Lukáš Jelínek si velmi dobře v komentáři pro Právo (27.3.) všímá zoufalé situace ČSSD, která bojuje za sociální politiku, ale smetanu slízne mistr Babiš — po Evropě traktovaný jako pravicový populista, malý Berlusconi nebo Trump, který vždy včas přijde s nasliněným prstem. Problému, kterého si politolog Lukáš Jelínek ovšem nevšímá, je faktická nicotnost podobných půtek mezi populisticko-oligarchickou formací miliardáře Babiše a konzervativně-pravicovým vedením ČSSD či konzervativně populistickou KSČM jako slepým střevem holdingu.

Je velmi smutné sledovat toto trapné divadlo, kdy veškeré dobré jméno sociálně-demokratického evropského hnutí v ČR jde na oltář strategického diletantství a politických pašalíků pro několik na ministerstvech usazených politiků a jejich rodin. ČSSD v této vládě nemá co pohledávat a už dávno má sbírat síly v opozici na výsledek ke třiceti procentům.

Trapnost a nemohoucnost podobného snažení přímo z vládních pozic totiž vynikne už jen při komparaci se situací v Polsku. Lukáš Jelínek se zmiňuje například o zápase za proplácení prvních tří dní nemoci, což je jistě záslužná snaha, ale že by někdo vytáhl opravdu ostrou munici? V Polsku se proplácí od prvního dne, kdy lékař, opakuji lékař, vypíše nemocenskou.

Tady se vůbec stojí za to na chvilku zastavit. Drzost české politické „podtřídy“ zasahovat do práce lékařů je sama o sobě vůbec něco neuvěřitelného a jen se divím, že lékaři už dávno nejsou ve stávce, když nějaké politické „jelito“ dlouhá léta hazarduje se zdravím jejich pacientů a nutí je přecházet nemoci ze sociálních důvodů.

Že se najde i v podnikatelské české třídě takový diletant, kterému vyhovuje, když mu jeden nemocný ve fabrice dokáže nakazit a paralyzovat celou směnu, to už je jen takovou třešní na dortíčku českého kapitalismu. Tedy v Polsku se proplácí od prvního dne nemoci. Sto procent mzdy se proplácí v případě, kdy se úraz stal v práci nebo cestou do práce (pan předseda českých odborářů Středula se jistě bude chtít inspirovat), nebo když jde o těhotnou ženu. Osmdesát procent mzdy se proplácí jako běžná kvóta, sedmdesát procent mzdy se proplácí, když je pacient hospitalizován v nemocnici.

V České republice se nemocenská i náhrada mzdy vypočítávají jako šedesát procent denního vyměřovacího základu sníženého prostřednictvím redukčních hranic. Všimněme si poprvé, kde se vede „zápas“ v České republice. Není to trapné?

Lukáš Jelínek, který patří k nejinspirativnějším politologům v České republice, použil v jednom ze svých komentářů paradoxní spojení, že tato vláda dělá „štědrou sociální politiku“. Rád bych se ho zeptal kde?