Místopředseda zahraničního výboru Senátu za ODS Tomáš Jirsa (kterého mám spojeného spíše se sporem o Národní park Šumava a záležitostmi kolem myslivosti) napsal do Práva (a dostal i na Neviditelného psa) článek, v němž se zmiňuje o několika dnech, strávených v Bruselu rozhovory.

Senátor uvádí, že když Andrej Babiš vysvětloval předsedovi Evropské komise Jeanu Claudu Junckerovi postoje českého parlamentu, vlády a veřejnosti k možnému přehlasován České republiky v otázce úprav pravidel azylové politiky Dublin IV, Juncker ho vyzval, ať tedy předloží alternativní návrh. Za ten se ovšem nepovažuje (pokračuje senátor Jirsa v článku) důsledná ochrana vnějších hranic EU, protože zastavit příliv migrantů zejména po moři prostě není možné.

Z článku není možno poznat, zda to senátor konstatuje a souhlasí, nebo zda tvrzení ironizuje, ale řekněme, že souhlasí, protože dál uznává, že EU i členské státy se snaží proud migrantů omezit a že se to i daří. Senátor připouští, že není možné z lidskoprávních důvodů změnit evropské zákony, které s podobným exodem lidí z válkou nebo klimatickými extrémy ohrožených zemí nepočítaly. Nebo to nepřipouští a chtěl by, aby se ty zákony změnily, přestaly být tak humanitární a lidskoprávní a politicky korektní, jen to nechce tak naplno do Práva napsat?

Také souhlasí s faktem, že dohoda Dublin IV se bude týkat asi pěti procent přijíždějících migrantů, kteří mají právo na politický azyl. Kritický podtext ale cítím v další větě, kde se píše, že Dublin IV neřeší, jak naložit se zbývajícími 95 procenty ekonomických migrantů, kteří by měli být vráceni do země původu. A pokračuje — že často není, kam by se mohli vrátit. Ale přesto připomíná, že například německé soudy jsou zavaleny žalobami odmítnutých žadatelů o azyl. Z čehož mi vyplývá, že se očekává, že s tím pomůžeme, ale my nechceme, ačkoliv alternativní řešení neznáme.

A pak nastane střih a slovy senátora Jirsy se díváme s obavami na vzrůstající počet západoevropských městských čtvrtí se vzrůstající majoritou muslimů, kteří začínají požadovat uplatňování svých zákonů a obyčejů, naprosto neslučitelných s evropskými tradicemi, zákony a morálkou. Takže senátor Jirsa předpokládá, že i když po našem případném přehlasování do České republiky žádní migranti nepřijdou, kritická nálada veřejnosti vzroste. A že to tudíž povede k hlasování o setrvání v EU, na které mohou mít neblahý vliv politická uskupení, která budou agitovat pro odchod z EU.

↗

Opravdu si myslíme, že to tady chtějí zabrat a islamizovat? Foto archiv DR

Náš problém je ale v tom, že u nás nechceme dát azyl nejen uprchlíkům z muslimských zemí, ale ani Číňanům křesťanské víry nebo Afričanům. Nechceme dát azyl nikomu.

Z článku senátora Jirsy člověk nepozná, co by od Evropské komise pro Českou republiku chtěl. Aby se nehlasovalo o Dublinu IV (který obsahuje pro členské země EU povinnou solidaritu v podobě přijetí jistého počtu uprchlíků, nebo pokud země odmítne, dosti vysoké finanční kompenzace)? Aby nám slíbila, že důsledně ochrání vnější hranice EU, ačkoliv to na moři a ostrovech nejde? Aby přesvědčila státy, které se s přílivem migrantů už řadu let potýkají, aby České republice velkoryse udělily dispens od solidarity s nimi? Nějak moc se to u nás převádí na Německo, ale nejnaštvanější je italský představitel, o Řecích nemluvě.

Česká alternativa

A ještě zpátky — zajímalo by mě, jaké alternativní řešení předložil Andrej Babiš, když ho k tomu Jean Claude Juncker vyzval? Andrej Babiš se totiž ve velkém rozhovoru v Lidových novinách vyslovil, že evropský projekt jednoznačně garantuje v Evropě mír, že to je „projekt pro lidi“. Říká, že chceme (myslí asi ANO) budovat v Evropě čtyři základní svobody, a proto říká, že celý kontinent má být Schengen, že se má bojovat proti pašerákům lidí a hlavní slovo mají mít prezidenti a premiéři členských zemí. Ne komise, ne pár velkých zemí, které nás pak přehlasují. Ale to přece nedává smysl. Jak dojít k rozhodnutí při různosti názorů jinak než hlasováním? Nebo se spolu členské země EU mají bavit jen separátně a v kuloárech a žádné společné fórum být nemá?

Tak jak tedy budeme, pane premiére v demisi, jako Česká republika bojovat proti pašerákům lidí? Řekněte na rovinu, jak to budeme dělat? Ano, dovedu si představit, že řeknete, že právě tak, že zásadně žádné migranty nepřijmeme. A když to tak udělají všichni, pašeráci spláčou nad výdělkem. Ano, tak z toho vyvázneme lacino, protože se k nám ani migranti nehrnou, takže nás boj s pašeráky nebude stát příliš mnoho sil. A Taliáni ať si poradí, my se jim do toho plést nebudeme.

Z četby těchto dvou článků mě přepadla malomyslnost z toho, že se Evropská unie opravdu rozpadne. Voliči v Německu, Rakousku, BeNeLuxu, a zejména ve státech u Středozemního moře musí být na nás (a nám podobné odmítače) přece už naštvaní. Když se mluví o nás, naši politikové si velmi dávají záležet na tom, abychom jako Česká republika byli respektováni v našich jedinečných zájmech. Ale jedinečné zájmy jednotlivých států, které se s migrací potýkají, hází naši představitelé, senátor i předseda vlády v demisi, do jednoho pytle zvaného „Brusel“ nebo „Evropská komise“.

Naše na jedné straně vládní podpora zahraničních pracovních sil (a ignorování problémů s tím spojených) a na druhé straně vehementní odmítání byť jen dočasné pomoci s vlnou uprchlíků působí prospěchářsky, protivně a neseriózně.

Senátor Jirsa naznačuje, že si Evropská komise o odchod České republiky z EU koleduje svou politikou, vyžadující solidaritu. Andrej Babiš zase říká, že ten evropský projekt pro lidi je jenom příjemné přejíždějí hranic bez kontrol a otevřené pole působnosti kšeftu.

Ve stejném čísle Lidových novin, kde je rozhovor s Andrejem Babišem, je i článek o tom, že někteří Syřané se z Německa vracejí domů, že jsou v Evropě nešťastní, chybí jim vlastní kultura a nemají tu co dělat. Jeden mladý muž, který riskoval život plavbou přes Středozemní moře, řekl, že ve městě (v Německu), kde se začal učit němčinu a připravovat se na zaměstnání, nebyl žádný život, pouze pár lidí. Začal trpět depresí, byla mu tam zima.

Ano, pozorovala jsem ten úkaz už před několika lety v pohraničním Schirndingu, není tam nic, žádný život, zavřená porcelánka a na ulici ani živáčka. Stesk i deprese lidí Orientu jsou pochopitelné. Opravdu si myslíme, že to tady chtějí zabrat a islamizovat?

Články a výroky našich představitelů omílají stále stejné „ne“, ale žádný upotřebitelný návrh nepředkládají. Nevím, jakou v tak nekonstruktivním a statickém postoji představitelů státu můžu vidět pro svou zemi budoucnost.