Agrofert má na „své dotace“ prostě nárok

Lukáš Lev Červinka

Pokud společnost uznává jedinou hodnotu, a to hodnotu peněz, jež jsou měřítkem úspěšnosti a přínosnosti, nelze se divit, že veškerá pravidla se přizpůsobují těm, kteří mají peněz nejvíce.

Málokomu asi unikl současný spor o bezmála půl miliardy korun mezi předsedou vlády České republiky, zastupujícím koncern Agrofert, a českými daňovými poplatníky, které zastupuje... nu, které už dlouho nikdo nezastupuje. V posledních dnech celé tragikomedii nasadil korunu jeden z hlavních sponzorů Agrofertu, ministr průmyslu a obchodu za ANO, když důrazně odmítl absurdní představu, že by stát mohl pozastavit dotování soukromého byznysu premiéra.

Pojďme si ale nejdříve stručně shrnout, co se již událo. Čistě pro případ, že si někdo během představení odskočil pro koblihu a unikla mu nějaká scéna.

Andrej Babiš si v 90. letech koupil firmu, kde tehdy pracoval — koncern Agrofert. Částečně od státu. Kdyby jen dnes byly mzdy, co bývaly, asi bych si na pár let zaskočil pracovat třeba pro ČEZ. Z Agrofertu se díky ochotě velké části farmářů prodat pod cenou svá pole a laskavosti státu umést mu cestičku příjemným podnikatelským prostředím stal de facto monopol postavený na veřejných financích.

Několik let po vstupu Andreje Babiše do politiky byl v roce 2017 upraven zákon o střetu zájmů, který nově zapovídal poskytovat dotace obchodním společnostem, v nichž má veřejných funkcionář (například ministr či premiér) alespoň 25procentní podíl. Na to reagoval Andrej Babiš vložením Agrofertu do svěřeneckých fondů, kterým zakázal svůj majetek prodat.

×