Sociální demokraté na svém jednačtyřicátém sjezdu, který se sejde v Hradci Králové, zvolí nové vedení a rozhodnou o úpravě stranických stanov. Předseda Jan Hamáček (ČSSD), který tentokrát nemá protikandidáta a proto bude beze vší pochybnosti potvrzen ve funkci, ve zprávě delegátům píše, že se sociální demokracie během uplynulého roku odrazila ode dna a ve druhém kabinetu Andreje Babiše (ANO) se ji daří prosazovat svůj politický program.

„Zásadní událostí minulého roku byl vstup do vlády po boku hnutí ANO, schválený vnitrostranickým referendem. Přes historicky nejhorší volební výsledek ve sněmovních volbách máme pět ministerstev a úspěšně prosazujeme naše programové priority. Máme ministerstva vnitra, práce a sociálních věcí, zahraničních věcí, zemědělství a kultury. Pro srovnání: ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) jsme měli osm křesel, ale ve Sněmovně trojnásobek poslanců,“ vypočítává Hamáček.

Podle mínění stranického předsedy se sociálním demokratům riskantní krok, který představuje vládní angažmá, vyplatil. Zdůrazňuje, že v kabinetu byli s to prosadit navýšení minimální mzdy a platů ve veřejném sektoru, nárůst důchodů nebo proplácení nemocenské od prvního dne nemoci. „Na dobré cestě je zákon o zálohovaném výživném a usilujeme i o kratší pracovní dobu nebo delší dovolenou za stejnou mzdu,“ dodává s tím, že sociální demokracie chce být ve vládě „levicovým rebelem“.

Hamáček současně upozorňuje, že navzdory dobře odvedené práci v posledním roce se straně — soudě dle průzkumů veřejného mínění — nedaří valně. Na vině je prý oslabování sociálních demokracií napříč celou Evropu, ale také četné vnitrostranické hádky a šarvátky. „Když se řekne sociální demokracie, co se každému vybaví,“ pokládá otázku, na niž si rovnou odpovídá: „Žádný program, žádná vize, žádný nápad. Sobectví, sebezahleděnost, nejednota a nedisciplinovanost.“

Hlavním receptem na propad voličské přízně má být konec hádek a nové tváře. Hamáček zmiňuje ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka a ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou (ČSSD), kteří se na sjezd ucházejí o pozice řadových místopředsedů. „Musíme lidi přesvědčit, že se k nim stát chová slušně. Že má smysl chodit do práce a platit daně. Že se o stát mohou opřít, když jsou na tom špatně. Kvůli tomu jsme šli do vlády, proto ve vládě zůstáváme,“ vyzývá závěrem.

Politolog Lukáš Jelínek s Hamáčkovým hodnocením posledních dvanácti měsíců částečně souhlasí. „Strana má program a je i nápaditá. Nelze říct, že by se její ministři flákali, ale na preferencích se to neprojevuje. Je třeba jít do politických konfliktů, ale sociální demokraté do žádného střetu s Andreje Babišem nevyrazili. Pokud skutečně nebudou hrát roli levicového rebela ve vládě pravicového oligarchy, tak se v průzkumech nikam neposunou,“ řekl Deníku Referendum.

ČSSD za rok přišla o více než dva tisíce členů

Ze zpráv předložených delegátům sjezdu dále vyplývá, že se straně ani v nejmenším nepodařilo zvrátit neblahý trend posledních několika let, totiž ztenčování členské základny. Zatímco na počátku roku v sociální demokracii působilo 18 967 lidí, na jeho konci jen 16 798, řady strany tedy opustilo 2169 členů. Navíc se zdaleka nejedná o konečné číslo, neboť další propad lze očekávat společně s kontrolou úhrady členských příspěvků, která se tradičně provádí na konci února.

Vývoj stavu členské základny ČSSD:

• 2010 — 24 486 členů
• 2011 — 24 396 členů
• 2012 — 23 613 členů
• 2013 — 23 202 členů
• 2014 — 22 588 členů
• 2015 — 21 356 členů
• 2016 — 20 349 členů
• 2017 — 18 967 členů
• 2018 — 16 798 členů

Zatímco Sobotka v pozici předsedy strany o propadu početního stavu členské základny hovořil téměř při každé příležitosti, Hamáček jej prakticky nezmiňuje. Nové vedení sociální demokracie se současně nezabývá ani tím, jak stranu otevřít novým členům a přilákat mladé a vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří jsou ve strukturách výrazně podreprezentovaní. Ve věkové skupině do třicet let má sociální demokracie pouhých 6,36 procent členů. Starších šedesáti let jich je 38,63 procent.

V neposlední řadě stojí za zmínku zpráva předsedy poslaneckého klubu Jana Chvojky (ČSSD), která zmiňuje aktivitu sociálně demokratických poslanců na půdě Sněmovny. Vyplývá z ní, že hned třetina z nich — konkrétně Jan Hamáček, Jan Birke, Lubomír Zaorálek, Milan Chovanec a Antonín Staněk (všichni ČSSD) — se v tomto volebních období nezúčastnila ani šedesáti procent hlasování a že někdejší ministr vnitra Chovanec prakticky nedochází ani na jednání poslaneckého klubu.