Volba mezi dvěma světy

Jakub Patočka

Dnešní prezidentské volby nejsou volbou mezi dobrem a zlem, i když takováto příkrá charakteristika Andreje Babiše je v jádru přesná. Nejsou ani referendem o vládě, ale o tom, zda je tu možné se do funkce prezidenta prostrašit a prolhat.

Je-li na výběr mezi oligarchií a demokracií, mělo by přece být jasno úplně pokaždé. Foto Michal Čížek, AFP

V jednom ze dvou nejsilnějších momentů po skončení prvního kola letošní prezidentské volby v sobotu před třinácti dny označila Danuše Nerudová Andreje Babiše za „zlo“, které je třeba zastavit. Ačkoli „zlo“ je kategorie, se kterou nejsme zvyklí v charakteristice politických aktérů běžně pracovat, v daném případě je to vzácně přesný a odvážně zvolený pojem.

Babiš je zlo

Druhým nejsilnějším momentem po prvním kole prezidentské volby byla Babišova tisková konference, na které, jak se později ukázalo v rozporu s původním plánem svého marketingového týmu, dal volný průchod svému vzteku z výsledků, jež pro něj nedopadly příliš slibně. Byla to vzácná chvíle, kdy se ukázala jeho pravá tvář zlého primitiva s ryze ekonomickým vztahem k pravdě a s hlubokou záští vůči všem, kdo se mu staví na odpor.

Jak se dalo čekat, následovaly dva týdny zřejmě nejodpudivější kampaně, jakou jsme dosud v českých zemích viděli — založené na vylhaném vyvolávání strachu a zneužívání přirozených obav z války a zhoršující se sociální situace. Obavy jsou samozřejmě oprávněné, ale Babiš přece svou dosavadní kariérou opakovaně prokázal, že v ničem nepředstavuje jejich řešení — a zejména se už plně obnažil jako postava, pro níž to, co říká, prakticky nijak nesouvisí s tím, co dělá.

Do politiky vstoupil s marketingovým příslibem, že vymýtí korupci a bude stát řídit jako firmu. Přitom se poměrně záhy ukázalo, že jeho skutečným motivem bylo pojistit namnoze korupční ekonomické zájmy své korporace Agrofert, kterou nikdy nepřestal reálně vlastnit a kontrolovat. Vybudoval největší mediální impérium, které se dnes zcela bezostyšně účastní jeho volebních kampaní — jedná se o hybridní stranický tisk. A stát začal řídit jako součást své firmy.

Babiš nemá vůbec žádnou úctu k institucím demokratického státu — všechny, které ovládne, se pokouší proměnit ve složky svého podnikání: od kontrolních instituci, jako je Česká inspekce životního prostředí, Generální inspekce bezpečnostních sborů či Finanční správa přes svobodná média, která koupil, až po ministerstva, která jeho politicko-ekonomická organizace ovládla. To vše je v mnohem horším stavu, než když se ve veřejném prostoru objevil.

Nikdy se neskrýval tím, že jeho politickými vzory jsou autoritáři jako Viktor Orbán nebo Donald Trump. Pokud by se stal prezidentem, zcela nepochybně by úřad vedl aktivisticky a obchodně: soustavně by zkoumal, jak lze ohnout ústavu a získat co nejvíce moci, a soustavně by hledal, kde může z Hradu přilepšit svému podnikání. Bylo by to zřejmě ještě prohloubení už dvacet let trvající ostudy.

×
Diskuse
PK
January 27, 2023 v 16.30

Osobně rozhodně nebudu volit generála Pavla s jeho vyprázdněnými a kýčovitými hesly o demokracii a slušnosti. S jeho nebezpečným heslem o klidu. Klidný byl i Stalin, když posílal do gulagu a na popraviště miliony svých oponentů. Nevím co speciálního bych tedy měl na klidu oceňovat. A to dokonce i teď, když je jasné, že Pavel vyhraje.

