Předsednictví v EU využijme ke změně způsobu, jakým o ní mluvíme
Martin HančlMěli bychom se naučit přesvědčit veřejnost o důležitosti předsednictví i jinak, než jen výčtem benefitů ovázaným mašličkou „Máme na to řídit EU“. České zájmy nejsou s evropskými v rozporu — naším hlavním zájmem je fungující Evropská unie.
Příští rok bude Česká republika od 1. července do 31. prosince předsedat Radě Evropské unie. Již dnes však panují obavy, zda bude český stát schopen tento svůj důležitý úkol splnit na úrovni, kterou zbytek Evropy očekává a na kterou je, až na výjimky, zvyklý.
Kritici současného stavu příprav mají samozřejmě pravdu, když říkají, že není možné, aby Česká republika úspěšně naplnila potenciál předsednictví s dnes navrhovaným počtem lidí. Můžeme sice uvažovat o možnostech on-line technologií a virtuálních konferencí, ale jednoduše není přijatelné, aby stát velikosti České republiky nebyl schopen nasadit ani tolik lidí jako půlmilionová Malta.
Zjednodušené chápání role předsednictví v EU
Předsednictví se tak může stát nevyužitou příležitostí a může skončit ostudou. O tom nebo o tom, že se připravíme o vyjimečnou šanci „prosadit české zájmy“ však již psali a jistě ještě budou psát jiní. Většina dosavadních komentářů bohužel téma předsednictví zjednodušovala. Pokusme se tedy některá často opakovaná tvrzení uvést do širšího kontextu.
Máme na to řídit Evropskou unii, to je hlavní motto otevřeného dopisu adresovaného vládě České republiky, který jistě v tom nejlepším úmyslu podepsala řada významných osobností a který je k nalezení na stránce ridime.eu. Dopis je ovšem bohužel promeškanou příležitostí začít se bavit o Evropské unii jinak než jen v kontextu českých zájmů.
Jeho autoři nezarámovali předsednictví jako období šesti měsíců, během kterých bychom měli zejména projevit schopnost převzít odpovědnost za celou Evropskou unii, ale sepsali hlavně výčet výhod, o které se Češi pokaženým předsednictvím mohou připravit. Předsednictví navíc neznamená, že Česká republika bude „řídit Evropskou Unii“.
Anthony Teasdale, generální ředitel výzkumné služby Evropského parlamentu, píše ve čtvrtém vydání „The Penguin Companion to European Union“, že v období po přijetí Lisabonské smlouvy je předsedající země více vyjednavačem než samostatným hráčem. Cituje také výrok belgického premiéra z prosince 2010, který řekl, že premiér předsedajícího státu je více manažerem týmu než jeho kapitánem.