Na třicet opatření čítá nový ambiciózní plán Emmanuela Macrona, jež má vést k zásadnímu posílení role francouzštiny jako světového jazyka. Loni zvolený francouzský prezident jej představil v úterý na Mezinárodní den francouzsky mluvících zemí. Osou plánu je mohutné navýšení investic do výuky francouzštiny v zahraničí. Počítá se ale i se zdvojnásobením počtu studentů přiházejících do Francie z rozvojových zemí, zvýšením bezplatných lekcí jazyka pro uprchlíky ze současných 250 na 400 hodin nebo s všestrannou podporou hudební a literární produkce ve francouzštině.

Širší součástí plánu jsou také nejrůznější symbolická opatření, například vyhlášení pikardského Villers-Cotterêts za hlavní město francouzského jazyka. Dnes desetitisícové městečko je proslulé rodným domem spisovatele Alexandra Dumase a především jako místo, kde se francouzština nařízením z roku 1539 stala úřední řečí státu.

Smyslem opatření je podle pozorovatelů opětovné zvýšení prestiže a takzvané měkké moci Francie, rozvoj francouzské kultury ve všech směrech, celková modernizace výuky jazyka a zastavení poklesu jeho používání v mezinárodních institucích.

Macron představil plán konkrétně v projevu před budovou Francouzské akademie. Francouzštinu přitom označil za „jazyk svobody“.

„Leckomu ze zahraničí to může znít jako buditelství z devatenáctého století, ve skutečnosti však může uspět. Africké státy, kde byla nebo stále je úřední řečí francouzština, vykazují větší porodnost než ostatní. Podle aktuálních prognóz může být v Africe v roce 2050 více francouzsky mluvících než anglicky mluvících. A v roce 2065 může být francouzština druhý nejrozšířenější jazyk na světě,“ hlásil do úterního tematického pásma reportér France 24, jedné ze stanic francouzské státní televize.

Koloniální břemeno

Zpravodajové z agentur připomínají, že právě Emmanuel Macron proslul paradoxně jako první prezident Francie, který mluví plynule anglicky. V tradičně „konkurenčním“ jazyce komunikoval v minulosti na sociálních sítích a opakovaně vystupoval na veřejnosti. Jazykoví puristé z organizací, jako je Hnutí za francouzský Québec, mu nemohou zapomenout ani časté používání anglicismů.

Přesto pokračuje v tradici svých předchůdců a o nutnosti podpořit všemi způsoby francouzštinu mluví opakovaně, navíc s využitím slavných osobností — do Elysejského paláce si pozval třeba malijskou zpěvačku Rakii Traoré či rappera MHD. Zvláštní emisarkou pro frankofonii pak jmenoval francouzsko-marockou spisovatelku Leilu Slimaniovou.

Za hlavní překážku v naplnění plánu je ovšem analytiky považováno pomyslné francouzské koloniální břemeno. Například už v listopadu minulého roku při vystoupení před studenty v západoafrické Burkině Faso vyvolal malé pozdvižení Macronův příslib, že se francouzský jazyk stane „nejrozšířenějším v Africe“ a „dost možná na celém světě“. Právě na africkém kontinentu je totiž francouzština vnímána často jako jazyk koloniální administrativy, zneužívaný k potlačování místní kultury a často vynucovaný násilím. Následkem toho mnoho států po dosažení nezávislosti francouzštinu odstranilo z pozice úředního jazyka a její výuku potlačilo.

Negativní konotace v post-koloniálním období utvrdily četné francouzské vojenské zásahy a podpora spřátelených nedemokratických režimů, jak na to ve svém otevřeném dopise Macronovi upozornil oceňovaný spisovatel a držitel Renaudutovy ceny Alain Mabanckou. Řada francouzsky píšících autorů ze zemí mimo Francii si dodnes stěžuje na povýšené jednání ze strany francouzského státu a na jeho snahu si jazyk přivlastnit a využít jej k politickým cílům.

Macron se přitom tomuto tématu nevyhnul. V úterním projevu koloniální minulost příkře odsoudil, označil ji ovšem za překonanou. Frankofonii prezentuje jako otevřenou a inkluzivní zónu, kde Francie působí jako jeden z rovnocenných partnerů, nikoli jako suverénní panovník. Nabízí ji jako spojence k podpoře původních jazyků na africkém kontinentu i mimo něj ve společné snaze bránit se globální dominanci angličtiny.

Pro domov i pro zahraničí

Loni zvolený francouzský prezident se snaží obecně posilovat vazby nejen s Evropskou unií, jejíž reformu se spolu s Angelou Merkelovou chystá připravit do června, ale právě i se zeměmi zatíženými společnou koloniální minulostí. Již během prezidentské kampaně v roce 2017 přímo v Alžírsku kritizoval francouzské zločiny z dob války za nezávislost, ve funkci následně navštívil sedm afrických států s cílem otevřít novou kapitolu vzájemných obchodních a politických vztahů.

Propagace francouzského jazyka však v sobě skrývá i přitažlivost pro domácí publikum. Průzkumy stabilně ukazují, že podpora francouzštiny je populární u veřejnosti a svůj jazyk je například podle posledního průzkumu BVA připraveno bránit na sedmdesát procent Francouzů. Podpora samotného prezidenta Macrona se nyní pohybuje okolo čtyřiceti procent.

Francouzština obecně je dnes pátým nejrozšířenějším jazykem na světě — po čínštině, angličtině, španělštině a arabštině.