Sněmovní opozici se ani napodruhé v tomto volebním období nepodařilo vyslovit nedůvěru kabinetu Andreje Babiše (ANO). Zatímco loni na podzim ji chybělo devět, v noci ze středy na čtvrtek ji od úspěchu dělilo šestnáct hlasů. Mimořádnou schůzi dolní komory Parlamentu vyvolaly opoziční strany v reakci na závěry předběžného auditu Evropské komise. Ten shledal, že premiér se nachází ve střetu zájmů a má prospěch z aktivit koncernu Agrofert, který neoprávněně čerpal dotace v řádu stovek milionů korun.

Přestože Babišovu demisi, jenž je spolu se svou rodinou současně trestně stíhán v kauze Čapí hnízdo, minulý týden požadovali rovněž účastníci největší demonstrace v polistopadové historii České republiky, poslanci vládní koalice se za něj znovu postavili, a to včetně sociálních demokratů, kteří na pondělím jednání vlády odmítli podpořit připravovaný rozpočet z důvodu, že neumožňuje naplňovat jejich programové cíle, především v sociální oblasti.

V téměř osmnáctihodinové rozpravě zástupci opozičních stran upozorňovali na Babišův střet zájmů, neplnění daných slibů a poškozování dobrého jména České republiky v zahraničí. Premiér a členové kabinetu však vytrvale odmítali, že by vláda, respektive její předseda udělal cokoliv špatně. Ve svých vystoupeních podrobně rekapitulovali kroky svěřených rezortů z posledního roku, ujišťovali, že se práce daří, a pokus o svržení vlády označovali za snahu destabilizovat zemi.

Krátké zaváhání ČSSD

Přestože výsledek schůze odpovídal původním předpokladům, na několik chvil se nad osudem vlády vznášel otazník. Poslanci ČSSD se totiž v reakci na informaci, že prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat Michala Šmardu (ČSSD) ministrem kultury, vytratili z jednacího sálu a diskutovali, jak se k věci postavit. Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) nicméně po poradě poslaneckého klubu oznámil, že na stanovisku ČSSD se nic nemění a vládu podpoří.

„Řešením situace je, že Antonín Staněk (ČSSD) bude v souladu s Ústavou odvolán a na jeho místo jmenován Michal Šmarda tak, jak to předpokládá naše koaliční smlouva. ČSSD trvá na tom, že Ústava musí být dodržována,“ řekl Hamáček s tím, že je s prezidentem připraven jednat prakticky kdykoliv, jako krizovou variantu nicméně zmínil i možnost podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu ze strany předsedy vlády.

Poslanec Roman Onderka Deníku Referendum (ČSSD) napsal, že ČSSD chce záležitost vyřešit do konce června. „Pokud se tak nestane, svolá předseda jednání stranického předsednictva,“ doplnil. Jeho kolegyně Alena Gajdůšková (ČSSD) konstatovala, že Zeman Staňkovu demisi podle Ústavy musí přijmout. „Neučiní-li tak, dalším krokem je žaloba. To je věc premiéra. Kdyby ji nebyl ochoten podat, je to pro mě důvod k odchodu z vlády,“ sdělila Deníku Referendum.

Král je nahý

„Všem je jasné, že většina Sněmovny dnes stojí proti většině občanů,“ otevřel debatu místopředseda dolní komory Parlamentu Petr Fiala (ODS). „Většina společnosti se domnívá, že premiér má závažný problém, ve Sněmovně je tomu naopak,“ pokračoval s tím, že opozice respektuje politické hnutí ANO coby vítěze voleb, ale nepokládá za možné, aby v čele vlády nadále stál trestně stíhaný politik v prokazatelném střetu zájmů. „Nerozumím tomu, jak můžete vše, co se kolem Vás děje, ignorovat,“ obrátil se na Babiše.

Podle lídra občanských demokratů jsou opoziční strany připraveny k jednání o dalším vývoji České republiky. „Ptáte se, zda-li máme plán B. Máme. Jako nejlogičtější varianta se jeví pokračování současné koalice s jiným premiérem. Ač se mi to nijak nelíbí, odpovídá to poměrům ve Sněmovně,“ uvedl a zmínil, že lze rovněž uvažovat o vyvolání předčasných voleb. „Najděte odvahu přiznat si, že král je nahý a vyslovit vládě nedůvěru,“ apeloval na zákonodárce.

Po Fialovi se chopil slova Babiš a veškerou kritiku jako obvykle odmítl, coby lež, kampaň a komplot. „Hlasování o nedůvěře chápu jako pokus o destabilizaci země. Je to proti zájmu všech občanů. My ale za jejich zájmy bojujeme. My jsme vyhráli volby. Jsem premiérem všech občanů. A v posledních dnech cítím z jejich strany velkou důvěru,“ ohradil se. „Česká republika se nikdy neměla tak dobře jako dnes, a to je výsledkem působení našeho hnutí,“ dodal.

