva životního prostředí dočasně pověřen předseda Motoristů Petr Macinka, vyhlásilo středoškolské klimatické hnutí Fridays for Future klimatickou stávku spojenou s protestem v Praze. Budovu ministerstva v pražské Vršovické ulici obsadili aktivisté z hnutí Greenpeace, kteří na fasádě vyvěsili obří transparent s logem organizace a nápisem „Braňme přírodu“.

2. Krajní pravice proti údajnému falšování voleb

Týden před sněmovními volbami, o poslední zářijové sobotě, se v centru Prahy sešlo několik stovek lidí na demonstraci, kterou svolal antiliberální spolek Svatopluk. Jejím hlavním apelem byla výzva prezidentovi, aby respektoval výsledek nadcházejících voleb. Na akci vystoupili zástupci opozičních antisystémových hnutí SPD a STAČILO!

Demonstrující po srazu na Malostranském náměstí došli na Hradčanské náměstí, kde proběhl hlavní program. Tématem demonstrace byla kritika vlády Petra Fialy (ODS), prezidenta Pavla a jejich „režimu“, který se prý snaží opoziční síly „umlčet“ a hodlá takto „zvrátit“ výsledek nadcházejících sněmovních voleb.

„Prezident je součástí vládního mocenského paktu ovládajícího Sněmovnu, Senát a pro nějž nepokrytě pracují vybraná média, výzkumné agentury generující směšná čísla k ovlivňování voličů, aktivističtí herci a na státním rozpočtu přisáté neziskovky,“ uvedla na demonstraci třeba předsedkyně KSČM Kateřina Konečná.

„Nechceme bruselskou totalitu a aby o naší budoucnosti rozhodoval Ústavní soud nebo Petr Pavel. Demokracie je v této zemi oklešťována již několik let. Začalo to covidem, pak přišel čtyřiadvacátý únor, a tehdy se covidová diktatura změnila v proukrajinskou diktaturu,“ uvedl potom zase předseda PRO a lídr moravskoslezské kandidátky SPD Jindřich Rajchl.

Mezi dalšími řečníky byli předseda Svatopluku, bývalý diplomat Petr Drulák, europoslanec SPD Ivan David, bloger a předseda uskupení STAČILO! Daniel Sterzik. Formou zdravice vystoupil distančně také bývalý prezident Miloš Zeman. Moderátory byli ultrakonzervativní aktivista Michal Semín a lídryně kandidátky STAČILO! v Jihočeském kraji Jana Turoňová.

Akci se snažila narušit skupina stoupenců západního ukotvení země s ukrajinskými vlajkami. Na skandování, že hnutí SPD jsou fašisté, reagovali řečníci na pódiu nadávkami do „vlastizrádců“.

Mýtus o hrozící manipulaci voleb ze strany Fialovy vlády používala krajní pravice jako nástroj mobilizace. Ve výsledku jím ale SPD a STAČILO! paradoxně nepomohly příliš sobě, ale hnutí ANO, které v závěru kampaně u sebe koncentrovalo protestní hlasy.

3. Blokáda protipotratového Hnutí pro život

Spolu s tím, jak ve světě sílí moc krajní pravice, usilující o omezení reprodukčních práv žen, aktivizuje se také u nás hnutí za práva žen. V České republice je sice potratová legislativa i podle evropských měřítek liberální, avšak — na rozdíl od Francie — u nás reprodukční práva nejsou nijak chráněna v ústavě.

Hlavním nositelem myšlenky zákazu interrupcí v České republice je organizace Hnutí pro život, která svou reakcionářskou agendu snaží maskovat pozitivním a sekulárně rámovaným důrazem na pomoc matkám nenarozených dětí v tíživé životní situaci.

Organizace vedená Radimem Ucháčem je součástí platforem mezinárodní kooperace ultrakonzervativních hnutí, jako je Světový kongres rodin. Skrze něj má vazby na osoby spjaté s Putinovým režimem v Rusku.

Spojence má Hnutí pro život i na české politické scéně. Kupříkladu čerstvý ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) dříve moderoval akce Hnutí pro život a v minulém volebním období z pracovnice organizace Zdeňky Rybové učinil svou poslaneckou asistentku.

Hnutí pro život se v minulém volebním období skrze spřízněné poslance pokusilo prosadit návrh, aby na těhotenské testy museli výrobci povinně tisknout odkaz na web, rozmlouvající interrupci. Mezi poslanci, kteří věc navrhli, byla i Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), která svůj mandát obhájila v říjnových volbách.

Letošní dubnový Pochod pro život, který Hnutí pro život každoročně pořádá jako hlavní manifestaci své protipotratové agendy, měl vést z Hradčanského náměstí přes centrum Prahy na Václavské náměstí. Pochod však předčasně skončil, když jeho pokračování v Kaprově ulici zhatili demonstranti z platformy Praha je feministická. Pod tou jsou sdruženy lidskoprávní organizace, jako je Amnesty International, Sdruženy, Ciosia Czesia nebo Alt*Prajd.

