Přes 48 tisíc korun měsíčně. Tolik peněz musel loni člověk vydělávat, aby dosáhl na takzvanou minimální důstojnou mzdu. Jde o částku, která by měla pokrýt běžné výdaje, ale i volný čas či vytváření úspor.

V Praze a v Brně, kde jsou vyšší náklady na bydlení, činila loni důstojná mzda téměř 57 tisíc korun. Částku počítá každoročně na základě aktuálních dat tým odborníků z Platformy pro minimální důstojnou mzdu.

Podle Českého statistického úřadu činila na konci loňského roku průměrná mzda 52 tisíc korun, medián mezd byl 45,5 tisíce korun. Tedy o něco méně než minimální důstojná mzda. Tu každoročně odborníci počítají na základě aktuálních cen, přičemž by se z ní měly dát pokrýt náklady na stravu a bydlení, oblečení, dopravu, telefon a internet, zdravotní péči, vzdělání a volný čas. Umožnit by měla i vytváření úspor.

Na důstojnou mzdu ale nedosáhne více než polovina pracujících Čechů a Češek — přibližně 2,5 milionu lidí. „Nižší mzdu než důstojné minimum přitom berou téměř tři čtvrtiny žen,“ upozornila platforma. Podle jejích zástupců se situace pracujících pozvolně zlepšuje. Stále ale pociťují důsledky cenového růstu a stagnace mezd posledních let, kdy u nás došlo k největšímu propadu kupní síly zaměstnanců ze zemí Evropské unie.

„Pokles reálných mezd byl v posledních letech v České republice tak hluboký, že se až letos očekává, že si zaměstnanec s průměrnou mzdou bude moci dovolit stejný životní standard jako v předcovidovém roce 2019,“ uvedl ekonom a spoluautor analýzy Jan Bittner.

Ani s minimální důstojnou mzdou nemá dnes pracující vyhráno

Oproti roku 2024 vzrostla důstojná mzda o přibližně dva a půl tisíce korun. Největší vliv na výslednou částku mají zejména rostoucí náklady na bydlení. Jenže ani lidé, kteří částku odpovídající důstojné mzdě vydělávají, nemají podle odborníků v současné krizi bydlení vyhráno. „Ani s minimální důstojnou mzdou už si v podstatě nelze pořídit vlastní bydlení a i placení vyššího nájmu může představovat problém,“ upozorňuje sociální antropoložka a spoluautorka analýzy Lucie Trlifajová.

Nízké mzdy a jejich pomalý růst mají za následek, že v České republice je stále velká skupina lidí, kteří jsou dlouhodobě v ekonomicky nejisté situaci, upozorňují autoři analýzy. „O chudobě máme tendenci uvažovat jako o úplné absenci příjmu a neschopnosti pokrýt zcela základní potřeby. Jenže finanční nestabilitu a nejistotu zažívá i řada pracujících lidí,“ upozorňuje sociální antropoložka a spoluautorka konceptu Lucie Trlifajová.

Pomalý růst mezd dopadá zejména na odvětví, v nichž je klíčovým zaměstnavatelem stát. A to včetně profesí, které vyžadují vysokou kvalifikaci. S hlubokým propadem kupní síly se musejí vypořádávat zaměstnanci veřejné správy, kteří jsou o devět procent chudší než v roce 2019.

Pod hranicí důstojné mzdy pracuje například i většina sociálních pracovníků a asistentů pedagoga. Nízkým mzdám vzhledem k vysokým nákladům čelí ale i čtyři z pěti učitelů a učitelek v Praze a Brně.

Nízké odměňování za práci, které nevystačí k pokrytí běžných nákladů, má podle autorů analýzy dopady na psychické i fyzické zdraví či partnerské a rodinné vztahy. Domácnosti jsou také méně odolné vůči ekonomickým výkyvům.

Finanční nejistota má ale i dalekosáhlejší dopady — například na politické preference, jak vysvětluje politoložka a spoluautorka analýzy Kateřina Smejkalová: „Společnost funguje na základě určitého nepsaného pravidla, že pokud lidé poctivě chodí do práce, měli by být schopni zajistit si věci, které jsou ve společnosti běžné — to je pro mnohé možná dokonce ten nejdůležitější a nejhmatatelnější příslib fungující demokracie,“ vysvětluje Smejkalová. „Pokud to neplatí, nelze se divit, že má část lidí pocit, že systém nefunguje, jak má, a politicky se radikalizují,“ dodává.