Pavel těsně vyhrál první kolo, Babiš předčil očekávání. Vše je otevřené
Jakub PatočkaPrvní kolo prezidentské volby skončilo dlouho předpokládaným výsledkem — do druhého kola postupují jako dva favorité generál Petr Pavel a miliardář, oligarcha, hlava politicko-ekonomického koncernu ANO-Agrofert Andrej Babiš.
První kolo letošní prezidentské volby skončilo v základním rámci očekávaným výsledkem — do druhého kola proti sobě postupuje dlouhodobý favorit demokratického tábora generál Petr Pavel a majitel politicko-ekonomického konsorcia ANO-Agrofert, oligarcha, miliardář a v současné době také poslanec a nejsilnější představitel parlamentní opozice Andrej Babiš; oba získali pětatřicet procent hlasů, Petr Pavel o pár desítek tisíc více. To má především symbolickou, ale nepominutelnou váhu.
Před druhým kolem nicméně není nic rozhodnuto. V o něco výhodnějším postavení do něj vstupuje kandidát demokratického tábora generál Petr Pavel, kterého již podpořila další trojice kandidátů: Danuše Nerudová, Pavel Fischer a Marek Hilšer. Ti tři společně získali třiadvacet procent hlasů. To se jeví jako obrovský bonus a jako takřka nedostižná ztráta pro Babiše, který by snad mohl doufat ve většinu hlasů Tomáše Zimy a Jaroslava Bašty — těch je ale jen pět procent, čtyřiapůlkrát méně. Ale jsou tu ještě další faktory.
Rozhodnuto není: Babišova brutální kampaň už začala
Ačkoli výsledek prvního kola je nadějný, nesouměřitelně nadějnější než před pěti lety, rozhodnuto zdaleka není. Andrej Babiš má sice jen malý mobilizační potenciál, pokud jde o zisk dalších voličů, ale poměrně značné možnosti, pokud jde o „demobilizaci“ voličů Petra Pavla.
Celou přehlídku technik v tomto směru předvedl na své tiskové konferenci, kterou výsledky 1. kola komentoval. Z Babiše na ní přímo prýštila frustrace — bylo vidět, že výsledek prvního kola je jiný, než v jaký doufal a snad i než jaký předpokládal.
Upřímně řečeno, pokud by Danuše Nerudová, která skončila dosti pod svým potenciálem, na necelých čtrnácti procentech, získala o deset procent více, zatímco Petr Pavel by měl o takovýchto deset procent méně, Babišovi by bylo mnohem více do zpěvu — a to byl zřejmě také výsledek, v nějž doufal. Mohl by vystupovat z pozice jasného vítěze prvního kola, jako jediný potenciální sjednotitel rozbité společnosti — a takto dále demokratický tábor štěpit.
Tím, že veliká část jeho odpůrců zjevně volila takticky — to také vysvětluje, nižší než předpokládaný zisk Danuše Nerudové —, skončilo první kolo vyrovnaně, ba dokonce Babiš do druhého startuje až z méně výhodné druhé pozice. A už se nemůže tvářit jako jediný kandidát, který má potenciál společnost tmelit, což byla evidentně jeho strategie před prvním kolem.
Z Babiše na jeho tiskové konferenci čišelo zklamání a vztek. Projevuje se to i roztomilým detailem, který doboví svědci zaznamenali u Gustáva Husáka, jiného, a doposud jediného, Slováka obývajícího Pražský hrad — když je rozrušený, vyvedený z konceptu, spontánně přechází z pracně natrénované češtiny do své mateřštiny, takže vzniká jakási zkomolená čechoslovenština.
Vystřílel na tiskové konferenci postupně všechny argumenty, které mu zřejmě jeho tým pro eventualitu takového výsledku připravil — na Pavla útočí jako na rozvědčíka komunistického režimu; jako na vojáka, který si přeje válku, zatímco on — Babiš — chce mír; jako na produkt lobbisty Petra Koláře; jako na kandidáta asociální vlády Petra Fialy; jako na člověka bez politických zkušeností; jako na chlapa, který si neváží žen; a jako na pozéra, který na rozdíl od vojáků, s nimiž spolupracoval on sám, není ani žádným hrdinou.
Kromě Erdogana a Macrona k nim patří i Scholz.
A osobně bych nebyl tak příkrý v hodnocení jejich snah.
Macron a Scholz jsou jedni z posledních evropských politiků, kteří jsou ještě s Putinem ve spojení, a kteří mu říkají, že to musí skončit.
