Intence a cíle autora tohoto textu (nebo snad výzvy?) se jeví poněkud konfuzní. Na jedné straně tvrdí, že se nejedná (a jednat vůbec nemá!) o nějakou "ideální", nýbrž výhradně o "normální" politiku; ale zároveň vytýká českým politickým stranám, že "nemají vizi".

Přeložme si termín "normální politika" do její pravé formy, totiž "konvenční politika" - a pak se nám sama od sebe zodpoví otázka, zda je od tohoto druhu politiky možno očekávat jakékoli vize. Tato odpověď zní samozřejmě: nikoli. Tato "normální" politika se ze svého samotného principu omezuje jenom na víceméně pasivní reagování na problémy a krize, které s železnou nutností přírodního zákona přináší kapitalistické společenské uspořádání, kdy společnost je nezhojitelně roztržena na antagonistické skupiny jak sociálně, tak názorově a tedy i politicky.

Při tomto volání po "normální" politice Benjamin Roll (jak je tomu v českém prostředí ostatně zcela obvyklé) velmi idealizuje poměry v západních státech. Ano, bezpochyby je pravdou, že česká politika, politická kultura ještě v mnohých ohledech nedosáhla ani zavedených standardů v západních zemích, které mají už delší tradici občanské společnosti. Kde tedy příslušné normy fungování této občanské společnosti už většině lidí (i politiků) přešly do krve.

Na straně druhé - kde je ale v těchto "standardních" západních demokraciích možno nalézt nějaké opravdové vize? Tedy takové vize, které by dokázaly překročit omezený horizont oné víceméně pouze technokratické, bezduché správy všedního provozu společenského tělesa; vize které by měly humánní charakter ne pouze ve formálním (tedy že se lidské bytosti nemá činit násilí), nýbrž i v pozitivním smyslu? Tedy v tom smyslu, že by se ve všeobecném společenském dialogu hledalo a uvažovalo, co vlastně vůbec je člověk, jaká je jeho podstata, kam směřuje jeho dějinný, duchovní a duševní vývoj? - Nic takového ani ve "standardních" zemích Západu není k nalezení.

Tato konfuze cílů a idejí autora článku zřejmě rezultuje z jeho angažovanosti v hnutí "Milion chvilek", které od samého počátku trpělo právě touto dvojkolejností: na jedné straně žádalo pouze vytvoření "normální" (to jest: nedeformované, neklientelistické) politiky v českém prostředí; ale na straně druhé bylo znát že je zde přece jenom nějak přítomna touha i po něčem více, tedy po nějaké autentické vizi společenského žití, společenského usilování, jak tato vize byla definována výše.

"Milion chvilek" tedy nikdy nedokázal pozitivním způsobem vyřešit tuto svou ideovou dichotomii; a stejně tak málo ji zde řeší B. Roll. Kterážto nedořešenost se pak úzce dotýká i jeho apelu na zvýšenou občanskou aktivitu.

Zde je nutno položit otázku: o co má usilovat, k jakým cílům se má upnout tato občanská aktivita? Ke skutečně inspirativním humánním vizím - anebo pouze k oné "standardní", tedy konvenční technokratické správě státně-politických záležitostí? Pokud se má jednat pouze o tento druhý případ, pak zde je možno rovnou říci, že s takto minimalistickým programem je sotva možno inspirovat nějaké signifikantně větší množiny populace, kromě těch jedinců kteří jaksi "od své přirozenosti" vykazují vyšší zájem o politiku. Ale pokud by tato žádaná zvýšená občanská aktivita měla spočívat na nějaké progresivní, inspirativní vizi - pak je nutno to jasně deklarovat, a zároveň je nutno alespoň v základních rysech ozřejmit, čeho se tato vize má týkat, k jaké budoucnosti lidského rodu má směřovat.