Babišova vláda přežila. K vyslovení nedůvěry opozici chybělo šestnáct hlasů
Jan GruberAni druhý pokus opozice o svržení menšinového kabinetu politického hnutí ANO a ČSSD nebyl úspěšný. Koaliční strany spolu s KSČM udrželi trestně stíhaného premiéra v rozsáhlém střetu zájmů u moci. Sněmovna jednala bezmála osmnáct hodin.
Sněmovní opozici se ani napodruhé v tomto volebním období nepodařilo vyslovit nedůvěru kabinetu Andreje Babiše (ANO). Zatímco loni na podzim ji chybělo devět, v noci ze středy na čtvrtek ji od úspěchu dělilo šestnáct hlasů. Mimořádnou schůzi dolní komory Parlamentu vyvolaly opoziční strany v reakci na závěry předběžného auditu Evropské komise. Ten shledal, že premiér se nachází ve střetu zájmů a má prospěch z aktivit koncernu Agrofert, který neoprávněně čerpal dotace v řádu stovek milionů korun.
Přestože Babišovu demisi, jenž je spolu se svou rodinou současně trestně stíhán v kauze Čapí hnízdo, minulý týden požadovali rovněž účastníci největší demonstrace v polistopadové historii České republiky, poslanci vládní koalice se za něj znovu postavili, a to včetně sociálních demokratů, kteří na pondělím jednání vlády odmítli podpořit připravovaný rozpočet z důvodu, že neumožňuje naplňovat jejich programové cíle, především v sociální oblasti.
V téměř osmnáctihodinové rozpravě zástupci opozičních stran upozorňovali na Babišův střet zájmů, neplnění daných slibů a poškozování dobrého jména České republiky v zahraničí. Premiér a členové kabinetu však vytrvale odmítali, že by vláda, respektive její předseda udělal cokoliv špatně. Ve svých vystoupeních podrobně rekapitulovali kroky svěřených rezortů z posledního roku, ujišťovali, že se práce daří, a pokus o svržení vlády označovali za snahu destabilizovat zemi.
Krátké zaváhání ČSSD
Přestože výsledek schůze odpovídal původním předpokladům, na několik chvil se nad osudem vlády vznášel otazník. Poslanci ČSSD se totiž v reakci na informaci, že prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat Michala Šmardu (ČSSD) ministrem kultury, vytratili z jednacího sálu a diskutovali, jak se k věci postavit. Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) nicméně po poradě poslaneckého klubu oznámil, že na stanovisku ČSSD se nic nemění a vládu podpoří.
„Řešením situace je, že Antonín Staněk (ČSSD) bude v souladu s Ústavou odvolán a na jeho místo jmenován Michal Šmarda tak, jak to předpokládá naše koaliční smlouva. ČSSD trvá na tom, že Ústava musí být dodržována,“ řekl Hamáček s tím, že je s prezidentem připraven jednat prakticky kdykoliv, jako krizovou variantu nicméně zmínil i možnost podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu ze strany předsedy vlády.
Zemanovi by více vyhovovala Babišova vláda odborníků tolerovaná KSČM a SPD. Teoreticky by potom vládl sám s Babišem, prakticky jen on, protože Babiš bude na podzim čelit potvrzeným auditům a druhému kolu protestů, které budou asi větší a důraznější než tyto, protože symbolická data mají na Čechy velký vliv. Takže Zemanovi se splní jeho sen a bude vládnout stejně absolutisticky jako Orbán.
Co může sociální demokracie dělat? Buď zůstat ve vládě, pokud dotlačí Babiše, aby na prezidenta podal kompetenční žalobu a dělat vnitřní opozici ve vládě, tedy důrazněji upozorňovat na to, co ve vládě dělá a distancovat se od Babišových problémů nebo odejít a začít dělat pořádnou opozici. Pokud ovšem bude dál působit jako šedivé bláto a jako užitečný idiot Zemana a Babiše, díváme se na její poslední křeče.
Čeho vlastně má být dosaženo odstraněním Andreje Babiše z funkce premiéra, případně pádem celé vlády?
Nových předčasných voleb? Kdo je může vyhrát? Asi nejspíše zase Babišovo ANO. Pak ovšem bude vše tam, kde to je, není-liž pravda? Anebo vyhraje třeba ODS, která pak dá dohromady koalici s celou pravicí. Bude nám s takovou vládou lépe, než s vládou Andreje Babiše? Pokud by to tak být mělo, co pro to mluví?
Nebo snad vyhraje rozhašená ČSSD a pak sestaví vládu s celou pravicí, aby vyřadila ANO, s nímž ne a ne vydržet v jedné partě?
Nebo má vše dospět ke jmenování úřednické vlády prezidentem? Co od takové vlády můžeme čekat? Dokáže to někdo odhadnout? Bude nám snad s takovou vládou, do níž může prezident jmenovat doslova koho chce, lépe? A pokud ano, proč?
Není těch otázek nějak moc? A odpověď ani jediná. Za takového stavu bývá obvykle moudré olej do ohně nepřilévat.