Odchod Tomáše Haišmana, architekta české migrační politiky, nelze nepřivítat. A jsem velmi rád, že moje kritika, výhrady mnoha odborníků z občanské společnosti a konzistentní kritika novinářů včetně těch z DR vedly k rozhodnutí nahradit Tomáše Haišmana novou ředitelkou — Pavlou Novotnou.

Můj osobní pohled na Haišmanovo působení přitom není zdaleka pouze negativní. S vděčností na něj vzpomínají více než tři tisícovky Bosňáků, které jsme přijali v první polovině 90. let. Obdivoval jsem rychlou a Haišmanem dobře zorganizovanou humanitární evakuaci tisícovky uprchlíků z Kosova, které jsme si v době mých začátků na konci devadesátých let sami přivezli a ubytovali je v penzionech a ubytovnách po celé republice. Nikdo neřešil, že to byli muslimové, často zcela bez vzdělání s mnoha zdravotními handicapy. Rád jsem se s ním setkával a míval pocit, že kolegy z neziskového sektoru přijímal jako partnery.

Od roku 2000, paradoxně s růstem jeho pravomocí na úkor cizinecké policie, však Haišman svoji úlohu přestal zvládat. Rozsáhlá agenda pobytových povolení, kterou se mu podařilo s halasnou protikorupční rétorikou odebrat policistům, se ukázala nad jeho síly. Od počátku Haišmanova převzetí agendy povolování všech dlouhodobých pobytů se datuje neschopnost úředníků „jeho“ azylového odboru (OAMP) rozhodovat i triviální prodloužení povolení k pobytu v zákonných lhůtách. S obálkami zprostředkovatelům se rozhodně neskoncovalo, minimálně před OAMP v Plzni.

Do paranoidních rozměrů narostl represivní přístup Haišmanových lidí, kteří u všech cizinců, včetně vzdělaných lidí s vysokoškolskými diplomy či cenných řemeslníků, úporně hledají jakoukoli záminku, aby jim nemuseli prodloužit pobytová povolení. České republice přitom zoufale chybí nejen lékaři, sestry či IT odborníci, ale i desítky dalších profesí včetně třeba řidičů autobusů nebo automechaniků.

Ostatně stačí jedna cesta do vyhošťovací detence v Bálkové, kde jsem byl jako právník tento týden, aby člověk pochopil, že něco je špatně. Za mřížemi tam čekají na vyhoštění ukrajinští zedníci a tesaři s plynnou znalostí češtiny, s osmi, deseti či osmnácti lety nepřetržitého pobytu v ČR. Většinou byli podvedeni svými prostředníky a vykořisťovateli, bez kterých na Ukrajině ani nelze podat přes zkorumpovaný Visapoint žádost o pracovní, studijní či podnikatelské vízum a bez kterých nejsou schopni v legislativní migrační džungli u nás důstojně pracovat.