Spolek Milion chvilek pro demokracii při příležitosti dvaapadesátého výročí okupace Československa vojky Varšavské smlouvy uspořádal občanská střetnutí ve více než osmdesáti městech a obcích po celé republice. Pod heslem Odvážně a vytrvale si lidé od Chebu po Frýdlant nad Ostravicí připomněli, jak většina společnosti krátce po okupaci pomalu upadla do letargie, přičemž zástupci Spolku varovali, že nezájem a strach začínají vládnout i této době.

„Rok po invazi ukázal, že nejde jen o vnější ohrožení, ale i o zlomení páteře našeho národa. […] I dnes se zdá, že lidé vzdali jakékoli snažení o spravedlivější společnost, snažení o nápravu křivd, snažení o slušnou diskusi, snažení o pravdivý život. Stále však není pozdě, stále nejsme zlomení a lhostejní. Ukažme, že Česká republika je plná hrdých občanů, kteří odvážně a vytrvale hájí demokratické principy, na kterých naše země stojí,“ uvedli v pozvánce.

Například v Brně, kde se lidé sešli na Jakubském náměstí, o odkazu neslavného konce pražského jara promluvila Hana Strašáková z organizace Společně Brno. „Jsme tu proto, aby se historie neopakovala a abychom dodali odvahu občanům, aby se již nenechali zlomit,“ uvedla. „Ideály osmašedesátého selhaly, stejně tak tehdejší politická reprezentace. Současná vláda nás opět směřuje nedobrým směrem, ale masarykovské a havlovské ideály je třeba hájit dál,“ dodala.

Krátce po ní vystoupila i bývalá veřejná ochránkyně práv, signatářka Charty 77 a kandidátka do Senátu v obvodu Brno-město Anna Šabatová. Ta v souvislosti s vpádem cizích vojsk hovořila nejen o šoku, ale také o formativní životní zkušenosti. A připomněla také památku obětí protestů proti okupaci. Po proslovech si přítomni vyslechli poslední minuty vysílaní Československého rozhlasu a na závěr shromáždění zazněla česká a slovenská hymna.

Invaze vojsk Sovětského svazu socialistických republik, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky a Německé demokratické republiky započala krátce před půlnocí 20. srpna 1968, kdy příslušníci těchto armád bez vědomí tehdejší politické reprezentace překročili československé hranice. V první vlně vstoupilo na území Československa zhruba sto tisíc vojáků, postupně se jejich počet rozrostl až na sedm set padesát tisíc. O jejich odchodu bylo rozhodnuto až po sametové revoluci.