↗

Už nějakých šedesát let každý den nasedá na své kolo a vyráží vesnickou uličkou, když ji za rohem zastaví přísně se tvářící policista a udělí jí pokutu 500 korun za nenošení přilby. Foto palickap, WmC

Osmdesátiletá babička vyráží jako každý den pro rohlíky do blízkého konzumu. Už nějakých šedesát let každý den nasedá na svoji skládačku a vyráží vesnickou uličkou, když ji za rohem zastaví přísně se tvářící policista a udělí jí pokutu 500 korun za nenošení přilby. Babičce budou chybět peníze a helmu si stejně nepořídí, protože ve vesnici žádné neprodávají a vůbec nerozumí, k čemu by jí vlastně na její trase byla dobrá.

Zní to jako špatný vtip? Byl by, kdyby se povinné nošení přileb nesnažila prosadit poslankyně Zuzana Ožanová v rámci pozměňovacích návrhů zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož novelu aktuálně projednává Poslanecké sněmovna.

Kromě Finska by se stala Česká republika jedinou evropskou zemí, kde by povinnost mít na kole helmu za všech okolností platila. Takové nařízení nedává smysl už na základě uvedeného příkladu a ani zahraniční studie zásadní vliv nošení přileb na snížení počtu zranění cyklistů nepotvrzují.

Nejspíš ale ještě větší negativní dopad na městskou i rekreační cyklistiku by mělo přijetí ostatních pozměňovacích návrhů paní poslankyně, bývalé vedoucí silničního úřadu z Ostravska.

Zavedení bezpečného 1,5 metrového odstupu od cyklistů při předjíždění mělo jednoznačně pozitivní účinek. Řidiči si na platnost, respektive přesnější definici bezpečné vzdálenosti, zvykli a subjektivně se lepší i situace na silnicích. Zrušení relativně nového opatření by vedlo ke zmatku a také by mohlo u části řidičů vytvořit falešný dojem, že není třeba udržovat odstup téměř žádný.

V případě účelových komunikací by poslankyně za ANO zrušila bezpečný odstup úplně, a to samostatným návrhem. O bezpečný odstup by cyklisté přišli nejen v lesích nebo na stovkách kilometrů účelových komunikací ve městech, ale paradoxně i na části mezinárodních cyklotras.

Obdobně nepřijatelný návrh je návrat k povinnosti používat cyklistickou infrastrukturu. Reálně se zřizují spíše smíšené stezky, na které se ovšem návrh naopak nevztahuje — argumentace plošnou výstavbou stezek je proto nesmyslná. V oprávněných případech má už navíc nyní Silniční správní úřad možnost zakázat jízdu cyklistů na komunikaci souběžné s cyklostezkou dopravní značkou, což se také reálně děje. Je tedy naprosto nevhodné zavádět pravidlo, které tak učiní všude bez ohledu na místní podmínky.

Návrhy paní poslankyně jsou naprosto nepodložené a nedostatečně připravené. Nevychází z žádných dat a expertních analýz, ale jen z jejích osobních dojmů a zájmů. Je důležité si uvědomit, že zatímco lidé na kolech zaviní asi čtyřicet procent dopravních nehod s automobily, bezmála veškerá zranění včetně smrtelných jsou na straně cyklistů. Snižovat v takové situaci zákonnou ochranu je krajně nezodpovědné.