Saúdská Arábie je v povědomí mnoha Čechů především turistickou destinací. První odkaz ve vyhledávači, který se objeví po zadání názvu státu, je nabídka dovolených v této zemi, která se rozkládá na velké části Arabského poloostrova. Také víme, že země těží významný podíl světového objemu ropy. Z ekonomického hlediska obchodně atraktivní země.

Saúdská vláda by u tohoto obrazu své země ráda zůstala. Která vláda by také chtěla, aby se vědělo o tom, že její správa země je založena na tyranii a despotickém vládnutí. Práva žen prakticky neexistují. O všem v rodině musí rozhodovat muži. Za porušení zákonů jsou udělovány drakonické tresty včetně fyzických.

Před rokem (2. října 2018) padl za oběť saúdskoarabského režimu v exilu žijící novinář Džamál Chášakdží. Naposled byl spatřen živý, když vstupoval do budovy velvyslanectví své země v Turecku. Podle odposlechů turecké tajné služby byl brutálně zabit a jeho tělo bylo zlikvidováno.

Ptáme-li se proč, dostáváme bohužel univerzální odpověď, která platí ve všech totalitních režimech, ať už je oficiální ideologií fašismus, komunismus nebo fanaticky uplatňované principy islámského náboženství. Tou odpovědí je snaha potlačit jiné než oficiální názory, nepřipustit kritiku režimu. Podle míry brutality vládnoucího režimu jsou kritici zabíjeni, zavíráni do vězení nebo třeba „jen“ propouštěni z práce.

Vražda Chášakdžího nám připomíná, jak důležitá je práce novinářů. Svobodná žurnalistika provází ostatní občanské svobody. V těch státech, kde funguje demokracie, funguje svobodná žurnalistika. Nebo také — v těch státech, kde funguje svobodná žurnalistika, funguje demokracie. A z historie víme, že likvidace demokracie začíná vždy oklešťováním svobodné žurnalistiky.

Mezinárodní tiskový institut vyzval saúdskoarabskou vládu, aby transparentně vyšetřila novinářovu vraždu. To se nejspíše nestane, ale přesto je tlak na totalitní režim důležitý.

↗

Mezinárodní tiskový institut vyzval saúdskoarabskou vládu, aby transparentně vyšetřila novinářovu vraždu. Foto IPI

Taková mezinárodní pozornost je opakem toho, čeho chtěl režim vraždou dosáhnout. Lze tedy doufat, že alespoň v budoucnosti nebude vůči svým oponentům postupovat stejně.

Států, kde existuje plná svoboda slova, je jen hrstka — mnohem méně než těch, kde je svobodná žurnalistika víc či méně potlačována. Naše země před třiceti lety do skupiny svobodných států vstoupila, ale zdá se, že naše společnost není připravena demokratické hodnoty účinně hájit.

Nejlepším uctěním památky Džamála Chášakdžího a dalších novinářů, kteří padli jako oběti své profese, proto je připomenout si, že svoboda slova musí platit bez omezení. Zdá se, že mezi novinářskou prací bez omezování a drobnými ústupky je jen malá hranice. Ale je tomu právě naopak. Malá hranice je mezi drobnými ústupky a vraždami.