„Ono je to někdy v politice jako ve fotbale. Jednou z tribuny jásají, podruhé z tribuny pískají. A když si dovolím zažertovat, tak většinu času ve fotbalovém zápase a možná i v politice strávíte tím, že běháte po hřišti bez míče a necháváte si okopávat lýtka,“ zahájil předvolební tažení sociálních demokratů, rámované heslem Za férovou Evropu, lídr kandidátky ČSSD a současný europoslanec Pavel Poc na nádvoří Lidového domu s fotbalovou bránou za zády.

Ačkoliv sociální demokraté sebevědomě hovoří o zisku nejméně dvou až tří mandátů v Evropském parlamentu, vědí, že se na ně nyní snáší z tribuny voličů více pískotu než jásotu. Preference strany se pohybují okolo sedmi procent (v roce 2014 přitom dosáhli na téměř patnáct procent) a ČSSD teď hledá cestu ke svým ztraceným tradičním voličům, kteří se zatoulali nejčastěji ke hnutí ANO.

V rámci své předvolební kampaně, kompletně stylizované jako fotbalový zápas o budoucnost Evropy, udílejí sociální demokraté červené karty geograficky podmíněným nespravedlnostem, jakými jsou rozdílné mzdy či dvojí kvalita potravin. Pokoušejí se sami sebe prezentovat jako jediného dostatečně odhodlaného obránce zaměstnanců a spotřebitelů před škrty a přísností pravice, před vykořisťovatelskou svévolí nadnárodních korporací.

Hovoří o nutnosti zavřít nůžky mezi východem a západem, slibují společný konsolidovaný základ daně jakožto hůl na daňové ráje, kratší pracovní dobu a zároveň férové západní mzdy, a zvláště ústy lídra Poce se zavazují chránit i vodu a půdu. Na první pohled se tematické skladbě kampaně těžko něco vyčítá. Sociální demokracie pracuje s otázkami, s nimiž jako sociální demokracie pracovat má.

↗

Pavel Poc považuje jadernou energetiku za momentálně nejlepší řešení, jak omezit emise oxidu uhličitého. Foto FB P. Poce

Pomáháme sirotkům v Iráku a Erasmem k vlastenectví

Ačkoliv však ČSSD jasně hájí ideu silné Evropské unie — jakožto jediného možného garanta a strážce „férové Evropy“ - s tématy, která by mohla pálit euroskeptičtější část potenciálního voličstva, zachází zatraceně obezřetně. Ba zbaběle.

Všude, kde může, ČSSD neúnavně upozorňuje, že to byli právě její ministři, kdo pohřbil projekt kvót na přerozdělování migrantů. Závazek nepodporovat kvóty je pro ně dokonce natolik důležitý, že jej zahrnuli do všemi kandidáty podepsaného desatera sociálně-demokratického europoslance. Sociální demokracie se dušuje, že „není proimigrační stranou, jak lživě tvrdí politická konkurence“.

České protimigrantské sobectví v programovém argumentáři obhajují sociální demokraté tvrzeními jako: „Pomáháme stovkám osiřelých dětí v Iráku, staráme se o děti v utečeneckých táborech v Sýrii, poskytujeme lékařskou péči v postižených regionech, učíme afghánské zemědělce soběstačnosti nebo vybavujeme libanonské školy. Jsme solidární a budeme dál pomáhat tam, kde lidé trpí.“

A to přesto, že Česká republika dlouhodobě nepřispívá do rozvojové spolupráce zdaleka tolik, kolik by dle mezinárodních závazků měla. A navzdory tomu, že rozvojová pomoc s pomocí válečným běžencům nijak přímo nesouvisí.

Dokonce i záměr navýšit finanční podporu studijním pobytům v zahraničí se pokusili sociální demokraté přelakovat na otázku národního sebevědomí. „Jazykově vybavení Češi si potvrdí, že se za svůj národ nemusí stydět, a stávají se tak hrdými vlastenci,“ argumentuje ČSSD ve prospěch Erasmu.

Sociální demokraté sklánějí hřbet i před českou skepsí k euru a svým podpisem se zavazují, že přijetí eura nepodpoří, dokud to pro Českou republiku nebude jednoznačně výhodné. A stejně tak samozřejmě nepřipustí, aby bylo omezeno právo na držení zbraní. Evropská unie se v jejich pojetí zkrátka jeví jako prosperující pevnost Evropa, jejímž hlavním účelem je dozor nad sociálními právy rodilých Evropanů.

„Místo aby sociální demokracie pracovala na vzdělávání svých voličů, standardizuje ideje českého izolacionismu,“ shrnuje krátkozrakost takového počínání politolog Lukáš Jelínek. Couvání před potenciální xenofobií voličů přitom voličské preference nezvyšuje. Ba naopak.

