Druhé kolo českých prezidentských voleb dopadlo jednoznačným výsledkem, jednoznačnějším, než v jaký se většina z nás osmělovala doufat: Petr Pavel porazil Andreje Babiše o více než sedmnáct procentních bodů. Petr Pavel získal více než tři a čtvrt milionu hlasů, podstatně více než Miloš Zeman v obou předcházejících přímých volbách.

Mnohokrát jsme tu napsali, že voliči jsou suverénně nejkompetentnější součástí českého politického provozu. To se znovu potvrdilo.

Výsledek je nakalibrovaný snad nejlepším možným způsobem: na jedné straně se jedná o krutou porážku Andreje Babiše, která těžce zatíží cokoli dalšího bude chtít ve veřejném prostoru dělat. Na straně druhé výsledek není tak suverénním triumfem, aby vláda mohla bezstarostně přehlížet míru podpory, které se Babišovi dostalo. Jakkoli je vedení takovéto paralely ošidné, nikdo si snad ani nechce představovat, co by pro české země znamenalo, kdyby politické hnutí ANO získalo přes čtyřicet procent hlasů v příštích sněmovních volbách. Babiš to ví: přesně k tomu své voliče vyzval.

Je dobře, že Petr Pavel i po svém zvolení působil bez triumfalismu, věcně, vlastně až skromně. Nejsilnějším momentem nepochybně bylo jeho prohlášení, že si je plně vědom, proč zvítězil tak jednoznačně — ne díky svým přednostem, ale protože společnost v tak ohromné míře přišla odmítnout Andreje Babiše a jeho nechutnou kampaň. Je to tak.

Je těžké přecenit, jak strašnou ranou by pro českou společnost bylo, kdyby se prezidentem dnes stal Andrej Babiš. Nejsilnější pocit, který tak nyní vesměs prožíváme, patrně není štěstí z toho, kdo byl zvolen, i když Petr Pavel svým vystupováním skutečně probouzí sympatie, ale obrovská úleva nad tím, kdo zvolen nebyl.

Nedá se zatím vůbec uhadovat, jakým bude Petr Pavel prezidentem. Je ale jistě možné chovat vcelku realistické naděje, že to bude podstatná změna k lepšímu oproti uplynulým dvaceti létům. To samo o sobě není málo.

Petru Pavlovi a jeho týmu je přitom třeba přiznat za výsledek zásluhy. V politických analýzách se často — zejména na levici — klade přemrštěný důraz na sociálně-ekonomické aspekty života lidí. Nikdo neříká, že to není důležité. Ale pro pochopení lidí a motivací k jejich činům zdaleka ne vyčerpávající. Kontrast v chování obou kandidátů nemohl být větší. A pro řadu lidí bez ohledu na jejich sociální status bylo právě toto rozhodující — a to plným právem.

Je také sympatické, že Petr Pavel zopakoval svou distanci vůči vládě. Až praxe ale ukáže, co to bude znamenat. Faktem je, že praktické možnosti prezidenta jsou navzdory tomu, jak obrovský zájem přímá volba vyvolává, jen velmi omezené, zejména pokud hodlá respektovat ústavou dané limity. Hrozí tak reálně scénář, že se vláda nyní vydá cestou bezohledně antisociální politiky, což bude prezident „vyvažovat“, aniž by to mělo jakékoli praktické dopady, rozšafným nabádáním k tomu, abychom „nezapomínali na regiony“.

To by byla hrubá chyba. Před Fialovou vládou nyní stojí relativně klidný rok a půl bez voleb. Během něj rozhodne o svém charakteru a dědictví. Její dosavadní velmi rozpačité výkony nezakládají příliš silné důvody k optimismu. A bude to hlavní úkol pro občanskou společnost: dosáhnout toho, aby vláda upravila svou politiku způsobem, díky němuž vůči sobě přestane posilovat sociálně motivovaný — a prakticky plně oprávněný — odpor.

Jak se stalo, že po dvou výhrách Miloše Zemana proti kandidátům liberálně-konzervativního salonu společnosti nyní jeho kandidát tak jasně zvítězil nad Andrejem Babišem? Důvody jsou tři. Babiš byl slabší kandidát než Zeman. Za druhé Petr Pavel byl mnohem silnějším kandidátem než Jiří Drahoš i než Karel Schwarzenberg.

Ale vůbec nejsilnějším faktorem byl vzmach občanské společnosti, která systematicky budovala proti Andreji Babišovi hnutí, jehož páteří byl projekt Milion chvilek pro demokracii. Byl to jeden z klíčových faktorů, proč Babiš neuspěl v předloňských sněmovních volbách, díky Chvilkám společnost získala víru, že se mu lze s nadějí na úspěch postavit a porazit ho.

Síla odporu proti němu a soustavná formulace jasných, ostrých argumentů vytvořila i předpoklady k tomu, aby v současných prezidentských volbách Petra Pavla podpořili s takovou vehemencí a bez jakýchkoli okolků jeho neúspěšní demokratičtí protikandidáti z prvního kola. Při vší úctě k výkonu Petra Pavla a jeho týmu nikomu za dnešní výsledek nevděčíme tolik jako právě Milionu chvilek pro demokracii.

Prezidentské volby byly důležitý předěl, který jsme jako společnost zvládli vlastně vcelku obdivuhodně. Nyní vstupujeme do nové etapy, která skončí sněmovními volbami v roce 2025, a to aniž bychom jakkoli předjímali jejich výsledek. Z něj je přitom teď na místě mít spíše obavy. Ale tomu se začneme věnovat od pondělí. Dnes máme všechny důvody slavit.