Co to v praxi znamená, když ministerstvo vnitra prohlásí, že „integraci cizinců zvládneme levněji a lépe“?
Znáte ten vtip, jak stojí dva policisté, přijde k nim cizinec, který se jich zeptá „What time is it?“ Policisté jen zavrtí hlavou. Na tu samou otázku se jich dotyčný zeptá ještě v pěti různých jazycích a policisté jen kroutí hlavou, a proto to cizinec vzdá a odejde. První policajt pak říká druhému: „Měli bychom se taky učit nějaké jazyky,“ a druhý na to: „K čemu? Tenhle jich uměl pět a stejně se nedomluvil.“
Můžeme si dělat legraci, ale situace cizinců, kteří mají v České republice udělenou doplňkovou ochranu nebo azyl, se takovému černému humoru velmi podobá. Cizinci se nedomluví ještě dlouho, přestože mají nárok na 400 hodin českého jazyka zdarma. Ministerstvo školství totiž ukončilo spolupráci s agenturou Parole, protože řada uprchlíků od Parole nikdy nabídku češtiny nedostala. Podle našeho interního průzkumu zůstalo bez kurzů českého jazyka až 70 procent oprávněných osob, byť v jihomoravském kraji domluva fungovala dobře. Server iDnes navíc upozornil, že majitel agentury Parole Vladimír Vitvar loni kandidoval za protiimigrantsky naladěný Úsvit.
Každý, kdo u nás dostane azyl nebo doplňkovou ochranu, může zažádat o zařazení do státního integračního programu (SIP), který zahrnuje i bezplatnou výuku češtiny. Právě o ni je mezi cizinci největší zájem. Není snad ani třeba zmiňovat, že znalost jazyka představuje jeden ze základních předpokladů integrace a úroveň znalosti češtiny má přímý vliv na rozvoj sociálního, ale i pracovního potenciálu cizinců. V rámci Státního integračního programu lze například zažádat o rekvalifikaci. Jenže akreditované kvalifikační a rekvalifikační kurzy probíhají v drtivé většině v češtině. Tedy jeden krok kupředu a dva zpět.
To, že neznalost češtiny představuje jednu ze zásadních integračních překážek, si uvědomuje i paní Sara ze Sýrie, která v zemi původu vedla telekomunikační společnost. „Je mi jasné, že v nové zemi je i nový začátek. Myslela jsem si ale, že když mám pracovat jako pomocná síla v kuchyni, což mi nevadí, bude to u českého zaměstnavatele, a nikoliv u krajana. Zatím narážím na velkou jazykovou bariéru.“