Česká republika si ve středu připomněla padesát let od brutálního potlačení občanských protestů roku 1969. Veřejnému prostoru vévodila manifestace, kterou do Prahy svolal spolek Milion chvilek pro demokracii. Hlavním městem při ní prošly tisíce lidí, kteří vzdali hold demonstrantům zabitým při represích před padesáti lety a protestovali proti politice prezidenta Miloše Zemana, premiéra Andreje Babiše (ANO) i KSČM, na jejíž tiché podpoře Babišova vláda stojí.

„Dnes už nám nehrozí ruské tanky. Přesto proti nám Rusko vede efektivní informační válku. Dnes nám nehrozí násilné potlačení občanských protestů (tak jako se to stále děje v Rusku). Hrozí nám však lhostejnost a postupný rozklad demokracie. Chceme dát najevo, že jsme tady a že jsme připraveni demokracii a její instituce bránit,“ uvedli organizátoři v pozvánce.

Na Václavské náměstí je přišlo podpořit několik tisíc sympatizantů s množstvím vlajek České republiky i Evropské unie. Mnozí si přinesli i transparenty s nejrůznějšími hesly proti předsedovi vlády a prezidentovi.

Demonstranti Babišovi v souvislosti s výročím připomínali jeho angažmá ve Státní bezpečnosti, stejně jako spoléhání na hlasy komunistů v Poslanecké sněmovně. Na Zemanovi jim vadí vazby k autoritářskému Rusku a Číně a soustavné porušování ústavy.

Před začátkem průvodu k lidem promluvilo několik historiků i pamětníků událostí roku 1969 včetně televizní hlasatelky a disidentky Kamily Moučkové. Následně se demonstrace, která se rozšířila na více než pět tisíc účastníků, vydala směrem k sídlu KSČM v ulici Politických vězňů. V čele průvodu kráčelo několik aktivistů Milionu chvilek s rakví symbolizující pětici lidí zabitých represivními složkami komunistického režimu při protestech před padesáti lety.

Hanba KSČM, Zemanovi poučení o ústavních pravomocích

Demonstranti rakev zanechali před vstupem do komunistického sídla spolu s nakreslenými obrysy pěti těl. Manifestace se u budovy na asi čtvrt hodiny zastavila. Lidé houfně provolávali hanbu KSČM, jež se podle nich dostatečně neočistila od dědictví režimu, který stál za masakry roku 1969. Straně na chodníku zůstaly desítky nelichotivých vzkazů napsaných křídou, stejně jako obkreslené obrysy nohou či hesla jako „Babiše do basy“, „Demisi!“ či „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

Předseda KSČM Vojtěch Filip se proti spojování strany se zabíjením demonstrantů ohradil. „Komunistická strana Čech a Moravy vznikla na ustavujícím sjezdu v roce 1990 a registrovaná byla v listopadu 1990,“ poznamenal s tím, že komunisté prý mají respekt k Ústavě a pevné místo na české politické scéně.

Průvod se od sídla KSČM vydal na další cestu centrem Prahy až na Hradčanské náměstí. Tam dorazil za tmy před devátou večerní. Hrad jako místo závěru demonstrace pořadatelé nezvolili náhodou.

„Přinesli jsme vědomí historických souvislostí, smutek, vzdor, vděčnost, naději a odhodlání. A taky Ústavu,“ řekl předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář a ocitoval článek Ústavy týkající se jmenování členů vlády. Ten se v posledních měsících stal předmětem Zemanova kreativního výkladu, což mu umožnilo na několika měsíců zablokovat výměnu na postu ministra kultury a spustit vládní krize.

Milion chvilek se počínání prezidenta a Babišovu vládu kritizuje dlouhodobě, kvůli jejich způsobům vládnutí ostatně vznikl. Má za sebou řadu demonstrací vůči premiérovi a jeho zneužívání dotací včetně té zcela největší, při které se v červnu na Letné sešlo čtvrt milionu lidí.

Spolek funguje od přelomu let 2017 a 2018. Jeho činnost z naprosté většiny financují drobné dary řadových občanů.

Srpen 1969: Češi stříleli do Čechů

Brutální potlačení protestů roku 1969 se připomíná mnohem méně nežli invaze, jež o rok dříve ukončila Pražské jaro. Na počátku stála mobilizace občanské společnosti, která se odmítala smířit s tím, že dlouho vyhlížené uvolnění tuhého režimu končí pod pásy sovětských tanků. Demonstrace, stávky a další protesty trvaly od počátku okupace po celý rok. Režim oproti tomu vytvářel speciální oddíly pro potlačování protestů a ve velkém pořizoval policejní výzbroj.

Poté, co v dubnu 1969 vystřídal v čele KSČ reformistu Alexandra Dubčeka oportunista Gustav Husák bylo jasné, že rozhodující střet se odehraje při výročí okupace. Zatímco první manifestace před blížícím se výročím represivní složky bez větších potíží ukončily, 20. srpna se situace vyostřila. V centru města se totiž sešlo nebývalé množství lidí, kteří se odmítali rozejít. Následný pokus o jejich rozehnání přešel v několikadenní pouliční bitvu, do které režim nasadil i armádu včetně tanků.

Protesty se rozšířily do dalších měst a zaměstnanci řady podniků vstoupili do manifestační stávky. Zásahy represivních složek provázela značná brutalita včetně střelby ze strany Lidových milicí. Celkem zahynulo nejméně pět lidí a desítky dalších utrpěly zranění.

Odpor — stejně jako poslední zbytky snah o „socialismus s lidskou tváří“ - ukončilo přijetí takzvaného pendrekového zákona předsednictvem Federálního shromáždění, který podpořily i někdejší ikony pražského jara, včetně Alexandra Dubčeka. Opatření umožnilo plošné trestání protestujících prakticky za cokoli. Represe vedly k odsouzení více než patnácti set lidí, zahájily masivní čistky v KSČ, propouštění ze zaměstnání i vylučování aktivistů ze škol. Normalizace propukla naplno.