Kousek odsud jsem poprvé viděl moře. Bylo mi sedm, jeli jsme embéčkem, co je teď starožitnost a řídil ho příbuzný, co dávno umřel. Průhled se otevřel jen na okamžik, jeli jsme dál, stavět stan. Z dalších dnů si pamatuji písek, škeble, medúzy, papírové draky, nahé východní Němce, jak hrají volejbal. Z moře jen vlny. Jen na první momentce zůstalo v paměti moře v celku a bez konce.

Už jsme u moře týden. Sníh se zdrží zuby nehty, ve dne měkne, v noci tuhne na sklo. Povídáme o Pražském jaru. Přednášky pro Centrálu pro politické vzdělávání. Meklenbursko, přední Pomořany. Turisté se drží u pláží, tedy, když je tepleji. Teď jsou zalezlí ve wellness hotelu. Dál je mrtvo.

Volby v Itálii prohloubily dojem, že jaro nebude. Celý týden v televizi opakují, že Itálie je před bankrotem a občas dodají, že visegrádské státy by bylo třeba vyhodit z unie. Polský premiér v Bruselu ujistil, že polská justiční reforma demokracii posiluje, nikoli oslabuje.

S Polskem má začít řízení, na jehož konci by mohlo být potrestáno. Nesmělo by hlasovat. Kdyby to tedy schválily všechny státy EU. Ha. Ha. Ha. Kdyby nikdo, Maďaři Poláky podrží. Přece.

Trump zavádí cla. Válka zatím obchodní. Podobní týpci směřují vždycky k nějaké válce. Jak jsou mi, zatím poklidně, cizí.