Jak pokračuje vyjednávání o nové vládě v Německu

Kateřina Smejkalová

Sondážní rozhovory o pokračování velké koalice skončily rámcovou shodou na programu. SPD čeká teď v neděli důležitý sjezd, na kterém zkusí překonat rozpolcenost a případně schválit mandát k uzavření konečné koaliční dohody.

V neděli se v Bonnu uskuteční zvláštní sjezd německých sociálních demokratů, který rozhodne o tom, zda se jejich SPD po ukončení nezávazných, tzv. sondážních vyjednáváních pustí do formálních rozhovorů o velké koalici s křesťansko-demokratickou unií sesterských stran CDU a CSU dosavadní kancléřky Angely Merkelové.

Připomeňme, že parlamentní volby se v Německu uskutečnily v září minulého roku. Přinesly ztráty obou velkých stran, které spolu v přecházejícím funkčním období zemi vládly právě ve velké koalici. V případě SPD šlo dokonce o historicky nejhorší hodnotu dvaceti procent voličské podpory. S hned dvojciferným výsledkem, celkově třetím nejlepším, naopak vstoupila do Bundestagu pravicově-populistická AfD.

Pozice předsedů hlavních německých stran — Angely Merkelové a  Martina Schulze — postupně slábne. Pokud by došlo na předčasné volby, vedl by  do nich strany už pravděpodobně někdo jiný. Foto EP

Poté, co SPD bezprostředně po vyhlášení výsledků rezolutně ohlásila odchod do opozice, se začalo vyjednávat o tzv. jamajské trojkoalici CDU/CSU, Zelených a liberálů z FDP. Když to v druhé půli listopadu už už vypadalo na úspěšné zakončení jednání, vše znenadání na popud FDP krachlo, a Německu tak zbyly jen tři možnosti: další vláda velké koalice, menšinová vláda CDU/CSU, nebo nové volby, obojí naposled jmenované by však bylo v Německu na spolkové úrovni bezprecedentní.

Tento nečekaný vývoj SPD přivedl do svízelné situace: Na jednu stranu se jí v pozici juniora do další velké koalice z pochopitelných důvodů nechce. Má takové za sebou za poslední tři volební období již dvě, a jakkoli se jí v nich podařilo prosadit řadu vlastních velkých projektů, jako například zavedení zákonné minimální mzdy, tyto úspěchy se nikdy neprojevily v nárůstu voličské podpory.

Německá sociální demokracie čelí jako většina jejích sesterských stran napříč Evropou obecnější krizi levice, potřebovala by se zkonsolidovat personálně. Čtyři roky v opozici se proto jevily jako výborný strategický krok, který měl kromě toho zabránit tomu, aby se největší opoziční stranou stala AfD. A mimoto si SPD vrátka k vyjednávání s Angelou Merkelovou hlasitě přibouchla ještě o povolebním večeru, a jakýkoli obrat tak hrozil nedůvěryhodností.

Na druhou stranu ale byli sociální demokraté vystaveni riziku, že jim při trvání na původní odmítavé pozici bude připisována odpovědnost za jakékoli nevypočitatelné důsledky obou v Německu dosud nevyzkoušených zbývajících variant, například myslitelný další vzestup AfD při předčasných volbách, a jen si tím voličskou základnu dále ztenčí. Hranice mezi zásadovým držením jednou nabraného kurzu a nekonstruktivní umanutostí je koneckonců tenká.

×
Diskuse
JP
January 19, 2018 v 12.02
Německá sociální demokracie skutečně naprosto selhala ohledně možnosti dát si konečně před veřejností jednoznačný sociální profil. Ne že by nedosáhla vůbec ničeho, ale jsou to povětšině jenom takové polovičaté věci, které ve veřejnosti daleko spíše zase zanechají dojem že se nezměnilo nic podstatného.

Příklad za všechny jsou důchody: v poslední době se v Německu začalo častěji hovořit a psát o tom, že narůstající počet důchodců žije v chudobě. V době předkoaličních jednání se dost často začal používat pojem "solidární důchod". To mohlo sugerovat že by Německo konečně převzalo rakouský model, kdy minimální důchod pro jednu osobu tvoří v současné době 890 euro. Namísto toho se německá sociální demokracie spokojila s tím, že pro důchodce kteří mají odpracovaných 35 příspěvkových let dostanou dávky o deset procent nad místním sociálním minimem - čili namísto nějakých 400 euro příště 440. Čili - čistě aritmeticky o polovinu méně nežli v Rakousku! V praxi je to srovnání poněkud složitější, ty německé sociální dávky mohou ovšem zahrnovat i příspěvek na bydlení; ale faktem je že z toho původně avizovaného "sociálního důchodu" nakonec zůstal vlastně jenom paskvil. Který ovšem vyjednávači sociální demokracie prezentují jako svůj údajný "úspěch".