Protestující si v celé šíři ulice posedali na zem a skandovali hesla jako „Neprojdou!“ nebo „Ženská práva — lidská práva“. Demonstrující v první linii drželi velký transparent s nápisem „Ani metr patriarchátu!“ Odmítli uposlechnout policejní výzvy, aby prostor uvolnili a umožnili Pochodu pro život pokračovat, načež policie zadržela šestadvacet lidí.

Účastníci pochodu si na postup policie a radnice Prahy 1 přesto stěžovali a podali na ně žalobu s tím, že pro řádný průběh pochodu měli udělat více — celá záležitost tam má soudní dohru.

4. Pokračující hnutí na pomoc Palestině

Na brutální postup izraelské armády v Gaze reagovali v České republice — stejně jako po celém západním světě — občané vyjadřující podporu Palestincům. Jejich protesty měly rozličné formy: od klasických shromáždění až po blokády.

Jedním z výrazných shromáždění byl červnový pochod sdružení Přátelé Palestiny centrem hlavního města, jehož se zúčastnilo několik stovek lidí. Účastníci kritizovali především bezvýhradnou vládní podporu izraelskému režimu.

O měsíc dříve dorazilo několik desítek protestujících na pražský ostrov Štvanice, aby vyjádřili nesouhlas s konáním festivalu Izrael na Vltavě, který má za cíl propagovat kulturu židovského státu. Podle organizátorů protestu měla akce odvrátit pozornost od genocidy probíhající rukou Izraelců v pásmu Gazy.

Propalestinské protesty a pochody se uskutečnily také v Brně, na ten zářijový přišlo několik desítek lidí.

Stále častější však byly také rozličné subverzivní akce občanské neposlušnosti. V květnu skupina aktivistů z kolektivů StopGenocidevGaze a BOLT958 obarvila řeku Vltavu v centru Prahy doruda, což mělo symbolizovat pokračující krveprolití v pásmu Gazy. Současně z vltavského ostrova Kampa vyvěsili transparent vyzývající k ukončení genocidy a k bojkotu Izraele.

Počátkem října dopravu v centru Prahy zkomplikovala blokáda tramvajové zastávky Národní třída ve Spálené ulici osobami z propalestinského kolektivu. Policie zadržela sedmnáct osob, provoz tramvají na této páteřní trase byl po několika málo hodinách plně obnoven.

V Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v březnu skupina studentů narušila besedu s premiérem a někdejším vyučujícím na fakultě Petrem Fialou (ODS), kterého pozval jeden ze studentských spolků na debatu o mezinárodní politice. Protestující rušili premiérův výklad pokřikem „MUNI není Pravý břeh“ — to s odkazem na s Fialou spojený pravicový think-tank, který rovněž sídlí v Brně — a drželi transparenty jako „Fiala podporuje genocidu dětí“. To premiér během verbální výměny s demonstrujícími odmítl.

V půli prosince se dva aktivisté připoutali k zábradlí u vchodu do budovy veřejnoprávní České televize na Kavčích horách v Praze na protest kvůli způsobu, jakým televize informuje o konfliktu v Gaze.

5. Probuzení Milionu chvilek

Spolek Milion chvilek pro demokracii svými aktivitami za předchozí vlády Andreje Babiše (ANO) přispěl ke spojení opozičních stran a porážce ANO ve volbách 2021. V období Fialovy vlády se však Milion chvilek stáhl do defenzivy. Nový potenciální úkol rozhodně, viditelně a kriticky reflektovat Fialovu vládu a vytvářet tak alternativu ke kritice antisystémové a krajně pravicové opozice nepřijal.

Jistou obrodu zažil až v návaznosti na říjnové sněmovní volby. Necelý týden před nimi se na demonstraci svolané Milionem chvilek sešlo v centru Prahy na Staroměstském náměstí několik tisíc lidí, aby vyjádřili podporu prozápadním a proevropským silám v nadcházejících sněmovních volbách. Mezi řečníky se objevil někdejší studentský vůdce Martin Mejstřík, kněz Marek Orko Vácha či vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Obdobnou účast měla i povolební demonstrace Milionu chvilek, která reagovala na fakt, že ve sněmovně získaly jasnou většinu strany populistické pravice ANO, SPD a Motoristé sobě. Na Staroměstském náměstí se 17. listopadu opět sešly tisíce lidí, hovořil k nim z pódia Mikuláš Minář, který se do čela Milionu chvilek vrátil po pěti letech.

