Protesty 30 pro Prahu. Bezpečný pohyb je v zájmu nás všech

Jan Vojtíšek

Hysterická reakce malé části české veřejnosti na protesty za nižší povolenou rychlost aut ve městě nemůže zastřít jejich skutečný význam. Tím je snaha zabránit zbytečným obětem, zraněním a celkově zlepšit život a pohyb ve městě.

Jako by nestačilo, že policie má u nás rozhodující slovo při úpravách organizace silnic a obecně veřejného prostoru a ve jménu bájné „plynulosti“ dopravy zabraňuje instalaci bezpečnostních prvků. Foto FB Poslední generace

Debata kolem snížení maximální povolené rychlosti na městských silnicích se v poslední době značně vyhrotila. Server Novinky.cz se dlouhodobě snaží nejen ve svých komentářích, ale i ve svém „zpravodajství“ vykreslovat pochody za snížení rychlosti jako společensky nebezpečné a jejich účastníky označuje za extremisty.

Protestující jsou ve veřejném prostoru často nazýváni také „teroristy“ a obyvatelé města jsou prý jejich „rukojmí“, přitom podle nedávného průzkumu pětina takzvaných „rukojmích“ protesty ani jakkoli nezaznamenala. Nemálo českých novinářů vypočítává ekonomické škody, které protesty údajně způsobují, a zabývá se konspiračními teoriemi o jejich financování

Političtí populisté v čele se senátorem Hrabou připravují zákon na „zamezení aktivistickému běsnění“, jehož detaily sice Hraba neodhalil, ale není pochyb, že z podobné rétoriky může jen stěží vzniknout kvalitní legislativa. Reakce politiků a médií na protesty je ve výrazném kontrastu s jejich skutečným vlivem na dopravu.

Nejedná se o žádné blokády, jak tvrdí například primátor hlavního města. Jde o průvody, které se pohybují rychlostí typickou pro dopravu ve špičce a v drtivé většině případů zabírají pouze část jízdních pruhů. Jejich vliv na dopravu je ve skutečnosti minimální.

Magistrát při řešení situace selhává

Se zákonodárnou iniciativou proti protestům chtěli přijít i někteří zastupitelé Prahy, díky absenci hlasů Pirátů a Prahy sobě se jim to však nepodařilo. Primátor města již dříve deklaroval nezájem o jednání s protestujícími a na jakékoli snahy o zlepšení situace rezignoval. Údajně na žádost magistrátu odepřela v minulém týdnu státní policie při protestu součinnost. Jeho organizátoři v obavě o bezpečnost protestujících v dopravním provozu reagovali zabráním celé šířky ulice.

Nepřítomnost policie, která neplnila svoji zákonnou povinnost, vyústila v potyčky mezi protestujícími a automobilisty, z nichž někteří dokonce do protestujících najížděli. Následné vyjádření státní policie, která označila zabrání celé šířky vozovky za protiprávní, avšak najíždění řidičů do lidí nikoliv, je jen dalším z řady případů, kdy se policie nestará o zákonnost a bezpečí, ale přejímá roli ochránce automobilismu.

Jako by nestačilo, že policie má u nás rozhodující slovo při úpravách organizace silnic a obecně veřejného prostoru a ve jménu bájné „plynulosti“ dopravy zabraňuje instalaci bezpečnostních prvků.

Role mainstreamových novinářů

Reakce českých médií na protesty se zásadně odlišuje od přístupu běžného v západní Evropě. Ve Velké Británii je omezení maximální rychlosti ve městech považováno za obecně prospěšné napříč politickým spektrem a debata se vede především o tom, zda má rychlost snížit plošně vláda v Londýně či má tuto pravomoc nechat v rukou městských radnic. V zásadě jde o debatu o rozsahu pravomocí samospráv.

V České republice, kde města nemohou určovat ani takové základní parametry výstavby na svém území, jako je počet parkovacích míst, a podobu veřejného prostoru zásadním způsobem určuje státní policie, by podobná debata byla velice prospěšná — mnohem prospěšnější než zaobírat se financováním organizace, která nemá na účtu ani dvě stě tisíc korun, nebo tím, na kolika metrech šířky ulice se smí pochodovat.

Česká média ve zprostředkování kvalitní a kvalifikované debaty o dopravě a městském plánování ve své většině naprosto selhávají. Dokud vedou debatu okolo základní otázky, zda snížení maximální rychlosti opravdu vede ke zvýšení bezpečnosti, a je tím pádem prospěšné, selhala v prostém ověřování faktů, slouží určité zájmové skupině a veřejně prospěšnému posunu v otázce dopravy aktivně brání.

Uniká nám podstata problému

Naše ulice jsou nebezpečné — a nic na tom nemění rekonstrukce ulic. Stav se nezlepšuje nebo se zlepšuje sotva zaznamenatelně. V ulicích měst umírá vysoké množství lidí a ještě mnohem více si odnáší různá zranění. Jako společnost máme povinnost tento stav změnit a zbytečným úmrtím zabránit. V této věci není o čem diskutovat. Jde o základní princip lidskosti.

K tomuto cíli, kterému se ve světě moderně říká „vize 0“, může přispět řada opatření, o kterých bychom samozřejmě diskutovat měli. Pro začátek je nejdůležitější začít navrhovat veřejný prostor a infrastrukturu, v nichž bude mít každý účastník provozu dostatek prostoru k pohybu v bezpečí.

Za tímto účelem je potřeba otevřít složitou debatu o navrhovaní a povolování výstavby veřejného prostoru, jejíž první vlaštovky už můžeme sledovat alespoň v odborných kruzích.

Plošné snížení rychlosti na třicet kilometrů v hodině, které má na bezpečnost ve městech prokazatelně pozitivní vliv, je naopak opatření, jež můžeme provést hned. Dokáže zvýšit bezpečnost i na stávajících, špatně navržených silnicích.

Přispět k posunu české debaty ke skutečné diskuzi o tom, jak zvýšit bezpečnost pohybu a dopravy má za cíl petice Za komplexní přípravu systematického zklidnění automobilové dopravy, za níž stojí několik pražských organizací a spolků, ale také politiků a odborníků.

Průzkumy dlouhodobě dokládají, že lidé si omezení aut ve městech přejí. Téma bezpečnosti dopravy není téma několika aktivistů, kteří „běsní“ na silnicích. Je to téma nás všech.