Občanská demokratická strana o víkendu oslavila výročí třiatřicet let od svého založení. O týden dříve proběhl stranický sjezd, na němž si občanští demokraté zvolili do čela pošesté v řadě Petra Fialu.

Někdejší rektor brněnské Masarykovy univerzity je předsedou ODS nepřetržitě od roku 2014, kdy se vedení strany ujal po prudkém propadu strany ve sněmovních volbách v roce 2013. Ty následovaly po pádu silně nepopulární vlády předchozího předsedy strany Petra Nečase.

Občanští demokraté pod Fialou vystoupali na více než jedenáct procent ve volbách 2017. O čtyři roky později v koalici s KDU-ČSL a TOP 09 volby vyhráli a Fiala se stal premiérem pětikoaliční vlády.

Své mandáty před dvěma týdny obhájil také první místopředseda a ministr financí Zbyněk Stanjura. Znovuzvoleni na posty řadových místopředsedů byli také ministr kultury Martin Baxa, ministr dopravy Martin Kupka a europoslanec Alexandr Vondra.

Do vedení ODS se po čtyřech letech, kdy se na sněmu v roce 2020 post první místopředsedkyně nepovedlo obhájit Alexandře Udženiji, vrací žena. Uvolněné místo ve vedení po Zdeňku Zajíčkovi, který odešel do čela Hospodářské komory, obsadila poslankyně Eva Decroix. Její potenciální soupeř a současný místopředseda sněmovny Jan Skopeček do užšího vedení ODS nakonec nekandidoval s tím, že se chce soustředit na podzimní krajské volby ve Středočeském kraji, kde povede kandidátku Spolu.

O vývoji ODS v polistopadovém toku české politiky, dědictví zakladatele Václava Klause, proměně strany pod vedením Petra Fialy a jejím vyhlídkám do budoucnosti jsme hovořili s politoložkou Vladimírou Dvořákovou z Českého vysokého učení technického v Praze.

O víkendu uplynulo třicet tři let od založení ODS. Jak byste zhodnotila dosavadní roli strany v rámci české polistopadové politiky?

První prognózy, že vznikne nová samostatná strana, se objevily už v době, kdy byl Václav Klaus na podzim roku 1990 zvolen do čela Občanského fóra a porazil Martina Palouše podporovaného Václavem Havlem. Zatímco ostatní byli na dovolené, Klaus si získal podporu díky tomu, že o letních prázdninách před sněmem objížděl místní manažery Občanského fóra v regionech.

Osobně se domnívám, že vznik politické strany byl v té době nevyhnutelný. Protože, ať se nám to líbí, nebo ne, politické strany jsou v pluralitní demokracii nutností a pojetí Občanského fóra jako neukotveného všeobjímajícího hnutí nebylo udržitelné. Nová strana se dle svého ideového vzoru prezentovala jako jednoznačně konzervativní, neoliberální, přičemž ideovým vzorem byla britská premiérka Margaret Thatcherová.

Přetrvává toto zakotvení ve straně dodnes?

ODS dodnes nese dědictví svého zakladatele Václava Klause, i když sám Klaus stranu opustil, posunul se ideově od konzervatismu ke krajní pravici a dnes ODS velmi ostře kritizuje. Strana byla původně budovaná s ideou silného vůdce a tuto pozici logicky po celá devadesátá léta zastával právě Klaus.

Tento prvek ve vztahu ke svému vedení se ve straně do jisté míry drží dodnes, navíc podpořen moderními marketingovými trendy personalizace politiky. Vůdcovství je přitom chápáno skrze charakteristiku síly, nikoliv schopnosti prosazovat svůj program. S tím se mimochodem pojí i to, že jde dlouhodobě především o mužskou stranu.

