Třicetiletá Josefína Linka pracuje v sociálních službách, kde pomáhá lidem bez domova sehnat a udržet si bydlení. Jí samotné přitom drahé nájmy v Praze, kde žije, komplikují každodenní život. „V práci řeším problémy ohledně placení nájmů a udržení bydlení u nejvíce zranitelné skupiny lidí, ale zároveň to paradoxně sama zažívám,“ vypráví Josefina.

Ve smíchovském bytě, kde bydlí, má pro sebe jeden malý pokoj. „Navzdory tomu, že pracuji na plný úvazek, si nemůžu dovolit bydlet sama, takže mám ve svých třiceti letech spolubydlící,“ přibližuje svou realitu sociální pracovnice.

S podobnou situací jako Josefína se v Praze potýká čím dál více lidí. A to může v budoucnu neblaze ovlivnit všechny, kteří v hlavní městě žijí. Problém s dostupností bydlení totiž začínají mít i lidé, kteří pracují v takzvaných klíčových profesích, na nichž je závislá celá společnost. Jsou jimi například zdravotní sestry, ošetřovatelé, učitelé, hasiči, policisté nebo uklízeči veřejných prostranství.

Mezi klíčové profese patří jakožto sociální pracovnice i Josefína. Ta za svůj malý pokoj platí osm tisíc korun, což je přibližně třetina jejího měsíčního příjmu. Právě třicet procent příjmů domácnosti se často uvádí jako hranice, přes kterou by neměly přesáhnout náklady na bydlení, aby byli lidé schopni uspokojit i své další potřeby.

Datová analýza mezinárodního projektu Urban Journalism Network, na které se podílel i Deník Referendum, však ukazuje, že tržní nájmy v Praze jsou nedostupné pro většinu klíčových profesí.

Analýza ukazuje, že většina klíčových pracovníků by za nájem bytu o ploše padesát metrů čtverečních zaplatila onu hraniční třetinu příjmu. Jsou to například zdravotní sestry, hasiči nebo učitelé včetně vysokoškolských pedagogů. Lépe jsou na tom jen lékaři a záchranáři. Naopak výrazně větší problém se zaplacením bydlení mají uklízeči veřejných prostranství. Ti dají za nájem stejně velkého bytu i polovinu příjmu.

Podle studie zadané Pražskou developerskou společností bylo v Praze před třemi lety přibližně 105 tisíc zaměstnanců, kteří klíčové profese vykonávají. Většina těchto lidí přitom vydělává znatelně méně, než je mediánová mzda. Ta loni v Praze činila necelých čtyřicet tisíc korun po zdanění. Například výdělek pečovatelů je však o deset tisíc méně a uklízeči si vydělají dokonce jen pětadvacet tisíc korun. Z těchto peněz pak musejí zaplatit kromě jiných výdajů i nájem, který je zpravidla největším výdajem.

Obecní byty pro tři a půl tisíce vyvolených

Řešením, které části obyvatel bytovou situaci usnadňuje, jsou pražské obecní byty. V nich je nájemné nižší, než jsou komerční nájmy, přičemž přibližně polovina obecních bytů slouží lidem, kteří by měli problém vysoké tržní nájmy zaplatit. Patří mezi ně lidé v nouzi, senioři, lidé s hendikepem a v neposlední řadě také klíčoví pracovníci. Tedy učitelé, zdravotníci, policisté nebo hasiči. Ti všichni mohou o byt zažádat.

Problémem však je, že obecních bytů je nedostatek a vinou privatizace se jejich množství dlouhodobě snižuje — ještě před dvaceti lety měla Praha sto tisíc takových bytů, teď jich má necelých třicet tisíc. Klíčovým zaměstnancům, kterých žije v Praze 105 tisíc, pak slouží přibližně jen tři a půl tisíce z nich. Vyplývá to z dat Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.

Situace se navíc nezlepšuje. Za poslední desetiletí se sice pokles bytů zastavil, nedaří se ale zřizovat nové. „Cílem města je počet nájemních bytů navyšovat, v plánu je výstavba v řádech jednotek tisíců bytů. Dále některé objekty rekonstruujeme. Praha současně investuje do řady projektů městských částí, kde budeme mít v určitém procentu bytové jednotky k využití,“ uvedl mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman v reakci na dotaz, jak hodlá Praha nedostupnost bydlení pro klíčové profese řešit. Právě pod magistrát hlavního města spadá přibližně čtvrtina obecních bytů v Praze, zbytek spravují městské části.