„Když jsem byl zvolen předsedou sociální demokracie, ,hrozilo', že se jednoho dne můžu stát premiérem. Musel jsem se začít připravovat,“ vyprávěl mi jednou Vladimír Špidla. Dnes, po sérii výprasků v komunálních, senátních a evropských volbách, sociálním demokratům obsazení křesla předsedy vlády zdaleka „nehrozí“. Ponížené angažmá v kabinetu Andreje Babiše nicméně některým z nich přineslo alespoň ministerské funkce.

S ohledem na skutečnost, že v horizontu příštích let se to zřejmě stalo naposledy, je pozoruhodné, že o brzy uprázdněné místo po vynucené demisi zcela nekompetentního Antonína Staňka, za jehož působení si leckdo s nostalgií vzpomněl i na jeho předchůdce Vítězslava Jandáka, se o řízení Nostického paláce nikdo nepřihlásil. Vždyť post ministra je bezpochyby prestižní, pro většinu politiků bývá vrcholem kariéry a nejen v prostředí sociální demokracie se o něj v minulosti sváděly bitvy.