Hlavním problémem kauzy Čapí hnízdo je dnes už její nezdůvodnitelná délka
Kryštof DoležalV protikorupčním boji platí, že i pozdní spravedlnost je spravedlnost, avšak případ Čapí hnízdo je už teď ve svém důsledku prohrou pro všechny, a zároveň negativní zátěží reputace jinak vcelku rychlé české justice.
Resort Čapí hnízdo je rekreační zařízení postavené kousek od obchvatu středočeských Olbramovic. Pokud se soustředíte na jízdu a nevíte o něm, snadno jej přehlédnete.
Jeho název však zná snad každý občan České republiky. Většina z nich si však při jeho vyslovení nevybaví ani tak samu stavbu, jako spíše s ní související trestní případ Andreje Babiše. Jedná se o případ, o němž se mluví již skoro deset let a který bohužel vypadá, že hned tak neskončí.
Minulý měsíc obecnou pozornost vzbudila informace, že svůj verdikt o případu Čapí hnízdo, v němž je Andrej Babiš viněn z dotačního podvodu, vyhlásil Vrchní soud v Praze. Informace, která by třeba v roce 2019 vzbudila oprávněný zájem široké veřejnosti, dnes u mnohých vyvolává pouze povzdech, a nevyřčenou otázku, po kolikáté už se tak stalo.
Odpůrci Andreje Babiše nechápou, jak může být jeho jednání stále nepotrestáno, jeho příznivci jsou rozezleni z toho, že je jejich oblíbený politik stále dokola popotahován kvůli starému případu, aniž by padl definitivní verdikt. Část populace trpí pocitem, že „v této zemi projde cokoliv“, jiní zase mají dojem, že trestní řízení představuje zneužitelný nástroj politického boje, což samozřejmě rád takto líčí i sám Andrej Babiš.
Celý případ je přitom především dokladem toho, jak trestní právo a boj s korupcí obecně pokulhávají za těmi, kteří se nebojí stát využít ve svůj prospěch a pro které je politická kultura či morálka něčím, co je třeba pokud možno ignorovat. Či ještě lépe odbourat.
Protikorupční boj stojí na několika pilířích. Veřejné dění je třeba kontrolovat, informace zpřístupňovat, a funkcionářů se ptát na vysvětlení jejich kroků. Stejně tak je třeba veřejnost i politiky vzdělávat, komunikovat s nimi, a nastavovat etické normy jejich chování. Je třeba vědět, co je dovolené, co se očekává, a dbát na společenskou i politickou kulturu.