Na sousední Německo je v těchto dnech nezvyklý pohled: v zemi, která byla dlouho ztělesněním politické přehlednosti a stability, má člověk najednou problémy stíhat všechny obraty a zvraty ohledně vyjednávání o nové vládě, které přicházejí v rychlém sledu, bez toho, aby se zároveň dva měsíce po volbách začínalo jednoznačněji rýsovat nějaké řešení.

Takzvaná sondážní vyjednávání o jamajské trojkoalici křesťanských demokratů, liberálů a zelených, která v Německu tradičně slouží k prvnímu zjišťování, zda je možné vstoupit do detailnější debaty o společné koalici, před deseti dny ukončili liberálové s tím, že na tomto půdorysu není možné najít programovou shodu.

O pozadí tohoto překvapivého kroku toho ani s odstupem nevíme o mnoho víc, než že se liberálové zřejmě zalekli příliš velkých kompromisů, které by se jim vymstily podobně jako při jejich posledním vládním angažmá s CDU/CSU v předminulém volebním období, po kterém se ani nedostali do Bundestagu.

Od té doby je těžké sledovat, která strana, stranické křídlo nebo výrazná politická postava právě co vylučuje nebo nevylučuje a jak se mění pravděpodobnost jednotlivých konstelací, které Německu po ztroskotání jamajské koalice zůstaly. Jako prozatím nejméně pravděpodobná se jeví možnost nových voleb. Kancléřka Merkelová prohlásila, že není důvod nutit občany a občanky znovu k urnám jen proto, že si politika neumí s nedávným vyjádřením jejich politické vůle poradit.