A nakonec je s ODS silně spjatá zvláštní strategie, která má v sobě něco z populismu a obsahuje důležitý trvale mobilizační faktor. Mobilizace je zejména před vyhrocenými volbami do určité míry vlastní všem stranám, ale u žádné kromě ODS není tak silně přítomné permanentní varování před nebezpečím, které může přijít, pokud ve volbách nedáte hlas ODS.

Před volbami 1998 to byl možný nástup levicové ČSSD k moci, kdy se ODS dokonce v rámci kampaně prezentovala heslem „Mobilisace“. Poté to byla hrozba Zemana a následně Babiše, ačkoliv s jedním uzavřeli následně opoziční smlouvu a u druhého existuje šance, že se s ním spojí po příštích volbách.

Rámování jednotlivých voleb jako osudových, případně vytváření nepřátel, jakými měli být ti, kdo devadesátých letech kritizovali ekonomické reformy z  Klausova pera, ale nalezneme u ODS prakticky při všech sněmovních volbách. Neustálé vyostřování kampaní a permanentní vytváření dojmu osudovosti, přitom není dobře. Znehodnocuje to navíc momenty, kdy opravdu „o něco jde“, protože pak už vám to nikdo nevěří.

V čem kromě vyostřování kampaní a vytváření permanentního pocitu osudovosti každých voleb za třiatřicet let, kdy je ODS přítomná ve sněmovně, změnila českou politiku?

Velmi charakteristické pro ODS bylo, že se na ni v průběhu třech dekád provalilo opravdu velké množství případů korupce a klientelismu — ať už na celostátní úrovni, což ale nemusí být u nejsilnější vládní strany takové překvapení, tak na krajské a obecní úrovni. Tato zátěž do určité míry přetrvává dodnes, ostatně jen pár dní před tímto rozhovorem zatkla policie náměstka libereckého primátora z ODS, kterého měl uplácet šéf místní stavební firmy Syner. Stále také doznívá kauza podezřelých privatizací městských bytů v Brně.

Byla to ostatně ODS, která odmítala přijetí nejrůznějších protikorupčních opatření a kontrolních mechanismů, jako tomu bylo třeba v případě možného rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na kraje a statutární města nebo novely o whistleblowingu.

Předsedou ODS byl předminulý týden znovuzvolen Petr Fiala a takřka celý jeho dosavadní tým, pouze místopředsedu Zdeňka Zajíčka, který pozici neobhajoval, nahradila poslankyně Eva Decroix. Znamená to, že mezi občanskými demokraty panuje se současným směřováním a vládním angažmá spokojenost?

Je důležité si uvědomit, že se nacházíme těsně před vícero volbami, včetně sněmovních, kdy se vedení mění jen v případě krizí. Nemyslím si ale, že ve straně existují námitky vůči současnému předsedovi Petru Fialovi jako takovému, byť v očích části ODS jistě není ideálním silným vůdcem, který umí bouchnout do stolu. Vnímám spíše existenci mocenských skupin uvnitř strany, kterým jde o to, zda se jim podaří vystoupit v rámci stranické hierarchie na vrchol. Pokud v rámci ODS existují vnitřní spory, nejsou motivované ideovým směřováním.

Nicméně ODS se do budoucna nevyhne ani ideovým dilematům, byť třeba nyní nejsou na pořadu dne: jde třeba o vztah k evropské integraci či euru, kdy voliči ODS jsou znatelně více proevropští než strana sama. V ODS se drží velmi specifická orientace na Západ ve smyslu USA: u jiných českých stran takové rozdíly mezi USA nebo EU v rámci prozápadního směřování nevidíme, byť v zahraničním kontextu to můžeme nalézt u polských frakčních kolegů ODS ze strany Právo a spravedlnost.

Fiala si svým znovuzvolením patrně zajistil, že ODS ve výsledku povede déle než její zakladatel Václav Klaus. Jak byste Fialovu éru v čele ODS zatím zhodnotila?

