Občan Pavel kandiduje
Radovan BartošekMírová rétorika, jakkoli vyprázdněná, může být pro „generála“ Pavla mnohem nebezpečnější, než jak se nám to nyní jeví. Nejlepším způsobem, jak jí čelit, je prokázat reálné schopnosti diplomata, které Babiš nemá.
Andrej Babiš zahájil kampaň před druhým kolem prezidentských voleb. Na ni je třeba se připravit jako na zcela nové politické střetnutí, ke kterému dochází v poměrně unikátní politické situaci. Babiš v tuto chvíli není vnímán jako favorit, ale zcela určitě může vyhrát. Potřebuje ale zvolit správnou taktiku a strategii. Pokusím se nastínit jednu z možných variant jeho dalšího postupu a alternativní protiopatření, které může Babišův nástup zastavit nebo alespoň oslabit natolik, aby nevyhrál.
Druhé kolo prezidentské volby se jede od nuly a zásadně se liší od prvního kola, které plní roli primárek. Je důležité to připomenout, protože nezanedbatelná část antibabišovského hnutí má tendenci předpokládat, že Petr Pavel má automatický náskok, který Babiš nemůže stáhnout.
Na žádné prémiové body z předchozího kola se ale nehraje. Asi se nedají očekávat relevantní ztráty jejich vlastních voličů z prvního kola, aby ale jeden ze dvou kandidátů vyhrál, musí dokázat oslovit ty, kteří ho nevolili. Jinak řečeno, musí dokázat vybudovat koalici, která se sjednotí na nějakém společném principu, který převáží výhrady voličů ostatních kandidátů z prvního kola.
Babišova výchozí pozice je v tomto ohledu náročnější. Pro část potenciálních nových voličů mu ale nepochybně pomohlo nepravomocné osvobození v kauze dotací na Čapí hnízdo.
Analýza●Jakub Patočka
Petr Pavel prezidentem? Asi už ho neporazí Babiš, jeho impérium ale ještě může
Problémem nejhlasitější části antibabišovského hnutí je, že v průběhu let zjednodušilo a trivializovalo Babišovu extrémně komplexní toxicitu na Čapí hnízdo a jeho minulost před listopadem 1989. Je to chyba, protože obě kauzy jsou ve skutečnosti spíše okrajovými a estetickými průšvihy. Kdyby měl Babiš svědomí, tížily by ho mnohem horší lumpárny.
Nepravomocné osvobození a to, že si antikomunistická úderka vyvolila za svého favorita bývalého člena KSČ, antibabišovský narativ oslabuje a znevěrohodňuje, protože najednou vypadá vyprázdněně. I přesto je pro kritickou masu nerozhodnutých voličů Babiš stále příliš odpudivý na to, aby ho zvolili na Hrad. Jak napsal Jakub Patočka, v podvědomí většiny společnosti je zapsaný archetypem lumpa — a na magické místo naší státnosti prostě nepatří z hygienických důvodů.
Pokusit se lobovat u Gerasimova nebo třeba i u samotného Putina by Pavel samozřejmě mohl. Je ale otázkou (a řekl bych, že spíše jen řečnickou) jestli by jeho bývalé postavení v NATO nebo budoucí funkce českého prezidenta vyhlídky na úspěch takového lobování zvyšovaly, či spíše naopak.
Představa, že by Pavel mohl vylobovat např. zastavení ruských útoků na ukrajinskou civilní infrastrukturu je, podle mého názoru, každopádně zcela mimo realitu...
Tady je s panem Václavů třeba souhlasit. Vyhlídky na úspěch uvedeného druhu jsou limitně blízké nule. V případě kohokoli. Platný argument proti volbě Petra Pavla prezidentem ČR tím však rozhodně sdělen není. Pouze proti přílišnému optimismu Radovana Bartoška. A ovšem, proti současnému politicky zvrhlému Rusku.
Chromého lidožravého tygra nelze od zabíjení vesničanů odradit dobře míněnými argumenty, nýbrž na způsob Jima Corbetta. Lovec nejenže necítil k tygrům jako takovým žádnou nenávist, stal se naopak jejich velkým ochráncem.