Za hesly Petra Pavla o slušnosti, klidu a demokracii se skrývá hlavně další omezování naší české národní suverenity, nadvláda zahraničních, hlavně německých a amerických korporací nad českých národem, respektive hlavně jeho chudší částí, nadvláda bohatých nad chudými. Petr Pavel je napojen na asociální současnou vládu, nezvládající současnou energetickou a inflační krizi.

Andrej Babiš jako miliardář vyplácející svým zaměstnancům malé mzdy ale z hlediska levicového voliče samozřejmě není o mnoho lepší. Když ale vezmu do úvahy jeho ekonomickou erudici (která zvlášť vynikne ve srovnání s prázdnými frázemi papouškované Petrem Pavlem), jeho návrhy např. na zestátnění ČEZu, jeho vymezování se vůči tomu, jak drze a s jakou přirážkou nám Němci přeprodávají naši vlastní elektřinu, jeho poukazování na dvojí kvalitu potravin v EU a další, jeví se Andrej Babiš jako prezident jako o trochu menší zlo (a ať mi někdo zmateně netvrdí, že český prezident nemá skoro žádné pravomoci či vliv, to by kolem prezidentské volby nebyl takový rozruch).

Na liberálním "levičáky" vychvalovaném Západě není z našeho národního hlediska často nic úžasného. Západ hlavně tvrdě hájí své zájmy. Měli bycho se to od něj alespoň do jisté míry naučit. Až trojnásobně vyšší např. německé mzdy oproti českým a už zmíněná vyšší kvalita potravin v Německu, které jsou někdy dokonce i levnější než v Česku, je důkazem arogance Západu. Stejně tak extrémně předražené, v dnešní době tak klíčové, energie, kterými nás zásobuje USA a opět Němci. Češi pracují stejně tvrdě jako Němci a zaslouží si tedy stejné mzdy a úroveň sociálního zabezpečení a ne že Západ bude žít na náš úkor. Dezintepretované statistiky o produktivitě práce, do kterých se započítá např. i vyší cena německých služeb, na tom nic nezmění.

Strašení tím, že Andrej Babiš se svými médii, tvořícími menšinovou část mediálního prostoru, ohrožuje demokracii se nezakládá na pravdě, pokud vůbec není absurdní. Každý se mohl přesvědčit jak umírněně psal v posledních týdnech např. Babišův web Idnes. Demokracii spíše ohrožuje dezinformace šířící mainstremová mediální mašinérie napojená na prozápadní lobbisty, oligarchy a podnikatele, která stojí na straně Petra Pavla.

Kdo chce, aby bylo Česko kolonií Západu nebo z toho chce, jako nemalá část Čechů, nějak profitovat, ať volí Petra Pavla. Kdo o tom pochybuje, může zkusit volit Andreje Babiše, který vůči tomuto kurzu má alespoň dílčí výhrady. Osobně bych ale tak zmateně, jak to činí např. Jakub Patočka či Filip Outrata, nevyzýval k volbě ani jednoho.

IH
January 27, 2023 v 23.52

"Češi pracují stejně tvrdě jako Němci a zaslouží si tedy stejné mzdy"

Tak jednoduché to, pane Krupičko, není. Také Bulhaři pracují podobně tvrdě jako Češi (o Bangladéšanech ani nemluvě), a stejné mzdy jako v ČR neberou. Nevím, zda by se Vám líbili Vašim podobné názory od Bulharů (či Bangladéšanů) na českou adresu.

Katedrála v Kolíně nad Rýnem je větší než v Kolíně nad Labem. Proč bychom měli cítit za naše předky nějakou křivdu? Vždyť "na pěkné rovině" máme chrám pozoruhodný, krásný a cenný, kterému se mnohý cizí nevyrovná.

Prakticky všechny země mají větší příjmové rozdíly mezi jednotlivci, vrstvami (chcete-li třídami) i regiony než jaké jsou mezi nimi samými navzájem. Odpovídá tento stav realitě pracovního výkonu? Ekonomika holt nefunguje jak na ostrovech, z nichž na každém žije a pracuje jeden Robinson.

