Většina českých médií vytvořila francouzskému prezidentovi dosti pozitivní obraz. Vítězství nad rasismem Národní fronty Marine Le Pen, ambiciózní mladý politik plný elánu, naděje a nová krev pro Evropskou unii, romantický příběh s o dvacet let starší manželkou. Francie si zvolila liberální demokracii a zastavila vlnu kritiky Evropské unie. Skvělé.

Součástí tohoto obrazu je i novátorský charakter. Emmanuel Macron bývá prezentován jako čerstvý vítr a nositel nutné změny, v našich médiích logicky především ve vztahu k Evropské unii. Zajímavé potom je konfrontovat tuto prezentaci s vnímáním politiky současného prezidenta na francouzských univerzitách a v levicové části tamější společnosti.

Ta se totiž snaží jednotně mobilizovat proti prezidentovi, který se pro ni stal symbolem přestárlého neoliberálního režimu. Protesty se dotýkají především čtyř sfér aktuálního politického vývoje — reformy státních podniků (především drah), reformy universitního vzdělávání, zpřísnění imigrační politiky a tvrdé represe proti výspě francouzské alternativy ZAD.

Mantra efektivity a reformy na míru zaměstnavatelům

Ve všech těchto sférách Macron poměrně konzistentně naplňuje politickou ideologii neoliberalismu, přičemž se silně opírá o tradiční metodu policejní represe. Uvolnění trhu, volný prostor pro nadnárodní korporace, efektivita zaměstnavatelů na úkor zaměstnanců, oslabení role údajně ‚zkostnatělého‘ státu, to vše v kabátu sebevědomých řečí o stále vylepšovaném a oživovaném pokroku a národní jednotě.

Státní dráhy se Macron rozhodl zefektivnit částečnou privatizací, a především osekáním zaměstnaneckých výhod. Obrana státních drah SNCF, jejichž zaměstnanci vstoupili na výzvu odborů do stávky, se stala zástupně obranou celého veřejného sektoru. Odpor proti zhoršení podmínek zaměstnanců největšího a nejtradičnějšího francouzského státního zaměstnavatele je zároveň odporem proti prekérní situaci pošťáků či zdravotnického personálu nemocnic.

V případě reforem školství razí Macron rovněž efektivnost. Universitní vzdělávání již nemá sloužit jako otevřený prostor debatování se svou specifickou hierarchií, ale především jako příprava nových zaměstnanců na míru největších francouzských zaměstnavatelů. Pozitivního ohodnocení se dostane těm, kteří vystudují rychle, a ztíží se možnost změny zaměření — když si člověk vybere technické předměty k maturitě, bude pro něj složitější studovat na universitě humanitní obory.

Zásadním problémem pro studenty je ale devalvace rovnocennosti maturitního diplomu, který opravňuje k univerzitnímu studiu. Nově se bude rozlišovat mezi jednotlivými lycei, což ještě zhorší již dnes nízkou mobilitu — dostat se na univerzitu do Paříže bude pro studenty z menších měst ještě o něco těžší.

Není prostor pro alternativu

Snaha vysídlit stovky lidí okupujících již zhruba dva roky prostor plánovaného letiště poblíž Notre Dame des Landes zase ukazuje neschopnost akceptovat alternativu. Lidé, kteří nechodí do supermarketů, nepotřebují státní dokumenty, nedávají o sobě byrokratickému aparátu žádné údaje a žijí v komunitě na půdě, kterou samostatně obdělávají, se zkrátka zřejmě nehodí do oné představy moderní a zefektivněné Francie.