Předně si nemyslím, že by se pod Fialou strana výrazně ideově posunula. Jediný podstatný rozdíl vidím v tom, že Petru Fialovi se zatím svou vládu podařilo udržet, což se předtím Klausovi, Topolánkovi ani Nečasovi nedařilo.

Rovněž si stranu v této chvíli už nespojujeme se systematickou korupcí jako v minulých dekádách, kdy na ODS praskly desítky a desítky kauz a společnost žila tím, co každý další den zase vyjde najevo. Je to však dané i tím, že ODS byla dlouhou dobu od roku 2013 do konce roku 2021 odstavena od moci.

Petr Fiala do čela ODS nastupoval v době, kdy strana měla sedmiprocentní preference. Podařilo se mu obnovit stabilní dlouhodobou podporu strany na alespoň třinácti procentech, a díky utvoření koalice Spolu před posledními sněmovními volbami se mu povedlo skutečně maximalizovat potenciál stranické podpory. Šlo tedy o dobrý strategický tah, byť uspěl i díky tomu, že některé strany skončily těsně pod pětiprocentní hranicí.

Vytvoření koalice s KDU-ČSL a TOP 09, která tyto strany možná zachránila před pádem pod pět procent, bylo možné i díky konsenzuálnějšímu a diskrétnějšímu stylu, který Fiala politicky drží, což je přece jenom rozdíl oproti mnohdy vyhroceným sporům s partnery a konfliktnímu koaličnímu vládnutí, jež bylo charakteristické pro Václava Klause v devadesátých letech.

O ideovém posunu ale nejde příliš mluvit, jde jednoznačně o pravicovou neoliberální stranu, která nezměnila svoje dogma ohledně Evropské unie nebo změn klimatu.

Nevypovídá ale o určitém posunu v ideovém základu ODS už jen to, že s Klausem má dnes špatné vztahy a ve veřejných projevech politiků strany, když už, tak se mnohem více vzpomíná na Václava Havla?

Myslím si, že vychýlení je spíš na straně Klause než naopak. Je to něco podobného jako u Miloše Zemana ve vztahu k jeho domovské ČSSD. V devadesátých letech Zeman začínal jako sociální liberál, a když se podíváme, kde dnes na ideovém spektru skončil, je to úplně absurdní.

Klaus se s ODS rozcházel už jako prezident a už předtím, než se začal hlásit k SPD, spolupracoval s hnutím Trikolora založeným Klausovým synem. Je to tedy otázka Klausova posunu, který měl jisté krajně pravicové tendence vždy, ale v devadesátých letech byly zastíněny jeho výrazně ideologicky neoliberálním náhledem na ekonomickou transformaci.

Co se týče Havla, myslím, že v případě dnešní ODS není tolik přítomen zřetelný odpor vůči němu, jaký existoval za Klausova premiérování. Petr Fiala je přece jenom humanitně vzdělán a jistý vztah k intelektuálním hodnotám má, a tak je schopen s větším odstupem přínos Václava Havla pro českou demokracii chápat. Je to hodně spojené i se snahou přihlásit se k Havlovi a navázat na něj v oblasti zahraniční politiky, protože jde o celosvětově známou postavu.

Jaká může být budoucnost strany, je reálná možnost postupného slučování stran koalice Spolu?

Každá strana může někdy poměrně dramaticky a nečekaně upadnout: kdybyste mi třeba před deseti lety řekl, že budeme mít někdy sociální demokracii mimo sněmovnu, tak bych vám nevěřila. Varovná pro podporu ODS v budoucnu ale může být potenciální neschopnost přehodnotit některé své postoje s ohledem na větší přívětivosti vůči mladší generaci: jako je vypjatý odpor vůči Evropské unii nebo klimaskepticismus. To je mimochodem problém také pro konzervativní lidovce a ve vztahu k mladým lidem se po kauze s populárním Dominikem Ferim a s odchodem Karla Schwarzenberga hledá i TOP 09.

