Isaam Hadhad pochází z Damašku, kde po dlouhá léta provozoval rodinnou čokoládovou továrnu. Svou první čokoládu vyrobil v kuchyni své babičky v Damašku v roce 1986. Jeho podnik se zanedlouho rozrostl tak, že zaměstnával asi třicet lidí. Isaam začal svoje produkty vyvážet do Jemenu, Jordánska či Libanonu. Jeho továrna však byla stejně jako velká část Sýrie zničena při bombardování. Krutá válka donutila rodinu opustit Damašek.

Rodina musela všeho nechat a uprchnout ze země. Přes tři roky strávila v uprchlickém táboře v Libanonu. Život všech členů se od základu změnil, strávit tak dlouhou dobu v táboře bylo vyčerpávající. V malém státě, který hostí přes milion syrských uprchlíků, nemohli pracovat, pouze přežívali, o normálním životě se jim mohlo pouze zdát.

Druhou šanci jim poskytla Kanada. Její vláda je přijala spolu s dalšími zhruba čtyřiceti tisíci uprchliků ze Sýrie. Členové Hadhadovy rodiny přistáli na kanadském letišti bez zavazadel, měli pouze několik kusů oblečení.

Zabydleli se v malém, několikatisícovém městě Antigonish v Novém Skotsku. Místní komunita byla velmi přátelská a se vším jim pomáhala. Hadhadovi začali ve své nové malé kuchyni improvizovat a zkoušet oživit staré receptury, podle kterých kdysi vyráběli sladkosti pro Blízky východ.

Svou čokoládu začali prodávat na famářských trzích. Jejich produkce se brzy zvýšila a začaly se hrnout objednávky. Jejich malá kuchyně už nestačila. Místní komunita uspořádala akci a s pomocí asi padesáti dobrovolníků jim postavila v průběhu jednoho měsíce u domu dřevěný přístřešek, ve kterém zřídili malou továrnu.