Potíž samozřejmě je, že Putinovo šílenství už léta graduje a není žádný náznak, že by z této cesty sešel. Byl na ní už v roce 2014, když anektoval Krym a armádou podpořil donbaské povstání, které rozpoutali ruští náckové typu Girkin. Nedávno o tom mluvila Angela Merkelová. Poněkud nešťastně volenými slovy, na to, jak zkušená je politička. "Alternativa" si je hned vyložila tak, že přiznala, že Minské dohody byly jen zástěrkou vyzbrojení Ukrajiny pro její útok na Rusko. Realita je ovšem taková, že prostě přiznala, že nejvyšší politikové už tehdy věděli, že Donbasem to nekončí a že dřív či později příjde, co přišlo.
Podle mě to začalo prudce eskalovat, když se Putin vrátil do prezidentské funkce (2012). Tehdy už na různých konferencích zcela otevřeně mluvil o tom, že současný mezinárodní řád Rusku nevyhovuje a že se to změní.
Dlouho, dlouho zapřahali, jak to vyjádřil Lavrov. A teď už vyjeli. Ukrajina patří Rusku a co se tam děje, do toho nikomu nic není.
Můžeme psát petice o míru do alelujá, ale to co příjde, je druhá ruská ofenziva. A nebude poslední. Protože všechno naznačuje, že se Rusko chystá přejít na válečnou ekonomiku a třetím úderem Ukrajinu rozdrtit. Nic než vítězství se nepočítá. A Rusové to skousnou.
Vyjeli. A hlas Macrona a Scholze jsou jediné evropské hlasy míru, které k Putinovi ještě dolehnou.
Když Babiš vykládá, že by jako prezident uspořádal mírovou konferenci, kde by Macrona a Scholze dokopal k jednomu stolu a donutil je jednat s Putinem o míru .......... prostě bláboly mimoně.
Jak už jsem naznačil, domnívám se, že pan Petr Pavel bude dobrý guvernér. Samozřejmě pravicový, ony ehm kolonie jsou záležitostí (krajně) pravicového vykořisťování. Reporty do Washingtonu, Bruselu a Berlína bude podávat včas a kompletní.
Až vyhraje, tak si doufám všichni pustíme hymnu...americkou, případně tu EU od Beethovena. Německá je též povolena.
Vyskytly se názory, že prý generál by v nejvyšší funkci být neměl. Vzpurné kolonie, jakou Česko začíná trochu být, je ale možné potlačit jen s pomocí armády! Heslo pana generála Pavla o řádu a klidu je tedy zcela na místě. Dobrých příkladů, které snad Petra Pavla budou inspirovat, najdeme v historii mnoho - Batistu na Kubě, Pinocheta v Chile atd.
Přeji hezký týden!
Já osobně jsem s prezidentskými volbami zcela spokojen. Jak jsem zde psal, vsadil jsem si na bookmakery zpočátku podceňovaného Baštu a vyhrál slušný balík. Když kapitalismus, tak pořádný a člověk musí hlavně koukat, co na tom trhnout! Pokud člověk politice rozumí, je návštěva sázkové kanceláře mnohem smysluplnější, nežli volební místnosti.
Pane Krupičko, mohli toho blázna s knírkem v osmatřicátém zastavit spíše míroví aktivisté, nebo sjednocený postoj vůči této hrozbě a deklarace síly?
Co by podle Vás zachránilo víc lidských životů – sjednocený postoj a deklarace síly společně s USA, nebo ten mír, který pak Chamberlain přivezl z Mnichova? („Buď jsem byl komplic, nebo blbec,“ zavzpomínal starý Daladier na jednání v Mnichově.)
Někteří lidé, pane Krupičko, prostě ničemu jinému než síle nerozumí a každý pokus o dohodu si proto vykládají jako projev slabosti a výzvu k útoku. Z Babišova „míru“, který nám jako onen Chamberlain chce přivézt „z Mnichova“, bych se tedy, pane Krupičko, nijak neradoval. Rusko žádné ústupky neocení a ničemu jinému než síle nerozumí – to je v současnosti ta jediná cesta k míru s Ruskem.
Jsou samozřejmě lidé, kteří se snaží zastavit válku usmiřováním agresora, ať jdou napadení třeba k čertu. Jsou však také tací, kteří vyznávají, že "nebude v Čechách dobře, dokud se kozácký kůň nenapije z Vltavy!"