Proč sočit na Němce nebo Američany? Rozdíly jsou přirozené a vysvětlitelné. Historicky, zdroji, velikostí trhu, zvláštními příležitostmi, lákavostí pro přistěhovalce či, žel, i tvrdostí domácího kapitalismu. Do USA odešlo mnoho našich krajanů. V Německu žijí také. Kým jsou pro Vás? Chtěl byste žít v některé (ještě) bohatší zemi než je ČR? Cítil byste se tam, myslíte, spokojeněji?

Přidávat mezi národy závisti či nenávisti je jedna z nejneodpovědnějších věcí na světě.

PK
January 28, 2023 v 9.50

Safra, pane Horáku, to už se nesmí hovořit ani o sbližování životní úrovně mezi státy EU a je to hned klasifikováno jako projev nenávisti? Vždyť o tom ještě nedávno hovořili i její představitelé. To to jde rychle. Tak to se omlouvám. Já nestíhám ta cenzurní opatření sledovat.

Tak tedy: Ať žije EU! Ať žije velký německý národ, národ sjednotitelů a hlavních budovatelů EU, nejspravedlivějšího projektu světa existujícího pod vojenskou záštitou skvělých USA! God bless America!

Snad jsem to alespoň trochu napravil.

MP
January 28, 2023 v 10.14
Ivo Horákovi

Co se týče Bangladéšanů, tak bych tu výhradu bral s velkým pochopením. V globální chudobě není bohatý Sever (a to jsme i my) zase tak úplně nevinně. A že nerozlišují přes půl světa nuance mezi mezi třemi evropskými zemičkami, které v součtu nedají dvě třetiny obyvatel Bangladeše (tedy GB, Německem a námi)? -- zalehly jsme jim kus příležitostí a jsou to euroatlantické firmy, které se podílejí na plundrování jejich budoucnosti.

S Bangladéšany se nepotkávám, u afrických známých a v jejich textech jsem tento postoj zažil -- a těchto známých si vážím, oproti českým sebemrskačům, kteří vysvětlují český podíl na otrokářském vykořisťování Afriky vývozem plátna tkaného chudými krkonošskými horaly a vykupovaného saskými faktory, o požadavku, abychom se káli za Přemysla Otokara, který svou spanilou jízdou v půlce třináctého století způsobil vyhynutí Prusů na počátku 19. století.

S Bulhary je to trochu složitější, ale i tady bych našel důvody k pochopení.

Ve vztahu České republiky a Německa by se podobné důvody hledaly dost těžko -- ano, byla tu zpackaná privatizace a furor hladu po investicích, který vede ke zbytečně velkému odlivu zisků z české ekonomiky a zvláště spotřeby.

Ale to byla blbost českých vlád a českých občanů, kteří ty vlády opakovaně volily. Vyčítat to Němcům by bylo jako v tom vtipu z povodní 2002 -- Češi,ač sami postižení povodní, obětavě posílají po Labi zaplaveným Drážďanům nábytek, zemědělské plodiny, naftu a těžké kovy, dokonce i celé chaty.

PS
January 28, 2023 v 18.21

Souhlasím s panem Kolaříkem v tom, co napsal o panu Krupičkovi.

Pan Krupička má na rozdíl od Babiše krásnou češtinu, ale myšlenkově a reakcí na kritiku je to Babišovo dvojče.

IH
January 28, 2023 v 21.06
Martinu Profantovi

Lidsky mám pro výskyt s dovolením "krupičkovských" názorů v rozvojovém světě pochopení.

Zároveň si však nemyslím, že se Západ má stále kát (že i on byl z "normálního obecného těsta") a riskovat, že dopadne jako Čechovův malý ruský člověk, který se stále omlouval generálovi, poté co mu kýchl v divadle na pleš. Třeba Olga Lomová na těchto stránkách napsala nejednou, že konkrétně Číňané ocení více naše patřičné sebevědomí než "zamindrákovanost". Nejen oni.

