Touha po pevnější evropské integraci v poslední době není zrovna volebním tahákem. A přesto právě s ní minulý rok ve francouzských volbách zvítězil Emmanuel Macron nad euroskeptickou modlou, Marine Le Penovou. Ambiciózní francouzský prezident od té doby opakovaně představoval vizi „hluboké transformace“ Evropské unie.

Macronova Evropa zahrnovala společnou obrannou, azylovou a daňovou politiku a vytvoření jednotících institucí v rámci devatenáctičlenné eurozóny včetně pozice ministra financí a vlastního rozpočtu. Desítky volných míst v Evropském parlamentu po odchodu britských poslanců měly být využity k soutěžení panevropských kandidátek politických frakcí. Evropská unie by podle Macrona měla mít vlastní univerzity a jakousi obdobu společné tajné služby.

„Evropa musí vzít svůj osud do vlastních rukou,“ prohlásil francouzský prezident v projevu letos v květnu. „Musíme bojovat za novou a silnější Evropu. Čas nastal právě teď!“

Macronovy vize sice zpravidla vyvolaly potlesk jeho posluchačů na Sorbonně či v Evropském parlamentu, reakce evropských politiků však byly o poznání chladnější. Dlouhé měsíce se čekalo na odpověď německé kancléřky Angely Merkelové, která se mezitím pokoušela sestavit vládu. Po Macronově převzetí prestižní Ceny Karla Velikého v Cáchách, kde svoje ideje znovu představil, kancléřka pouze ocenila prezidentovo „nakažlivé“ nadšení, aniž by naznačila, jestli z něj hodlá vyvodit konkrétní závěry.

Vize rozebraná na prvočinitele

Minulý týden se v Mesenbergu evropská veřejnost konečně dozvěděla, co z původních Macronových idejí po jednáních s německou stranou zůstalo. Oba státníci se v principu shodli na vytvoření samostatného rozpočtu eurozóny v roce 2021, ačkoli jeho konkrétní podoba ani množství dostupných prostředků není zřejmá; bezpochyby nepůjde o stovky miliard euro, jak si to představoval francouzský prezident.