V dalších několika minutách premiér mluvil o všem možném. Stěžoval si, že mu lidé na ulicích sprostě nadávají, ačkoli prý nic špatného neudělal. Že se na demonstracích mluví o voličích politického hnutí ANO jako o nesvéprávných hlupácích. Že protestující nevidí, kolik dobrého pro ně vláda vykonala. „Zásadně odmítám, že bych v politice pochybil. Nechápu, proč mám podávat demisi. Není tu žádný důvod. Máme výsledky a nemáme se za co stydět,“ shrnul.

Boží mlýny melou

„Výsledkem dnešního jednání nebude žádný zákon, který by pomohl občanům této země. Čeká nás přehlídka konfrontačního stylu a volební boj uprostřed volebního období. Věnovat mu celou sněmovní schůzi je učebnicovým příkladem plýtvání, ale takové je bohužel přání opozice,“ posteskla si ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) a obratem se jala hájit odvedenou práci kabinetu. „Svědomí této vlády je čisté,“ zdůraznila.

Úspěchy koalice politického hnutí ANO a ČSSD nicméně zpochybnil předseda Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Ivan Bartoš (Piráti). „Že se České republice daří, není zásluhou Babišovy vlády. Je to díky pracujícím lidem, podnikatelům, technologickému pokroku, otevřeným hranicím a mezinárodní spolupráci,“ podotkl. Podle lídra Pirátů kabinet naopak podněcuje klientelismus, hospodaří se schodkem, zanedbává školství, ignoruje změny klimatu a není ani s to zajistit dofinancování sociálních služeb.

„Vláda předvádí udržovací politiku. Je to takové pinožení, upocené pachtění se slimáčím tempem,“ pokračoval. Za oblasti hodné zvýšené pozornosti označil pandemii exekucí, zanedbanou dopravní infrastrukturu, nedostatek dostupného bydlení a neudržitelný důchodový systém. „Premiér se těmto problémům nevěnuje. Přistižen auditem Evropské komise při činu, křičí, že nikdy neodstoupí. Já však věřím, že boží mlýny melou, sice pomalu, ale jistě,“ dodal.

Někdejší ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) následně připomněl, že před deseti lety ČSSD vyvolala hlasování o nedůvěře vládě kvůli důvodnému podezření, že se poradce premiéra snažil ovlivnit reportáž České televize. „ČSSD tehdy argumentovala zneužitím moci a porušováním principů právního státu. Nyní, když jsme svědky neporovnatelně většího konfliktu zájmů a zneužívání moci, však ČSSD nedělá nic, naopak se chystá Babiše udržet u moci,“ řekl.

Padl jen Topolánek

V následujících hodinách se u řečnického pultíku nejprve střídali politikové disponující přednostním právem, tedy předsedové politických stran, předsedové poslaneckých klubů a členové vlády. Teprve během pozdního odpoledne se ke slovu dostali ostatní poslanci. Zástupci ČSSD — až na několik málo výjimek — a KSČM se rozpravy neúčastnili. S projevy i tak vystoupily desítky zákonodárců. Většina ministrů však již v té době nebyla jednání přítomna.

Představitelé opozice přidávali další a další argumenty, proč by měl kabinet politického hnutí ANO a ČSSD padnout. Na jeho obranu vystupovali ministři vlády nominováni politickým hnutím ANO, kteří členům dolní komory Parlamentu vysvětlovali, které body programového prohlášení naplnili a jaké realizují v nejbližší době. A ministryně spravedlnosti Marie Benešová (nestr. za ANO) mimo jiné na adresu svých kritiků prohlásila, „že si je pamatuje z odposlechů“.

V závěrečném hlasování po jménech, které se uskutečnilo až v noci, nedůvěru Babišově kabinetu vyjádřilo pětaosmdesát zákonodárců z řad ODS, Pirátů, SPD, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů. Pro jeho pokračování se vyslovil stejný počet poslanců politického hnutí ANO a ČSSD. Jedná se tak o druhou neúspěšnou iniciativu opozice usilující o pád vlády v tomto volebním období. Poprvé Poslanecká sněmovna o vyslovení nedůvěry jednala na konci loňského roku v reakci na informaci o únosu premiérova syna na okupovaný Krym.

I po nadále tak jediným úspěšným — z celkově patnácti hlasování o nedůvěře — zůstává to z roku 2009, kdy se Jiřímu Paroubkovi (tehdy ČSSD) za přispění někdejších vládních poslanců Vlastimila Tlustého, Jana Schwippela (tehdy oba ODS), Věry Jakubkové a Olgy Zubové (tehdy obě SZ) podařilo svrhnout kabinet Mirka Topolánka (tehdy ODS). Ten stejně jako vláda Petra Nečase (tehdy ODS) čelil pokusům o vyslovení nedůvěry pětkrát. Jednou pak museli své koaliční projekty ve Sněmovně obhajovat Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Bohuslav Sobotka (všichni ČSSD).