Jakýmkoli směrem se v Berlíně vydáte, narazíte na skvělé restaurace, bary nebo kavárny. Gastronomický zážitek je ostatně jedním z důvodů, proč turisté do města míří. Na talířích před nimi mohou přistát pokrmy z celého světa. Ať už ochutnáváte falafel v jednom z tureckých bister, bojujete s hůlkami u vietnamského pho, nebo namáčíte nakyslou etiopskou palačinku do různých omáček, víte, že specifické kouzlo města spočívá právě v tomto kulturním koktejlu. Berlín by však nebyl Berlínem, kdyby se mu do požitku z jídla nepodařilo přimíchat dávku aktivismu. Dokazují to kulinářské projekty vznikající v reakci na současnou migrační vlnu.

Během posledních dvou let přišlo do Berlína na šedesát tisíc lidí a do celého Německa přes 1,1 milionu. Berlíňané se k této výzvě postavili čelem a odstartovali celou řadu aktivit, které měly pomoct uprchlíkům lépe se sžít s novým prostředím. Známá iniciativa Flüchtlinge Willkommen přišla s nápadem vytvořit síť Berlíňanů, kteří mohou poskytnout ubytování příchozím. Těm z nich, kteří chtějí začít podnikat, pomáhá inkubátor Ideas in Motion. S městem očima uprchlíka seznamují průvodci turisty díky organizaci Refugees Voices Tours. Ne všechny nápady se uchytí, ne všechny dokáží adekvátně reagovat na aktuální výzvy, ukazují však ohromnou vůli obyvatel pomoct druhým i otevřenost velké části německé společnosti.

Láska přes žaludek

Několik takovýchto projektů se opírá o myšlenku, že jídlo dokáže být katalyzátorem dialogu lidí z různých kulturních prostředí. Ať už Berlíňané otevírají své domovy společným večeřím s uprchlíky, pořádají kurzy vaření vedené příchozími, nebo do svého podniku přizvali vařit kuchaře prchající z Afghánistánu, dokazují, že je jídlo cesta, která pomáhá k prolomení ledů.

Přesvědčit se o tom můžete v kavárně Refugio v berlínské čtvrti Neukölln. V otevřeném prostoru s vysokými stropy si pochutnáte na menu od syrských příchozích, v nabídce naleznete například tabouleh, salát z bulguru, nasekaných bylinek a velké dávky citrónové šťávy. Ze zisku kavárny jsou financovány další aktivity pro příchozí — jazykové kurzy, umělecké projekty, divadlo nebo společné vaření.

Podobně svou práci s příchozími financuje i další organizace s názvem Give Something Back to Berlin, kterou můžete potkat na některém z berlínských trhů a na jejich stánku ochutnat súdánskou hovězí omáčku s palačinkou nebo syrskou molokhiu, hustou polévku z mladých lístků jutovníku.

Proč tolik projektů do integrace zapojuje jídlo, poodhaluje příběh organizace Über den Tellerrand. Jde jí především o propojování lidí různých národností a budování kulturně pestrých komunit, v nichž spolu lidé společně tráví volný čas, plánují, pomáhají si nebo organizují akce pro veřejnost. A na to, aby se podařilo dát lidi poprvé dohromady, je jídlo jako stvořené.

V malém studiu v berlínské části Schöneberg, kousek od tratě nadzemní dráhy, se v rámci pravidelných workshopů pořádají kurzy vaření, konverzační hodiny, lekce sborového zpěvu nebo malování. O pár ulic dál, v jednom z vnitrobloků, můžou lidé pečovat o záhonky v komunitní zahradě nebo se zapojit do kurzu včelaření. Každé pondělí zde trénuje fotbalový tým a soutěží na menších turnajích. „Díky našim akcím, které zde pravidelně organizujeme, budujeme komunity, chceme, aby lidé přicházeli znovu a znovu, poznávali se,” popisuje fungování projektu Esther Bernsenová, psycholožka a členka organizace.

Příchozí, snažící se najít si v Berlíně své místo, často potřebují někoho, kdo by jim poradil, kde co vybavit, pomohl s překládáním na úřadech nebo vysvětlil obsah úředních dokumentů. Přes Über den Tellerrand si mohou najít parťáka, který jim s těmito věcmi pomůže, nebo s ním prostě jenom občas zaskočí na kávu. Pomoc naleznou například i s hledáním práce. „Jsou mezi námi i dobrovolníci, kteří radí, jak se chovat během pohovoru, jak napsat kvalitní životopis, kde lze nalézt pracovní nabídky a jak se o práci ucházet,” vykládá Esther. To je jenom jeden z důvodů, proč je pro příchozí důležité poznat se s těmi, co už v Berlíně nějakou dobu pobývají.

