Soudní dvůr Evropské unie zamítl žalobu Maďarska a Slovenska na neplatnost unijních relokačních kvót na uprchlíky z Řecka a Itálie. Konstatoval, že kvóty byly přijaty procesně správně a Maďarsko by mělo přijmout 1294 a Slovensko 902 uprchlíky. Připomeňme, že se bavíme o lidech s více než 75procentní pravděpodobností pozitivního azylového rozhodnutí, v praxi členských států EU pouze o válečných uprchlících ze Sýrie a uprchlících před diktaturou v Eritreji.

Evropské právo na křižovatce

Povšimněme si nejdříve rozdílné reakce Slovenska a Maďarska. Slovenský premiér Robert Fico se obratně vyhnul oficiálnímu řízení (takzvaným infringement procedures), které vede od června Evropská komise s chronickými odmítači kvót, tedy s Českou republikou, Polskem a Maďarskem, tím, že v průběhu roku 2017 několikrát nabízel dobrovolné převzetí 60 osob, z nichž nakonec na Slovensko nikdo relokován nebyl. Češi za svoji neobratnost nejspíš draze zaplatí.

Závažná je ovšem reakce maďarského premiéra Orbána, který rozsudek Soudního dvora EU odmítl a uvedl, že se jím řídit nebude. A to je zásadní zkouška pro celý právní systém EU. Ten totiž počítá s tím, že EU je tvořena státy, které dodržují vládu práva, respektují demokraticky schválené normy (například uprchlické kvóty) a uznávají rozsudky soudů, v tomto případě nejvyššího soudu EU. A reakce členských států a unijních institucí na případ, kdy tomu tak není, může být v podstatě jen dvojí — „infringement“ řízení vedoucí k citelné jednorázové pokutě nebo denně naskakujícímu penále, případně pozastavení hlasovacích práv Maďarska v Radě EU.