Předseda sněmovního Zahraničního výboru a bývalý ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD) je novým kandidátem sociální demokracie na post ministra kultury. Moravskoslezský poslanec ve středu přijal nabídku stranického předsedy Jana Hamáčka (ČSSD), aby se ujal řízení Nostického paláce po odvolaném někdejším olomouckém primátorovi Antonínu Staňkovi (ČSSD). „Jde o úspěšného politika, který rezort kultury zvládne. Věřím, že bude posilou našeho vládního týmu,“ uvedl Hamáček.

Premiér Andrej Babiš (ANO) i Miloš Zeman již potvrdili, že Zaorálkovu nominaci nemají v plánu rozporovat. Argumenty vznesené proti původnímu kandidátovi, starostovi Nového Města na Moravě Michalu Šmardovi (ČSSD), tedy absence zkušeností s problematikou kultury a nedostatečné jazykové schopnosti, totiž v případě sněmovního matadora a zdatného rétora těžko obstojí.

„Zaorálek po studiích pracoval jako dramaturg České televize v Ostravě, hltá filmovou i knižní produkci, čte zahraniční tisk, takže lze s lehkou nadsázkou říct, že málokdo je dnes v sociální demokracii pro výkon funkce ministra kultury kompetentnější než on,“ uvedl pro Deník Referendum politický komentátor Lukáš Jelínek. „Zaorálek je těžká váha, proti jeho nominaci nelze říct ani popel,“ dodal.

↗

„Když se Zeman stal předsedou sociální demokracie, snažil se ji konsolidovat, jezdil po republice a hovořil nejen s členskou základnou. V jedné hospodě na severní Moravě se potkal i se Zaorálkem, který měl v regionu jisté jméno, a přemluvil ho ke vstupu do strany,“ připomněl Deníku Referendum počátky Zaorálkovy politické kariéry sociolog Oto Novotný. Foto FB L. Zaorálka

Babiš tuneluje zemi, Zeman není sociální demokrat

Cestu do ministerského křesla by Zaorálkovi neměla zkomplikovat ani jeho dřívější kritická slova na adresu Babiše a Zemana. „Stejně jako cizopasný fíkus tuneluje stromy, tak oligopoly tunelují naši zemi,“ prohlásil v narážce na lídra politického hnutí ANO před dvěma lety na stranickém sjezdu. A v rozhovoru pro Deník Referendum doplnil, že Babiš usiluje o přetvoření demokratického státu ve stát korporativistický.

Ještě ostřeji se po fiasku v senátních volbách v roce 2000 vyjádřil o Zemanovi. „Jeho styl je pro sociální demokracii neštěstím. […] On není sociální demokrat. Vezměte si jeho kritiku intelektuálů, která si podivuhodně podává ruce s pravicovou kritikou intelektuálů, či s pravicovou kritikou humanitních věd, vedenou z neodarwinistických pozic. Tohle je ale přece něco, co sociální demokracie nemůže nikdy akceptovat,“ řekl v rozhovoru pro Literární noviny.

„Je pravda, že vztahy mezi Zemanem a Zaorálkem — coby jeho kritikem — byly dlouhá léta jako na houpačce, ale Zeman si jeho názorů vždy vážil. Dá totiž na výrazné osobnosti a tou Zaorálek bezpochyby je,“ vysvětlil Jelínek. „Nakonec k sobě vždy našli cestu. I když byl Zaorálek ministrem zahraničních věcí a Zeman prezidentem, tak spolu dokázali komunikovat a nalézt pro oba přijatelná řešení,“ doplnil.

Rozpočet, platy a chybějící zákony

V pozici ministra kultury čeká Zaorálka spousta práce, neboť rezort v posledních dvou letech pod vedením Staňka i jeho předchůdce Ilji Šmída (nestr. za ANO) nevyvíjel prakticky žádnou činnost. Mezi jeho nejdůležitější úkoly bude patřit prosazení nového památkového zákona a dlouho očekávaného zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, transformace Státního fondu kultury nebo zvýšení platů pracovníků v kultuře.

Samostatnou kapitolou je pak objem prostředků na kulturu, neboť kapitola rezortu — bez započtení výdajů na činnost registrovaných církví a náboženských společností — ani zdaleka nedosahuje často skloňovaného jednoho procenta státního rozpočtu. Čtyři sta čtyřicet milionů, které ministerstvu v minulých dnech slíbila ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) totiž zajistí leda to, aby rozpočet kultury nebyl nižší než v letošním roce.

Z Občanského fóra do sociální demokracie

Zaorálek do vysoké politiky poprvé nahlédl na počátku roku 1900, kdy byl v barvách Občanského fóra kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, v němž setrval do prvních svobodných voleb po pádu státně-socialistické diktatury. Do Poslanecké sněmovny se vrátil o šest let později na moravskoslezské kandidátce ČSSD a působí v ní dodnes, což jej spolu s Markem Bendou (ODS) řadí mezi nejdéle sloužící tuzemské zákonodárce.

Během své politické kariéry po čtyři roky zastával funkci předsedy dolní komory Parlamentu a tři roky byl i jejím prvním místopředsedou. Ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) řídil českou diplomacii a po Sobotkově rezignaci na post předsedy stany vedl sociální demokracii do posledních sněmovních voleb. Ve stávajícím volebním období působil coby předseda Zahraničního výboru Sněmovny. Současně je i předsedou představenstva Masarykovy demokratické akademie, politického think-tanku blízkého ČSSD.