Bez teplého jídla

Za nápadem, který se proměnil v iniciativu propojující desítky lidí různých národností a působící v dalších čtyřech německých městech, stáli v roce 2013 čtyři studenti Svobodné univerzity a jejich školní projekt, prostřednictvím něhož chtěli vzbudit zájem veřejnosti o životy uprchlíků. V té době ještě Německo nezažívalo tu nejintenzivnější migrační vlnu, počty příchozích ale postupně stoupaly. Napětí mezi státní politikou a příchozími se projevilo například blokádou kreuzbergského Oranienplatzu, který obsadili žadatelé o azyl protestující proti tehdejší azylové politice a jejím dopadům.

I když byl zábor Oranienplatzu hodně medializován, informace se k veřejnosti dostávaly v neúplné nebo zkreslené podobě. Jenom několik aktivistů se snažilo dostat s okupujícími příchozími do užšího kontaktu. Mezi nimi byli i zakladatelé Über den Tellerrand, kteří přišli právě s myšlenkou společného vaření. Teplé jídlo zde, podobně jako i dnes ve většině jiných táborů, zásadně chybělo. Lidé byli závislí na přidělených potravinových balíčcích a neměli možnost navařit si to, na co jsou ze svých domovů zvyklí.

Studenti proto přivezli kuchyňské náčiní, nakoupili potraviny a společně začali vařit podle receptů příchozích, přičemž naslouchali příběhům hledání nových domovů. Recepty i příběhy zapisovali a vydali z nich kuchařskou knihu, která se téměř okamžitě vyprodala. „Kuchařka byla dobrým způsobem, jak upoutat pozornost lidí, kteří se předtím o uprchlické téma nezajímali, ale třeba rádi vaří a poznávají jiné kultury,” povídá Esther o tom, proč kniha vzbudila takový ohlas.

Velký zájem o kuchařku lidem z Über den Tellerrand dokázal, že se Berlíňané chtějí o příbězích uprchlíků dozvědět víc, ale nemají mnoho příležitostí ke vzájemnému setkání, protože žijí v oddělených sociálních bublinách. Původní myšlenku společného vaření se rozhodli posunout a přizvali k němu širší veřejnost. Začalo se formovat to, čím je organizace dnes — místem pro vytváření sítě lidí z různých zemí.

Vyrovnávání moci

Takovéto vytváření komunit vyžaduje i trochu jiný pohled na poskytování pomoci. Ve skupině lidí, která si má být vzájemně rovnocenná, je důležité narovnat mocenský vztah mezi místními a příchozími, který je pokřivený například jednostranným poskytováním materiální pomoci. „Díky společnému vaření a osobní interakci se hodně naučí i ti, kdo žijí v Berlíně déle. Není to, jako když za vámi uprchlíci přijdou a chtějí oblečení nebo jídlo, jde víc o poznávání se navzájem a především o učení se od příchozích,” říká Esther. Uprchlíci nejsou vnímáni jen jako předmět naší dobročinnosti, mnohem důležitější je navazování dialogu. Ten nepomáhá jenom příchozím při seznamování se s novým prostředím a při vykračování z izolace. I místní se díky němu mohou zbavit četných předsudků, pramenících z povrchní znalosti tématu.

I proto směřují další kroky Über den Tellerand do menších německých měst, v nichž doposud mnoho příchozích nežilo, ale situace se nyní kvůli spolkovým kvótám mění a vláda sem přesídluje část žadatelů o azyl. S integrací nemají zdejší radnice tolik zkušeností jako Berlín a místní obyvatelé mají obavy, co tyto změny do jejich životů přinesou. Své zkušenosti s budováním komunit chce organizace do takových míst doslova přivést na čtyřech kolech. V létě z Berlína vypraví svou pojízdnou kuchyni, vybudovanou z upraveného lodního kontejneru, a pod názvem Kitchen on the Run představí koncept společného vaření.

V České republice je to se strachem z neznámého daleko horší než v malých německých městech. Může být jídlo lékem, který tento pocit ohrožení, dmoucí ve většině české veřejnosti, překoná? Ať už za pomoci vaření nebo čehokoli jiného, vytvářet podobný prostor pro setkávání a porozumění, je u nás více než potřebné. Možná by naše ministerstvo vnitra mohlo pojízdné kuchyni zaplatit pár zastávek. Našinci by pak mohli konečně pochopit, že z lidí jejich původ bezpečnostní hrozbu nedělá.