Česká republika se při svém vstupu do Evropské unie zavázala přijmout společnou evropskou měnu. Strategický dokument, který tehdy schválil kabinet Vladimíra Špidly (ČSSD), předpokládal, že naše země přistoupí k eurozóně v roce 2010. Z řady vnějších, ale zejména vnitropolitických důvodů se ovšem ani o jedenáct let později eurem v České republice stále neplatí. A změnu s nejvyšší pravděpodobností nepřinesou ani podzimní volby do Poslanecké sněmovny, respektive nadcházejí volební období.

Jednou z klíčových podmínkou pro vstup jakékoliv členské země Evropské unie do eurozóny je dosažení vysokého stupně ekonomické konvergence, jež se posuzuje podle takzvaných maastrichtských kritérií. Jedná se o kritéria cenové stability, stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb a v neposlední řadě účasti v mechanismu směnných kurzů ERM II, v němž musí stát usilující o přijetí společné evropské měny setrvat nejméně dva roky, během nichž fixuje svou dosavadní měnu na euro ve stanoveném fluktuačním pásmu.

Česká republika podmínky v posledních několika letech bez obtíží splňovala; s výjimkou účasti v mechanismu ERM II, což ale bylo čistě politickým rozhodnutím vládnoucí reprezentace. To se ale změnilo. Výdaje spojené s řešením pandemie koronaviru prohloubily nerovnováhu veřejných financí, urychlily tempo zadlužování země a způsobily, že dva ze tří základních ukazatelů naše země nyní již nesplňuje. Na destrukci veřejných financí se zásadně podepsalo i snížení daně z příjmů fyzických osob v podobě zrušení superhrubé mzdy, které s jejím zvládáním krize nijak přímo nesouviselo.

Česká republika už neplní maastrichtská kritéria

Z pravidelné zprávy ministerstva financí a České národní banky, která byla publikována na sklonku minulého roku, vyplývá, že Česká republika z maastrichtských kritérií dodržuje pouze jediné, a to kritérium konvergenci úrokových sazeb. Ukazatele cenové stability a stavu veřejných financí naopak výrazně překračují stanové hodnoty. Česká národní banka sice předpokládá, že inflaci český stát nejpozději během letošního roku zkrotí a podmínku začne po dvou letech znovu naplňovat. V případě veřejného dluhu to ale zdaleka neplatí.

Pro připomenutí: kritérium stability veřejných financí říká, že deficit nesmí překračovat tři a dluh sektoru vládních institucí šedesát procent hrubého domácího produktu. Český státní dluh stále patří mezi členskými státy Evropské unie k těm nejmenším. Letos bude podle odhadu ministerstva financí činit pětačtyřicet procent hrubého domácího produktu. Schodek hospodaření vládního sektoru ale dosáhl šesti a také v následujících třech letech se má držet nad hranicí pěti procent hrubého domácího produktu.