Tůdlenůdle. Takhle prostě zní jedna z průpovídek Andrey Nahlesové, jež v posledních dnech německá média používají stále dokola k charakteristice této pravděpodobné nové předsedkyně německé sociální demokracie. Připomíná se také, že jednou zanotovala od řečnického pultíku v Bundestagu znělku Pipi Dlouhé Punčochy. Nebo že po svém zvolení předsedkyní poslaneckého klubu prohlásila, že křesťanští demokraté z CDU/CSU dostanou od SPD „pěkně do držky“.

„Držkovou“ přitom prorokovala Andrea Nahlesová pravici v září 2017, kdy její SPD oznámila odchod do opozice. A „tůdlenůdle“ (v originále zvukomalebné „bätschi“) padlo v podobném kontextu — Nahlesová jím chtěla vyjádřit jisté škodolibé uspokojení z toho, že CDU/CSU bude po ztroskotání vyjednávání o jamajské trojkoalici sociální demokraty nakonec zase přece jen potřebovat.

Uvedené epizody vykreslují Nahlesovou jako svéráznou, spontánní a místy poněkud neotesanou političku, a to zejména s ohledem na to, jak dlouho se už ve velmi kultivované německé hochpolitik pohybuje. Tato charakteristika není úplně nepřesná, respektive sama Nahlesová danou image nezřídka vědomě přiživuje.

Určitě ale nejde o charakteristiku vyčerpávající. A vzhledem k tomu, že tato sedmačtyřicetiletá politička bude pravděpodobně zanedlouho jednou z nejvýznamnějších figur v jedné z nejdůležitějších zemí EU, patří se představit dotyčnou přece jen trochu pečlivěji.

Konzervativní jako konzervativci

Andrea Nahlesová se narodila v malé vesnici Weiler v západoněmeckém pohoří Eifel jako dcera zednického mistra a úřednice finanční správy. Rodina byla, jak je v těchto končinách obvyklé, hluboce katolicky věřící a Nahlesová se k víře otevřeně hlásí doteď. I své sociálně demokratické přesvědčení často odůvodňuje právě svým katolickým vyznáním. Když je dotazována na životní vzory, udává bez váhání Ježíše.