Politoložka Dvořáková: ODS se od dob Klause příliš nezměnila
Vojtěch PetrůS politoložkou Vladimírou Dvořákovou jsme při příležitosti třiatřiceti let od založení ODS hovořili o vývoji strany, o tom, jak se od nástupu Petra Fialy jejího do čela proměnila a jaká je její budoucnost.
Občanská demokratická strana o víkendu oslavila výročí třiatřicet let od svého založení. O týden dříve proběhl stranický sjezd, na němž si občanští demokraté zvolili do čela pošesté v řadě Petra Fialu.
Někdejší rektor brněnské Masarykovy univerzity je předsedou ODS nepřetržitě od roku 2014, kdy se vedení strany ujal po prudkém propadu strany ve sněmovních volbách v roce 2013. Ty následovaly po pádu silně nepopulární vlády předchozího předsedy strany Petra Nečase.
Občanští demokraté pod Fialou vystoupali na více než jedenáct procent ve volbách 2017. O čtyři roky později v koalici s KDU-ČSL a TOP 09 volby vyhráli a Fiala se stal premiérem pětikoaliční vlády.
Své mandáty před dvěma týdny obhájil také první místopředseda a ministr financí Zbyněk Stanjura. Znovuzvoleni na posty řadových místopředsedů byli také ministr kultury Martin Baxa, ministr dopravy Martin Kupka a europoslanec Alexandr Vondra.
Do vedení ODS se po čtyřech letech, kdy se na sněmu v roce 2020 post první místopředsedkyně nepovedlo obhájit Alexandře Udženiji, vrací žena. Uvolněné místo ve vedení po Zdeňku Zajíčkovi, který odešel do čela Hospodářské komory, obsadila poslankyně Eva Decroix. Její potenciální soupeř a současný místopředseda sněmovny Jan Skopeček do užšího vedení ODS nakonec nekandidoval s tím, že se chce soustředit na podzimní krajské volby ve Středočeském kraji, kde povede kandidátku Spolu.
O vývoji ODS v polistopadovém toku české politiky, dědictví zakladatele Václava Klause, proměně strany pod vedením Petra Fialy a jejím vyhlídkám do budoucnosti jsme hovořili s politoložkou Vladimírou Dvořákovou z Českého vysokého učení technického v Praze.
O víkendu uplynulo třicet tři let od založení ODS. Jak byste zhodnotila dosavadní roli strany v rámci české polistopadové politiky?
První prognózy, že vznikne nová samostatná strana, se objevily už v době, kdy byl Václav Klaus na podzim roku 1990 zvolen do čela Občanského fóra a porazil Martina Palouše podporovaného Václavem Havlem. Zatímco ostatní byli na dovolené, Klaus si získal podporu díky tomu, že o letních prázdninách před sněmem objížděl místní manažery Občanského fóra v regionech.
Osobně se domnívám, že vznik politické strany byl v té době nevyhnutelný. Protože, ať se nám to líbí, nebo ne, politické strany jsou v pluralitní demokracii nutností a pojetí Občanského fóra jako neukotveného všeobjímajícího hnutí nebylo udržitelné. Nová strana se dle svého ideového vzoru prezentovala jako jednoznačně konzervativní, neoliberální, přičemž ideovým vzorem byla britská premiérka Margaret Thatcherová.
Přetrvává toto zakotvení ve straně dodnes?
ODS dodnes nese dědictví svého zakladatele Václava Klause, i když sám Klaus stranu opustil, posunul se ideově od konzervatismu ke krajní pravici a dnes ODS velmi ostře kritizuje. Strana byla původně budovaná s ideou silného vůdce a tuto pozici logicky po celá devadesátá léta zastával právě Klaus.
Tento prvek ve vztahu ke svému vedení se ve straně do jisté míry drží dodnes, navíc podpořen moderními marketingovými trendy personalizace politiky. Vůdcovství je přitom chápáno skrze charakteristiku síly, nikoliv schopnosti prosazovat svůj program. S tím se mimochodem pojí i to, že jde dlouhodobě především o mužskou stranu.
A nakonec je s ODS silně spjatá zvláštní strategie, která má v sobě něco z populismu a obsahuje důležitý trvale mobilizační faktor. Mobilizace je zejména před vyhrocenými volbami do určité míry vlastní všem stranám, ale u žádné kromě ODS není tak silně přítomné permanentní varování před nebezpečím, které může přijít, pokud ve volbách nedáte hlas ODS.
Před volbami 1998 to byl možný nástup levicové ČSSD k moci, kdy se ODS dokonce v rámci kampaně prezentovala heslem „Mobilisace“. Poté to byla hrozba Zemana a následně Babiše, ačkoliv s jedním uzavřeli následně opoziční smlouvu a u druhého existuje šance, že se s ním spojí po příštích volbách.
Rámování jednotlivých voleb jako osudových, případně vytváření nepřátel, jakými měli být ti, kdo devadesátých letech kritizovali ekonomické reformy z Klausova pera, ale nalezneme u ODS prakticky při všech sněmovních volbách. Neustálé vyostřování kampaní a permanentní vytváření dojmu osudovosti, přitom není dobře. Znehodnocuje to navíc momenty, kdy opravdu „o něco jde“, protože pak už vám to nikdo nevěří.