Osobně rozhodně nebudu volit generála Pavla s jeho vyprázdněnými a kýčovitými hesly o demokracii a slušnosti. S jeho nebezpečným heslem o klidu. Klidný byl i Stalin, když posílal do gulagu a na popraviště miliony svých oponentů. Nevím co speciálního bych tedy měl na klidu oceňovat. A to dokonce i teď, když je jasné, že Pavel vyhraje.

Za hesly Petra Pavla o slušnosti, klidu a demokracii se skrývá hlavně další omezování naší české národní suverenity, nadvláda zahraničních, hlavně německých a amerických korporací nad českých národem, respektive hlavně jeho chudší částí, nadvláda bohatých nad chudými. Petr Pavel je napojen na asociální současnou vládu, nezvládající současnou energetickou a inflační krizi.

Andrej Babiš jako miliardář vyplácející svým zaměstnancům malé mzdy ale z hlediska levicového voliče samozřejmě není o mnoho lepší. Když ale vezmu do úvahy jeho ekonomickou erudici (která zvlášť vynikne ve srovnání s prázdnými frázemi papouškované Petrem Pavlem), jeho návrhy např. na zestátnění ČEZu, jeho vymezování se vůči tomu, jak drze a s jakou přirážkou nám Němci přeprodávají naši vlastní elektřinu, jeho poukazování na dvojí kvalitu potravin v EU a další, jeví se Andrej Babiš jako prezident jako o trochu menší zlo (a ať mi někdo zmateně netvrdí, že český prezident nemá skoro žádné pravomoci či vliv, to by kolem prezidentské volby nebyl takový rozruch).

Na liberálním "levičáky" vychvalovaném Západě není z našeho národního hlediska často nic úžasného. Západ hlavně tvrdě hájí své zájmy. Měli bycho se to od něj alespoň do jisté míry naučit. Až trojnásobně vyšší např. německé mzdy oproti českým a už zmíněná vyšší kvalita potravin v Německu, které jsou někdy dokonce i levnější než v Česku, je důkazem arogance Západu. Stejně tak extrémně předražené, v dnešní době tak klíčové, energie, kterými nás zásobuje USA a opět Němci. Češi pracují stejně tvrdě jako Němci a zaslouží si tedy stejné mzdy a úroveň sociálního zabezpečení a ne že Západ bude žít na náš úkor. Dezintepretované statistiky o produktivitě práce, do kterých se započítá např. i vyší cena německých služeb, na tom nic nezmění.

Strašení tím, že Andrej Babiš se svými médii, tvořícími menšinovou část mediálního prostoru, ohrožuje demokracii se nezakládá na pravdě, pokud vůbec není absurdní. Každý se mohl přesvědčit jak umírněně psal v posledních týdnech např. Babišův web Idnes. Demokracii spíše ohrožuje dezinformace šířící mainstremová mediální mašinérie napojená na prozápadní lobbisty, oligarchy a podnikatele, která stojí na straně Petra Pavla.

Kdo chce, aby bylo Česko kolonií Západu nebo z toho chce, jako nemalá část Čechů, nějak profitovat, ať volí Petra Pavla. Kdo o tom pochybuje, může zkusit volit Andreje Babiše, který vůči tomuto kurzu má alespoň dílčí výhrady. Osobně bych ale tak zmateně, jak to činí např. Jakub Patočka či Filip Outrata, nevyzýval k volbě ani jednoho.

"Češi pracují stejně tvrdě jako Němci a zaslouží si tedy stejné mzdy"

Tak jednoduché to, pane Krupičko, není. Také Bulhaři pracují podobně tvrdě jako Češi (o Bangladéšanech ani nemluvě), a stejné mzdy jako v ČR neberou. Nevím, zda by se Vám líbili Vašim podobné názory od Bulharů (či Bangladéšanů) na českou adresu.

Katedrála v Kolíně nad Rýnem je větší než v Kolíně nad Labem. Proč bychom měli cítit za naše předky nějakou křivdu? Vždyť "na pěkné rovině" máme chrám pozoruhodný, krásný a cenný, kterému se mnohý cizí nevyrovná.

Prakticky všechny země mají větší příjmové rozdíly mezi jednotlivci, vrstvami (chcete-li třídami) i regiony než jaké jsou mezi nimi samými navzájem. Odpovídá tento stav realitě pracovního výkonu? Ekonomika holt nefunguje jak na ostrovech, z nichž na každém žije a pracuje jeden Robinson.

Proč sočit na Němce nebo Američany? Rozdíly jsou přirozené a vysvětlitelné. Historicky, zdroji, velikostí trhu, zvláštními příležitostmi, lákavostí pro přistěhovalce či, žel, i tvrdostí domácího kapitalismu. Do USA odešlo mnoho našich krajanů. V Německu žijí také. Kým jsou pro Vás? Chtěl byste žít v některé (ještě) bohatší zemi než je ČR? Cítil byste se tam, myslíte, spokojeněji?