Tradiční euroskeptičtí voliči sociálních demokratů k volbám do Evropského parlamentu mnohdy vůbec nepřijdou, protože je evropské dění zkrátka nezajímá. Podle analýzy agentury Median jsou ČSSD a ANO stranami, kterým případná - a pravděpodobná — nízká volební účast nejvíce uškodí.

A obhájci národoveckého socialismu, kteří přijdou, dají slovy Jelínka přednost kovářovi před kováříčkem a budou hlasovat pro jednoho z nemaskovaných národovců. Naopak voliči liberálně levicoví jim mohou ve zděšení z tvrzení, že by se měli navrátit z Erasmu češštější než kdy předtím, přeběhnout k Pirátům.

„Právě podporou přijetí eura by se přitom mohli od ostatních partají odlišit,“ připomíná jiný politolog Jiří Pehe skutečnost, že sociálně-demokratická kopaná za férovou Evropu vlastně mezi kampaněmi ostatních stran nijak zvlášť nevyniká.

Okopaná lýtka od koaličního partnera

Kupříkladu vlajkovou loď kampaně, téma dvojí kvality potravin, které na půdě Evropského parlamentu deset let úspěšně zviditelňuje sociálně-demokratická europoslankyně Olga Sehnalová, si už přivlastnil premiér Andrej Babiš a jeho hnutí ANO.

„Je to tak a zdá se, že se s tím nedá nic dělat. Andrej Babiš a jím vlastněné politické hnutí ANO je od začátku své existence široce rozkročeno v rámci politického spektra a sbírá hlasy napříč věkovými, sociálními či vzdělanostními a příjmovými skupinami. Hlasy bere pravici, levici, komunistům, lidovcům, zeleným, pirátům, i nám, sociální demokracii. A programem sociální demokracie se často nechává inspirovat i před volbami,“ komentuje smířeně ČSSD na webu taktiku hnutí, s nímž už podruhé vlezla do vlády.

Jestli někdo v současnosti okopává sociálním demokratům na hřišti lýtka, pak je to právě jejich vlastní koaliční partner. A sociální demokraté sami sobě: svou neschopností odolat vidině ministerských seslí i za cenu hry podle Babišova pískání a totální absencí politické odvahy.

Právě odvaha otevřeně kritizovat účast strany ve vládě měla být důvodem, proč ČSSD neobsadila do čela kandidátky bývalého místopředsedu Evropského parlamentu Libora Roučka. Ten se v reakci na výzvy spolustraníků nabídl, že „i za téměř beznadějné situace, kdy reálně hrozí, že se do Evropského parlamentu nedostane ani jeden zástupce ČSSD“, kandidátku povede.

„Nato mi Hamáček vzkázal, že jsem veřejně vystupoval a v referendu hlasoval proti vstupu do vládní koalice s Babišem, takže to není možné,“ popisuje Rouček. Stranické grémium ho následně netransparentně bez jakýchkoliv konzultací či primárek uklidilo na páté místo kandidátky, což Rouček odmítl a odstoupil.

Jádrem ke zdraví planety

Jako o možném lídrovi se spekulovalo o bývalém ministrovi zahraničí Lubomíru Zaorálkovi či odborovém předákovi Josefu Středulovi - který dle svých slov o podobný post nikdy nestál. Nakonec si stranické grémium za tahouna kampaně vybralo stávajícího europoslance Poce. Druhou pozici obsadila řadovým voličům známější bojovnice za férové potraviny Sehnalová, která v posledních volbách získala téměř třikrát více preferenčních hlasů než Poc.

Biolog Poc jako své nejdůležitější téma prezentuje ochranu životního prostředí. V Bruselu se zasadil o zákaz používání rakovinotvorných glyfosátů a nebezpečných pesticidů podílejících se na úbytku včel, bojuje proti ilegálním množírnám psů a koček či proti dovozu masa z divoce žijících zvířat, rád by prosadil monitoring opylovačů.

Jakožto řešení do doby, než bude možné plně přejít na energii z obnovitelných zdrojů, pak podporuje Poc jadernou energetiku. Podporuje ji poměrně vehementě. V dubnu navšítivil s ředitelem Agentury pro jadernou energetiku při OECD Temelín, aby zde propagovali stavbu horkovodu, který povede až do Českých Budějovic. Prý tak ušetříme osmdesát tisíc tun emisí oxidu uhličitého ročně.

Poc dříve podnikal. Figuroval jako jednatel a společník ve firmě Zahradnická a parková spol. s. r. o. V roce 2011, kdy Poc prodal svůj podíl, se firma přihlásila do veřejného výběrového řízení ve věci zahradnických prací pro město Mariánské lázně. Město tehdy dalo přednost nabídce Miloslavy Slepičkové. Zahradnická a parková spol. s. r. o. si však na průběh výběrového řízení stěžovala u antimonopolního úřadu a argumentovala přitom interními informacemi z nabídky paní Slepičkové, které vůbec neměla mít k dispozici.

