Audience u kancléřky

panoptikum o těžkostech koaliční spolupráce

Osoby:

Andrej Babiš, premiér a ne-politik

Lubomír Zaorálek, ministr kultury a tradiční politik

Brigitte Bierleinová, rakouská kancléřka a právnička

BABIŠ: Vážená paní kancléřko, dobrý večer, děkuji za možnost se s Vámi setkat. Rád bych Vám představil nového českého ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Je to d*bil neschopnej. Takovej žvanil, trošku kecal, trošku tlučhuba. Jedinej rozdíl mezi ním a bývalým premiérem Bohuslavem Sobotkou je, že Zaorálek je výřečnější a žije v politice z daní občanů déle než Sobotka. Má sice emotivní projevy, ale ve výsledku je spíš komediant. Nikdo ho nemůže brát vážně...

ZAORÁLEK (skočí Babišovi do řeči): Nikdo lidem nemůže dát to, co jim Andrej Babiš slíbí. My ale nepotřebujeme sliby, naše země nepotřebuje sliby, nýbrž vládu bez trestně stíhaného premiéra...

BABIŠ (nerušeně pokračuje): ...Sobotka, tradiční politik, nikdy v životě jsme si nevolali. Nikdy se nenaučil anglicky. Moje vnučky mluví anglicky dobře. On byl b*beček, loutka toho právníka. Řídil ho celou politickou kariéru. Nechal vytunelovat OKD. Zničil celý region. A on mluvil o nějakém podvodu Čapího hnízda? Dávno měl stát před soudem a všichni to vědí. Já dělám maximum. Bojuju za české zájmy. Nelžu, nekradu, nikomu nejdu na ruku a nikdo mě nemůže zkorumpovat.

Paní kancléřko, já jsem ale do politiky nechtěl. Zplodila mě ODS a zkorumpovaný Miroslav Kalousek, symbol korupce. Vzpomeňte si, jak to bylo s padáky. Kolik tam bylo mrtvých. Modernizace tanku T-72. Prodej letounů MIG-29. Prodej kasáren na náměstí Republiky. Proto mi Kalousek, věčně vožralej zloděj zlodějský, nebude vykládať o StB. Já jsem třikrát vyhrál soud. My měli v rodině tři emigračky. A můj táta nemohl profesně postupovat, protože bratr mojí mámy odjel v srpnu šedesát osm, když nás obsadili Rusáci.

Kdo to byl, nevím. Lidi říkali, přišli Rusáci. To je všechno. Dobře si pamatuju tu noc, kdy přišli. Byla to katastrofa pro celý národ. Je potřeba to odsoudit a připomenout si, že se to vůbec stalo, že to bylo možné. Vzpomínám si potom, když nás okupovali, když jsme hráli hokej. A samozřejmě Palach a to všechno. V osmašedesátém byla naděje, že bude ten devětaosmdesátý. Trvalo to pak ještě jednadvacet let, než se to stalo. Tehdy ale byli všichni nadšení, přišly tanky a bylo po tom...

ZAORÁLEK (znovu skočí Babišovi do řeči): Stejně jako cizopasný fíkus tuneluje stromy, tak oligopoly tunelují naši zemi. Co Babiš dělá, mi připadá kuriózní až směšné. Vypráví lidem své sny sepsané nějakou PR agenturou, místo toho, aby odvedl nějakou práci. Má to nádech grotesky. On pokládá Parlament za zbytečnou instituci, v žádné firmě přece nic takového nemají. Usiluje o přetvoření demokratického státu ve stát korporativistický. To už tady bylo ve třicátých letech. Vzpomeňte na Benita Mussoliniho...

BABIŠ (rázně utne Zaorálkovu promluvu): Chtěl bych se všem omluvit za pana Zaorálka. On je sedmadvacet let v politice, on netuší, co je to firma a co je to ekonomika. Kvůli němu se na ambasádě v Kyjevě a ve Lvově platí úplatek za pracovní povolení do České republiky až patnáct se dolarů. Je úplně mimo. Zkrátka tradiční politik, který je v politice celý život. Ke kultuře má ale alespoň nějaký vztah. Ne jako Michal Šmarda. To nebyl člověk vhodný na kulturu.

Jde totiž o specifický rezort, na který je potřeba umět jazyky, reprezentovat, být vzdělaný, mít znalosti a být respektovaný odbornou veřejností. Takové charakteristiky u Šmardy prostě chyběly a v tomto názoru jsem nebyl sám. Sdílel jej i prezident. Jak jsem říkal, s tímhle pánem bych ve vládě nikdy neseděl. Sice jsem ho původně akceptoval, ale on by tu vládu jenom kritizoval.

Ale ta vláda je úspěšná a opozice ji chce destabilizovat. My bojujeme za zájmy naší země. My jsme vyhráli volby. Svobodné demokratické volby. Jsem premiérem všech občanů České republiky a bojuji za jejich zájmy. Si nepamatuju na premiéra, který by svolával V4 esemeskami. My jsme tady měli premiéra, který se ani pořádně nedomluvil. Česká republika se nikdy neměla tak dobře jako dnes. Tak nerozumím tomu, proč ji chce někdo destabilizovat.

BIERLEINOVÁ (tiše): Těší mě.

KONEC