Nicméně pokud jde o integraci ODS, KDU-ČSL a TOP 09 do jediného subjektu, nejsem si jista, zda je to v zájmu občanských demokratů. Když se slučovala v letech 1995 až 1996 ODS s Křesťansko-demokratickou stranou Václava Bendy, v praxi to znamenalo posílení strany o silně konzervativní, katolickou frakci.

V případě, že by se ODS spojila s TOP 09, výrazně by se posílilo liberální a proevropské křídlo ve straně. Zároveň si nemyslím, že by spolknutím TOP 09 a lidovců mohla ODS získat nějaké hlasy navíc, než jaké má díky současné volnější struktuře trojkoalice Spolu. Znemožnilo by to navíc voličům menších stran kritických k ODS volbu alternativ.

Petr Fiala rezolutně odmítá vládu s hnutím ANO, například po příštích volbách. Myslíte, že je ve straně existuje silné křídlo, které by vládu s Babišem upřednostňovalo?

V tomto Fialovi upřímně věřím, protože si nemyslím, že pokud by mělo dojít k povolební koalici ODS a ANO, současný premiér by v ní figuroval. Ale stranické křídlo, které by rádo utvořilo vládu s ANO, v rámci ODS je. Stejně tak poskytuje jisté indicie shoda ANO i ODS při rušení superhrubé mzdy.

Na sněmu občanských demokratů se v projevech hovořilo o ambici znovu vyhrát volby, práce vlády se vychvalovala. Je to adekvátní vzhledem k tomu, že podle prakticky všech průzkumů z poslední doby by strany současné vládní koalice většinu nezískaly?

Pokud máte sněm, který je pár měsíců před volbami a ještě na něm volíte obhajující vedení, jde o optimismus víceméně povinný. Zároveň ODS nahrála přece jenom upadající míra inflace a určité společenské naladění, že to nejhorší už máme za sebou. Jednoduše je to v takové chvíli povinná politická a marketingová strategie.

A pokud se oprostíme od roviny marketingových strategií, chyběla věcně vzato ODS sebereflexe, jež se mohla odrazit třeba změnami ve vedení?

Obávám se, že české politické strany nejsou na sebereflexi příliš zvyklé. Pokud se kritizuje v rámci stran, je za tím účel mocenských skupin dostat se do vedení strany. V tom okamžiku nejde až tolik o fakta, ale o zvolení témat, která mohou na straníky a voliče působit.

Zdá se tedy, že žádná z alternativních mocenských skupin uvnitř ODS na sněmu nenaznala, že přišla vhodné chvíle dostat se do vedení. Může se tak stát po krajských volbách, kdy už se budou blížit sněmovní volby, zvláště pokud evropské a krajské volby dopadnou pro ODS špatně. Tam si umím představit, že se otázka, zda má právě Fiala vést ODS znovu do voleb, může tematizovat.

Je ještě reálná šance, že by vládní strany mohly po příštích volbách znovu získat většinu?

Dva roky před volbami se to těžko předvídá, záleží na mnoha faktorech. Na vývoji ekonomiky, na zahraničně-politickém vývoji. Válka na Ukrajině je pro ODS přesně tím mobilizačním prvkem, o němž jsem hovořila na začátku. V politologii máme termín sekuritizace: téma potenciálních bezpečnostních rizik může být zveličováno, nebo umírňováno podle situace — a zastiňuje jiná témata.

Příkladem sekuritizace bylo opakovaná tematizace problematiky migrace po roce 2015. Přestože většina lidí v životě uprchlíka neviděla, z migrace se podařilo vytvořit ústřední téma volebních kampaní a další problémy odsunout na vedlejší kolej. Snaha opět pracovat s tímto tématem je výrazná u opozičních hnutí ANO a SPD. Druhým sekuritizačním tématem bude válka na Ukrajině a hrozba ze strany Ruska. Hrozí, že obě témata zcela zahltí veřejný prostor a v kampani se nedostane na jiná relevantní témata.

VOJTĚCH PETRŮ