Minář slíbil, že chvilkaři vyjdou do ulic opět v momentě, kdy nová vláda překročí některou ze čtyř červených čar, jimiž jsou nezávislost veřejnoprávních médií, justice a policie, bezpečnost, ruský vliv a střet zájmů politiků.

Řečníkem byl také expremiér Petr Pithart, který vyzval účastníky, aby se více politicky angažovali a vstupovali do politických stran. „Musíme toho více obětovat. Nic na tomto světě se nezrodilo bez obětí,“ prohlásil.

Dále hovořili také herečka Eva Holubová, ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček, spisovatel Pavel Kosatík, bývalý politik Daniel Kroupa, zpěvačka Barbora Poláková či písničkář Jaroslav Hutka.

Výsledek českých voleb byl příznakem širšího trendu vzestupu moci krajní pravice napříč západním světem. Tento rozměr vystihla třeba říjnová akce Brno proti fašismu, jíž se na brněnském Dominikánském náměstí zúčastnilo několik stovek lidí. Ti protestovali proti neonacistickému útoku ve Frýdku-Místku a proti restrikcím vůči antifašistické platformě Antifa ze strany autoritářských vůdců, jako jsou Donald Trump či Viktor Orbán.

6. Lokální protesty za lepší vzdělávání

Vedle demonstrací konajících se v Praze a dalších českých velkoměstech a reagujících na témata celospolečenského nebo dokonce celosvětového významu se konaly i pozoruhodné protesty lokálního rozsahu. Jde zejména o protesty komunit rodičů a žáků kolem konkrétních škol, jejichž pramenem je obvykle nespokojenost s personálními změnami a chováním nového ředitele či vedení radnice.

Nejnovějším případem je mobilizace žáků a jejich rodičů na základní škole v několikasethlavé obci Hnojník nedaleko Frýdku-Místku. Tam se  před několika týdny stal novým ředitelem Pavel Olšovský, přestože výběrové řízení na ředitele vyhrál oblíbený pedagog Adam Gallus.

Hnojnická radnice vedená starostkou Dagmar Malíkovou (nezávislá) nemá zákonnou povinnost jmenovat ředitelem výherce výběrového řízení a rozhodnutí komise má v praxi spíše doporučující charakter. Nápadné však je, že Olšovský s Malíkovou sdílel kandidátku uskupení Volba pro kraj, jež se v roce 2020 neúspěšně ucházelo o místa v krajském zastupitelstvu.

Výběrové řízení navíc přišlo poté, co ve funkci skončila předchozí ředitelka Dagmar Tobolová, která měla dlouholeté spory se starostkou Malíkovou, a ta proto usilovala o její odvolání.

V reakci na odchod Tobolové podalo demonstrativně výpověď ve škole dalších čtrnáct zaměstnanců. Podle Frýdecko-místeckého a třineckého deníku mělo vedení města vyvíjet na vítěze výběrového řízení Galluse nátlak, aby se ředitelského postu vzdal výměnou za funkci zástupce ředitele. Starostka rovněž bývalé vedení školy obvinila z nesrovnalostí v účetnictví a poslala do školy auditory.

Nejprve počátkem prosince vzbudil velkou mediální pozornost protest desítek žáků školy, kteří v době vyučování cinkali na chodbách klíči a následně se vydali k ředitelně, v níž se skrýval nový kontroverzní ředitel školy Olšovský se sekretářkou. Ti si pak stěžovali, že se žáci do zamčené místnosti násilně dobývali a kopali do dveří, pročež na ně zavolali dokonce policii.

Protesty pokračovaly shromážděním asi stovky rodičů před radnicí v Hnojníku. Kritizovali, že ve škole kvůli odchodu bývalé ředitelky a podezřelým okolnostem nástupu nového ředitele panuje chaos a odcházejí pedagogové, s nimiž si děti vybudovaly vztah. Vedení školy prý o změnách s rodiči nekomunikuje, a proto žádají nové a transparentní výběrové řízení na post ředitele školy.

Není to první větší mobilizace školních komunit kolem tématu kvality výuky. Obdobně zkraje roku protestovaly stovky rodičů v Holešově na Kroměřížsku proti záměru radnice vedené starostou Milanem Fritzem (ANO) sloučit dvě místní základní školy do jedné instituce. Druhá ze škol nabízí placenou možnost rozšířené výuky jazyků nebo logického myšlení, což část rodičů využívala. Nyní se obávali, že po sloučení škol o tuto možnost s ohledem na negativní postoj radnice přijdou.

V českém prostředí se traduje mýtus o všeobecné občanské pasivitě, netečnosti a neschopnosti veřejnosti se aktivizovat. Uvedené příklady ukazují, že i lidé v regionech jsou ve skutečnosti schopní mobilizace na tématech, která jsou sice ryze lokální a na první pohled se dotýkají praktických otázek, avšak mají nepochybné politické implikace.