Magnet pro mladé: Jaká evropská města je přitahují a proč?
Gaby KhazalováDatové vizualizace ukazují, v jakých evropských hlavních městech žije nejvíce lidí pod pětatřicet. A také, kde všude počet mladých ubývá či přibývá.
Evropská hlavní města jsou oblíbenou destinací mladých lidí, kteří se chystají začít svá studia, ale i kvalifikovaných pracovníků, kteří se do nich stěhují spolu se svými rodinami. Všechna sice vykazují nadprůměrný počet obyvatel, nicméně jejich složení se v některých případech výrazně liší.
Nejdůležitějším faktorem je význam města pro celou zemi a jeho infrastruktura, jak vysvětluje výzkumník Philipp Gareis, který má na starosti rozvoj měst a regionů v Evropě v rámci Německého federálního institutu pro výzkum stavitelství, urbanismu a územního rozvoje.
Unikátem je dle něj kupříkladu Londýn, neboť plní funkci centra Anglie. V Londýně a jeho okolí například sídlí řada špičkových univerzit, jako je University College London, Imperial College London a univerzity v Oxfordu a Cambridgi. Právě ty přitahují mladé lidi.
Krom dostupnosti univerzit mladí lidé také uvádí, že je pro ně důležité, aby si po ukončení studia v daném regionu mohli najít dobrou práci. Německo je v tomto ohledu velmi decentralizovanou zemí. „Máme spoustu měst, ve kterých byste si teoreticky mohli najít dobré první zaměstnání. V Anglii to tak není,“ vysvětluje Gareis. Říká, že se tam všechno točí kolem Londýna. Dobrá pracovní místa se soustřeďují právě v Londýně, což neplatí pro venkov v jeho okolí. Není nezvyklé, že lidé za prací dojíždějí dvě až tři hodiny.
Podobně tomu je i ve francouzském hlavním městě Paříži. Je správním, ekonomickým a kulturním centrem země. Žádné jiné město nemá pro Francii srovnatelný význam. Paříž i Londýn patří k městům s nejvyšším podílem obyvatel mladších pětatřiceti let. Žebříčku vévodí Kodaň. Praha je v podílu mladých těsně nad evropským průměrem.
Hlavní město Itálie má zas naopak nejnižší podíl lidí pod pětařicet let. „Řím nemá jako centrum takový význam jako jiná hlavní města,“ říká Gareis. Spíše plní funkci administrativního centra Itálie, a proto mladým dvacátníkům nenabízí nejatraktivnější pracovní trh.
Podle Gareise je vliv trhu práce na populační trendy zřejmý napříč Itálií. Mnozí lidé se stěhují do severní Itálie, například do Milana, Parmy, Boloně nebo Turína. Trh práce je tam podle něj mnohem lákavější než na jihu v oblasti kolem Sicílie, Apulie a Neapole.