Vladimíra Dvořáková: Zdroj nedůvěry v demokracii? Chudí chudnou, bohatí bohatnou
Vojtěch PetrůS přední osobností českého politického myšlení jsme mluvili o příčinách snižující se důvěry v demokracii, hrozbě nástupu neliberální vlády, možnostech obrody demokratické levice či o prvních krocích prezidenta Pavla.
Před pár dny vyšel průzkum agentury Ipsos, podle nějž je dvaačtyřicet procent obyvatel ČR nespokojeno s fungováním zdejší demokracie, mezi nimi takřka polovina je nespokojena zcela. Naopak spokojeno, a to velkou většinou jen vlažně, bylo jednatřicet procent. Co to znamená? Je to hrozba?
Interpretace je samozřejmě možná jen v určitých souvislostech. Jedná se o to, zda se naměřená míra nedůvěry zvyšuje, nebo snižuje, a také o to, co si lidé pod pojmem demokracie vlastně představují. Pohledy na ni a její hodnocení mohou být velmi rozdílné.
Někdo demokracii vnímá jako něco, co mu má zajistit zkrátka velmi dobrou životní úroveň, což se do jisté míry v krizových dobách nedaří. Legitimita státu a režimu také může záviset na obecné kvalitě fungování státu, dostupnosti základních služeb občanům. Vezmeme-li si v této souvislosti, jaké máme problémy s dostupností léků, že se patnáctileté děti nemohou dostat na střední školy a jejich rodiče netuší, co s tím, dává prohlubování nedůvěry v „demokracii“ logiku.
A pak je tu perspektiva, skrze niž demokracii vnímáme především jako fungování právního státu, dodržování zákonů, míru klientelistických vazeb a korupce. Kvalita institucí a schopnost vymáhat dodržování pravidel tedy ve vnímání demokracie také může hrát roli. Čili rozmanitost postojů, motivací a náhledů lidí je potřeba při čtení podobných průzkumů rozklíčovat, máme-li je interpretovat správně.
Do jaké míry je takto vysoká nedůvěra k demokracii již vinou současné Fialovy vlády?
Velmi do toho vstupují výše popsané roviny a problémy, které jsou dlouhodobějšího rázu. Myslím si ale, že u většiny lidí jde o dlouhodobý pocit, že stát nefunguje tak, jak by měl, a že lidé jsou sociálně rozdělení. Většina lidí má za to, že stát se chová nepřátelsky vůči určitým skupinám lidí, že jedna skupina doplácí na krizi více než ta druhá: chudí jsou ještě chudší a bohatí jsou naopak ještě bohatší.
Krom toho tu může být i pocit, že se člověk nemůže dovolat spravedlnosti a že je svým způsobem obětí těch mocných. Ale to už souvisí zase s jinou rovinou, tedy nízkou kvalitou institucí.
Ptám se i proto, že vláda Petra Fialy představila škrtací balíček, jehož součástí jsou omezení některých sociálních opatření a zvyšování některých daní. Obecně se však vláda pod patronátem premiéra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury z ODS vyhýbá zatížení lidí a institucí s nejvyššími příjmy. Jedná se o to zatěžování demokracie sociálním rozdělením, o němž jste mluvila?
V momentě, kdy ekonomická situace není dobrá a je nutné přijmout opatření, samozřejmě na tom, jak je vnímána míra solidarity mezi různými skupinami občanů, velmi záleží. V této souvislosti se hodně řeší, že je balíček špatně komunikován. Ale jde tam samozřejmě i o jeho obsah.
Jeho analýza ukazuje, že dopady balíčku jsou větší na slabší sociální vrstvy. Lidé k tomu naopak vidí některé velmi majetné podnikatele, kteří do médií prohlašují, že když jim zdaníme zisky, tak své podnikání přesunou do zahraničí. Chovají se tak namísto toho, aby jako lidé, kteří na krizi velmi výrazně bohatnou, vyjádřili solidaritu a přiznali, že stát potřebuje pomoci a že musí sami přinést jisté oběti.
To vše, včetně pocitu nespravedlnosti spočívajícím v tom, že dopady krizí nejsou rozvrstveny napříč sociální strukturou, ve vnímaní demokracie lidmi hraje svou roli. Forma progresivního zdanění není penalizace za úspěch, jak často zaznívá, ale nástroj solidarity, kdy si to dotyční mohou dovolit bez větší újmy, zatímco naopak lidé v slabších sociálních vrstvách řeší každodenní přežívání v úplně jiném kontextu.