Když jsem už zmínil Čínu, resp. její obyvatele, tak dám tuto zemi za příklad ještě v jednom. Nakolik byl její skoro bezprecedentní vzestup umožněn a podpořen západní poptávkou, pragmatismem a vírou v ozdravný vliv zapojení země do světové hospodářské kooperace? Po Maově smrti předpoklady pro změny v Číně jistě nastaly. Jaký by však byl jejich průběh a výsledky, kdyby Západ čekal až se v zemi prosadí i potvrdí demokracie a do té doby by poskytoval příležitosti jen jiným, politicky nadějnějším zemím? Pointou této úvahy má být, že do určité míry se účinná pomoc (ne příslovečným "darováním ryby", ale "naučením je chytat") jistě netýkala exkluzivně Číny, ale postupně v určité míře vlastně celého rozvojového světa. Západ vsadil na globalizaci (mj. aby slušnou životní úroveň svých obyvatel nemusel zaplatit podvazováním svých boháčů i aby si rozvojové země mohly osvojit jeho vlastní hodnoty včetně schopnosti mírového soužití).

Když člověk trochu ví, jak dnes vypadá převážně (tzv.) rozvojový svět, vidí, že resentimenty tamějších obyvatel nejsou většinou příliš odůvodněné, zato pohodlné a někdy i užitečné. Navíc odvádějí od potřebné kritiky dovnitř vlastních zemí (a tím od politického dozrání). Obdobnost s počínáním naší domácí - nazvěme to tak - periferie je tu, myslím, značná.

IH
January 28, 2023 v 22.23

"Safra, pane Horáku, to už se nesmí hovořit ani o sbližování životní úrovně mezi státy EU a je to hned klasifikováno jako projev nenávisti?"

Pane Krupičko, podívejme se dovnitř naší země, již známe nejlépe. Obecně lze sbližování životní úrovně (také zde) jistě doporučit (a posléze vítat).

Jsou tady ovšem určitá "ale".

-Rozdíly uvedeného druhu jsou vlastní každému státu (i společenstvům všeho druhu).

-Jsou zde rozdíly historické či ve zdrojích a příležitostech, se z toho vyplývajícími důsledky (nestejná skladba i povaha obyvatelstva, vzdělanost atd.).

-Lepší infrastruktura a více průmyslu má svou odvrácenou stranu. Místo na tom nejen žískává, ale i tratí. Máme to na očích častěji než je jednomu milé.

-HDP, jak se už často konstatuje, nemá zdaleka jednoznačnou vypovídací hodnotu. V Praze jsou výrazně vyšší mzdy než v chudším kraji, ale s náklady je tomu nejinak. V některém ohledu je to lákavější zde, v jiném zase onde. Mladé (tak jako kdysi třeba oba mé rodiče) přiláká leckdy město (za lidmi, vzděláním, prací, obchody a kulturou), jiné to táhne zase na venkov (je tam možno získat snáze zahradu, dvůr, úložné prostory, přírodu a třeba i možnost dostat se (autem) rychle po okolí a nejspíš i za hranice).

-Země má být bohatá mj. svou diverzitou. Různost je dobrá. Osobní preference a ambice mohou být řešeny, často v místě, někdy jeho změnou.

Vyjadřovat nechuť k lidem, kteří žijí (příp. do jisté míry musí žít) poněkud jinak, je nemoudré. Pěstovat předsudky a zášť škodlivé.

Víceméně podobně je to i v mezinárodním měřítku.

Pane Krupičko, k sblížení podmínek u nás (a téměř všude) došlo a dochází. Jsou na světě místa, kde před dvěma generacemi nosili lidé s sebou luk a šípy, před jednou mačetu a nyní je to chytrý mobil.

Pamatuji, jak na americkém filmu Obyčejní lidé (1980) bylo v kině slyšet diváky šustit a vzdychat, když hlavní hrdina z vyšší střední třídy (Dustin Hoffman) sdělil, že bere 3000 dolarů měsíčně. Průměr v sále byl jistě pod sto. Dnes si úspěšní z potomků tehdejších diváků na podobný, třicetinásobný(!) plat již mohou (aspoň) myslet.

Sbližování životní úrovně u nás a na "Západě" je v plném běhu. Neznamená to ovšem, že tady (i tam) není spousta (pro nás často nových) nespravedlností. Některým jsme docela přivykli, jiným nikoliv.