↗

Rakušanova domovská Změna pro Kolín získala padesát procent hlasů, a tedy opět s velkou převahou většinu mandátů. Rakušanovi to dává demokratickou legitimitu k tomu, aby mohl dále politicky pracovat. Ze všech postav ve vládě je z více důvodů — mezi nimi snad především díky zcela přesvědčivé práci odvedené ve správě svého rodného města — právě on nejspíše disponován k tomu, aby dosavadnímu mdlému výkonu vládního ansámblu dal novou dynamiku. Foto Facebook Vít Rakušan

Každé volby vydají za desítky sociologických průzkumů, poněvadž průkazně, neoddiskutovatelně, změří reálné nálady ve společnosti a rozložení politických sil v daný okamžik. U voleb nižšího řádu, tedy krajských či komunálních, je samozřejmě nutno brát v potaz místní specifika, u voleb senátních zase osobní prvky v situaci, ale i tak výsledky jako celek poskytují pokaždé celou řadu cenných informací o rozpoložení české politické veřejnosti. Nejinak tomu bylo letos.

1. Voliči jsou rozumní: výsledky ANO jsou slabší, než se dalo čekat

Vzhledem k tomu, že vláda skutečně dělá celou řadu hrubých chyb a celkově zaostává svými výkony i za notně skeptickými očekáváními, je přeliv voličské přízně k ANO vlastně mnohem menší, než bylo možno realisticky očekávat. Předně si uvědomme, že nikam jinam se reálně hlasy přelévat nemohly.

Levice, a to kompletní levice, se tu z vlastní vůle degradovala na rohožku sloužící k čištění špinavých bot české oligarchie. A Okamurovy rasisty či různé konspirátorské zjevy či jiné odpudivé formace typu Trikolóry slušný člověk přece volit nepůjde.

A tak i v důsledku velmi chabého přístupu vlády, médií i většiny občanské společnosti k ANO, s nímž se tu nezachází důsledně jako s kleptokratickým osobní projektem českého oligarchy, jenž se jeho prostřednictvím pokouší uchvátit český stát a učinit z jeho institucí složky svého podnikání, mnozí posud na politickou divizi korporace Agrofert pohlížejí, jako by se jednalo o nějakou demokratickou opozici. To je sice blud, ale více nežli novým voličům ANO to mějme za zlé vládě, která rezignovala na program deagrofertizace, médiím, které to po ní nepožadují, a levici, která se svou trvající kolaborací s ANO nadále podílí na jeho legitimizaci.

Je naším dlouhodobým přesvědčením, že voliči jsou zdaleka nejkompetentnější institucí českého politického provozu. A svým hlasováním to i tentokrát vcelku potvrdili. Vládu postrašili, ale k protidemokratickým silám nijak masově nepřešli.

2. Vládní strany oslabily: nezmění-li přístup, příští sněmovní volby prohrají

Upřímně řečeno, vzhledem k jejím výkonům je zázrak, že vláda neodešla od voleb s výpraskem. Vděčí za to jen tomu, že nemá schopnější a atraktivnější opozici. Uspokojení ovšem vůbec není na místě.

K volbám komunálním a krajským, natožpak senátním, chodí podstatně méně, takřka o celou třetinu méně, voličů nežli k volbám sněmovním. Rozdíl připadá na občany, kteří k volbám chodí primárně nebo alespoň do značné míry, se sociálně-ekonomickou motivací. Ti pochopitelně budou proti vládě naladěni v mnohem větší míře.

Už v analýze překvapivého výsledku loňských sněmovních voleb jsme nastupující vládu varovali, že se moci ujímá v obtížné pozici, poněvadž za sebou nemá ani většinu z lidí, kteří hlasovali. Sněmovní většinu současné vládní koalici přihrál — hluboce nespravedlivý — český volební systém, nikoli autentická většinová voličská vůle.

Bylo by tedy zapotřebí vládnout tak, aby pětikoalice své původní voliče neztrácela, a naopak nové získávala. Je zjevné, že se děje pravý opak. Pokud vláda nezačne jednat jinak, příští sněmovní volby prohraje. Nezmění-li se do té doby charakter opozice, což sice není vyloučeno, leč zůstává to krajně nepravděpodobné, může to znamenat faktické ohrožení samé podstaty české demokracie. V sázce tedy není vůbec málo.

Jak by vláda mohla základnu své podpory ve společnosti zvětšovat, jsme rovněž rozebrali v povolební analýze; v zásadě se jednalo o tři doporučení:

1. provést systematickou deagrofertizaci,
2. vykonávat promyšlenou, v principu velkorysou, sociální politiku,
3. prohlubovat demokracii tak, aby více lidí získalo reálný vliv na dění kolem sebe.

Vše lze dělat politicky i zprava, pro vše existují v současné Evropě dobré vzory, není to žádná „kosmická věda“… Ale česká vláda nic z toho nedělá.

3. ODS je zpět: a to není jen špatná zpráva

Výsledky voleb z ODS činí suverénně nejsilnější českou demokratickou stranu. Patrně nikdo v českém veřejném provozu od doby vzniku ODS nenapsal na její adresu tolik nesmlouvavé a uštěpačné kritiky jako autor tohoto textu. Historická vina ODS na diskreditaci polistopadové demokratické politiky a s ní souvisejícím vzestupu odpudivého populismu a krajní pravice je nepopiratelná.

Její současný návrat do role reálně fungující strany, která je schopna na všech úrovních od komunální přes krajskou po státní vykonávat veřejnou správu, ale není vůbec jen špatnou zprávou. Dokud tu demokratické vládnutí nějak zcela nepřekonfigurujeme, aby v něm politické strany nemusely hrát podstatnou roli, je prostě zapotřebí ocenit každou takovou instituci, jež se svým počínáním neobrací přímo proti demokratickým základům státu. To už dnešní ODS nečiní.