Nabídky byly uložené v kanceláři odboru pro životní prostředí, který tehdy vedla Lenka Pocová, tedy europoslancova manželka. Firma dříve spoluvlastněná Pocem zakázku v hodnotě asi dvaceti milionů úspěšně urvala pro sebe, zatímco Slepičkovou popotahoval antimonopolní úřad několik let, hrozil jí desetimilionovou pokutou a zákazem účasti ve veřejných zakázkách. Poc podíl svůj či manželky na úniku informací odmítá s odkazem na to, že tehdy už ve firmě nefiguroval.

Kandidátku, chvályhodně obsazenou z hlediska pohlaví kandidátů zipovou metodou, doplnili bývalá europoslankyně Zuzana Brzobohatá či mladí sociální demokraté Radek Hlaváček a Daniela Vašátková. Do první desítky se dostali i bývalá předsedkyně dozorčí rady Technické správy komunikací Lucie Svobodá, která v minulosti schválila kritizované statisícové odměny pro členy rady, či náměstek ministra vnitra a bývalý zaměstnanec nelichotivě prosluslé čínské firmy CEFC, která u nás lobuje za zájmy východní velmoci, Jakub Kulhánek. Výsledná kandidátka je dle předsedy Hamáčka „mixem zkušeností a dravého mládí“.

Právě progresivní zástupci „dravého mládí“ Hlaváček a Vašátková, oba mimochodem příležitostní komentátoři Deníku Referendum, by si zasloužili více pozornosti. „Nic proti reformě justice. Ale nelze ji vést s trestně stíhaným premiérem v čele naší země a s resortem spravedlnosti v rukou hnutí ANO,“ tweetuje Hlaváček, který spolu s dalšími mladými sociálními demokraty podal předloni trestní oznámení za holocaust popírající výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ na poslance Miroslava Roznera.

Vašátková dokonce kritice Babiše a vládní účasti své vlastní strany věnovala celé články. ČSSD přirovnala k naivní žábě, zatímco ANO k prolhanému štírovi. Voliče, které znechucuje stranická národovecky sociální zbabělost, by mohla kandidatura Hlaváčka a Vašátkové nakonec k volbě ČSSD přemluvit. Do Evropského parlamentu se však s největší pravděpodobností nedostane ani jeden z nich.

Zkušená politička Zuzana Brzobohatá zase místo, aby házela drobky českým frustracím, kandiduje s celoevropskými tématy. Chce prosadit zavedení minimálního evropského příjmu nebo zamezit energetické chudobě, tedy předraženosti energií v některých členských zemích. A to přesto, že zrovna energetická chudoba se České republiky nedotýká. Zřejmě jí zkrátka doopravdy záleží na férové Evropě, pro což by svědčilo, že jako europoslankyně v letech 2009 až 2014 měla dle hodnocení občanských organizací zelenější profil než mnozí členové evropské frakce zelených.

I hnutí ANO má „zelenější“ program

Ale stejně jako Hlaváček či Vašátková zůstává Brzobohatá takřka neviditelná. Vidět jsou téměř výhradně Poc a Sehnalová se svými nekompromisně zdviženými červenými kartami.

Ti, kdo alespoň po očku jejich práci v Evropském parlamentu sledovali, často hodnotí sázku na duo europoslanců pozitivně. Je však otázkou, zda alespoň po očku sledují práci českých europoslanců řadoví voliči. Kolik z nich ví, že nad sladkostmi na východě šizenými lamentovala před mnoha lety už Sehnalová, a ne až teď v kampani Babiš.

Stejně tak se nezdá, že se hlas pro sociální demokraty rovná aktu v zájmu planety. Jak vyplývá z čerstvě zveřejněné analýzy Hnutí DUHA, jak Poc, tak Sehnalová v Evropském parlamentu skutečně patřili mezi „nejzelenější české europoslance“ a téměř vždy hlasovali ve prospěch životního prostředí.

Na druhou stranu stejná analýza dokládá, že ačkoliv téma životního prostředí sociální demokracie v kampani akcentuje, program ČSSD úplně opomíjí problematiku smogu, omezení plastů, ochrany přírodního dědictví, občanských práv a standardů a — Temelíne, div se — čisté energetiky. Dokonce i program hnutí ANO, vedené ničitelem české krajiny Babišem, je podle Hnutí Duha zelenější.

Hlas svůj i manželky nicméně sociální demokracii přislíbil nejvlivnější český národovecký socialista, prezident Miloš Zeman, který sociálním demokratům ještě před rokem okopával lýtka spolu s Babišem.