Přidávat mezi národy závisti či nenávisti je jedna z nejneodpovědnějších věcí na světě.

Safra, pane Horáku, to už se nesmí hovořit ani o sbližování životní úrovně mezi státy EU a je to hned klasifikováno jako projev nenávisti? Vždyť o tom ještě nedávno hovořili i její představitelé. To to jde rychle. Tak to se omlouvám. Já nestíhám ta cenzurní opatření sledovat.

Tak tedy: Ať žije EU! Ať žije velký německý národ, národ sjednotitelů a hlavních budovatelů EU, nejspravedlivějšího projektu světa existujícího pod vojenskou záštitou skvělých USA! God bless America!

Snad jsem to alespoň trochu napravil.

Co se týče Bangladéšanů, tak bych tu výhradu bral s velkým pochopením. V globální chudobě není bohatý Sever (a to jsme i my) zase tak úplně nevinně. A že nerozlišují přes půl světa nuance mezi mezi třemi evropskými zemičkami, které v součtu nedají dvě třetiny obyvatel Bangladeše (tedy GB, Německem a námi)? -- zalehly jsme jim kus příležitostí a jsou to euroatlantické firmy, které se podílejí na plundrování jejich budoucnosti.

S Bangladéšany se nepotkávám, u afrických známých a v jejich textech jsem tento postoj zažil -- a těchto známých si vážím, oproti českým sebemrskačům, kteří vysvětlují český podíl na otrokářském vykořisťování Afriky vývozem plátna tkaného chudými krkonošskými horaly a vykupovaného saskými faktory, o požadavku, abychom se káli za Přemysla Otokara, který svou spanilou jízdou v půlce třináctého století způsobil vyhynutí Prusů na počátku 19. století.

S Bulhary je to trochu složitější, ale i tady bych našel důvody k pochopení.

Ve vztahu České republiky a Německa by se podobné důvody hledaly dost těžko -- ano, byla tu zpackaná privatizace a furor hladu po investicích, který vede ke zbytečně velkému odlivu zisků z české ekonomiky a zvláště spotřeby.

Ale to byla blbost českých vlád a českých občanů, kteří ty vlády opakovaně volily. Vyčítat to Němcům by bylo jako v tom vtipu z povodní 2002 -- Češi,ač sami postižení povodní, obětavě posílají po Labi zaplaveným Drážďanům nábytek, zemědělské plodiny, naftu a těžké kovy, dokonce i celé chaty.

Souhlasím s panem Kolaříkem v tom, co napsal o panu Krupičkovi.

Pan Krupička má na rozdíl od Babiše krásnou češtinu, ale myšlenkově a reakcí na kritiku je to Babišovo dvojče.

Lidsky mám pro výskyt s dovolením "krupičkovských" názorů v rozvojovém světě pochopení.

Zároveň si však nemyslím, že se Západ má stále kát (že i on byl z "normálního obecného těsta") a riskovat, že dopadne jako Čechovův malý ruský člověk, který se stále omlouval generálovi, poté co mu kýchl v divadle na pleš. Třeba Olga Lomová na těchto stránkách napsala nejednou, že konkrétně Číňané ocení více naše patřičné sebevědomí než "zamindrákovanost". Nejen oni.

Když jsem už zmínil Čínu, resp. její obyvatele, tak dám tuto zemi za příklad ještě v jednom. Nakolik byl její skoro bezprecedentní vzestup umožněn a podpořen západní poptávkou, pragmatismem a vírou v ozdravný vliv zapojení země do světové hospodářské kooperace? Po Maově smrti předpoklady pro změny v Číně jistě nastaly. Jaký by však byl jejich průběh a výsledky, kdyby Západ čekal až se v zemi prosadí i potvrdí demokracie a do té doby by poskytoval příležitosti jen jiným, politicky nadějnějším zemím? Pointou této úvahy má být, že do určité míry se účinná pomoc (ne příslovečným "darováním ryby", ale "naučením je chytat") jistě netýkala exkluzivně Číny, ale postupně v určité míře vlastně celého rozvojového světa. Západ vsadil na globalizaci (mj. aby slušnou životní úroveň svých obyvatel nemusel zaplatit podvazováním svých boháčů i aby si rozvojové země mohly osvojit jeho vlastní hodnoty včetně schopnosti mírového soužití).

Když člověk trochu ví, jak dnes vypadá převážně (tzv.) rozvojový svět, vidí, že resentimenty tamějších obyvatel nejsou většinou příliš odůvodněné, zato pohodlné a někdy i užitečné. Navíc odvádějí od potřebné kritiky dovnitř vlastních zemí (a tím od politického dozrání). Obdobnost s počínáním naší domácí - nazvěme to tak - periferie je tu, myslím, značná.