Andrej Babiš v televizních debatách opakovaně varoval před nástupem „nové totality“. Ta prý vznikne v případě zvolení Petra Pavla prezidentem, protože současná vládní koalice, s níž se Babiš Pavla snaží za každou cenu spojit, bude ovládat Poslaneckou sněmovnu, Senát, vládu i úřad prezidenta.

Zhruba tři milióny voličů, kteří podpořili ve sněmovních volbách v roce 2021 hnutí ANO, SPD a strany, které se nakonec nedostaly do Sněmovny, tak prý nebudou mít žádné zastání, protože vláda se na ně nebude muset ohlížet. Už kvůli tomu, aby měla tato skupina svůj hlas v české politice, měl by být zvolen na Hrad Babiš.

Tento Babišův argument je vykonstruovaný, protože Pavel kandidátem vlády objektivně není. Kandiduje jako občanský kandidát, který si od vlády drží odstup. Babišův argument je však potenciálně účinný.

Čeští voliči totiž rádi vyvažují. A pokud by dostatečný počet z nich varováním o „nové totalitě“ uvěřil, mohl by Babiš prostřednictvím jejich mobilizace proti „vládnímu kandidátovi“ nakonec na Hradě skutečně skončit.

Je to ale dost nepravděpodobné, protože volební aritmetika hovoří neúprosně proti Babišovi. Ten by totiž ke svému vítězství musel být schopný vedle voličů, kteří ho volili v prvním kole, zmobilizovat s pomocí rétoriky o nebezpečí „nové totality“ v podstatě všechny voliče SPD a všechny ty, jejichž hlasy propadly v roce 2021, když se strany, které podpořili, nedostaly do Sněmovny.

Vezmeme-li v úvahu, že skoro půl miliónu těchto voličů Babiše podpořilo už v prvním kole, protože jeho výsledek předčil zisky ANO ze sněmovních voleb o zhruba půl miliónu hlasů, není příliš pravděpodobné, že by zbývajících zhruba půl miliónu těchto voličů chtělo jako jeden muž hlasovat pro Babiše až v kole druhém. Babišovi se zkrátka může podařit pro svou podporu zmobilizovat jen část z nich.

Už proto, že část těchto voličů, kupříkladu voliči sociální demokracie nebo Přísahy, nejsou prvoplánovými podporovateli Babiše. Mnozí z nich, pokud přijdou k volbám, mohou naopak podpořit Pavla.

Babišův plán

Babiš tedy nejspíš dobře ví, že jeho varování o „nové totalitě“ mu nadpoloviční většinu hlasů nezajistí. A ví také, že Pavla naopak podpoří většina z celkového počtu zhruba 1,2 miliónů těch, kteří v prvním kole volili Danuši Nerudovou, Pavla Fischera a Marka Hilšera. Průzkumy navíc naznačují, že zatímco žádní voliči Pavla z prvního kola nechtějí podpořit Babiše ve druhém kole, až 4 procenta voličů Babiše z prvního kola chce ve druhém kole volit pro Pavla.

Babiš by mohl uspět, kdyby se mu vedle mobilizace voličů SPD, neparlamentních stran a alespoň části tradičních nevoličů podařilo odradit nejméně polovinu voličů Nerudové, Fischera a Hilšera od toho, aby šli ve druhém kole volit. Potřebnou střední cestu však nenašel: agresivní rétorika, opřená o osobní výpady proti Petru Pavlovi a o lži, které můžou v jeho prospěch skutečně mobilizovat jen voliče SPD a část voličů neparlamentních stran, mobilizuje i voliče Nerudové, Fischera a Hilšera — jenže proti němu.

Jinými slovy: nemálo voličů, kteří možná zvažovali, že by ve druhém kole zůstali doma, protože mají problém s bývalým komunistou na Hradě, budou nakonec hlasovat proti Babišovi. Ten je totiž stylem své kampaně znechutil do té míry, že nakonec svůj hlas dají tomu, koho vnímají jako „menší zlo“.

Jelikož Babiš umí počítat, jistě ví, že jeho šance na zvolení jsou i navzdory varováním o „nové totalitě“ mizivé. Z toho plyne, že nyní už má evidentně jiný cíl. Tím je snaha posílit ANO po prezidentských volbách, a vyhrát příští sněmovní volby s náskokem, který mu umožní sestavit vládu jedné strany, nebo vládu ANO opírající se o menšího koaličního partnera.

Babišovi tedy jde primárně o to, aby si i po prezidentských volbách udržel alespoň část voličů, kteří zatím nevolili ANO, ale podpořili ho právě v prezidentském klání. Tím, že by se jako lídr opozice postavil do čela tábora, který údajně bojuje proti „nové totalitě“, v níž — i se svým mužem na Hradě — vše kontroluje současná pětikoalice, skutečně může k ANO přitáhnout nemalou část voličů, jejichž hlasy propadly ve sněmovních volbách v roce 2021, jakož i část voličů SPD.

Nelehká situace

Vládní koalice i Pavel, pokud se stane prezidentem, tedy budou muset být opatrní, aby Babišova ujišťování, že to on je nově mluvčím až tří miliónů voličů, kteří nemají v „nové totalitě“ zastání, svými činy nepodporovali. A to nebude vzhledem k nedobré ekonomické situaci i relativně malé sociální citlivosti koalice vedené „neoliberální“ ODS lehké.

Babiš samozřejmě může po prezidentské volbě i částečně oslabit, protože další jeho porážka může řadu voličů přesvědčit, že jeho politická hvězda vyhasíná. To bude ale hodně záležet jak na konkrétních výsledcích prezidentské volby, tak na jejich následné interpretaci.

A Babiš svými řečmi o „nové totalitě“ hraje o takový výsledek, který by mu umožnil tvrdit, že navzdory prohře vlastně zvítězil. Pokud by skutečně zmobilizoval dostatečný počet voličů, kteří v „nové totalitě“ nebudou mít zastání, může nakonec prohrát jen poměrně těsně, a přitom pak pracovat s novými hlasy, které získal mimo ANO.

Pokud by naopak v druhém kole prohrál velkým rozdílem, přičemž by jeho podpora příliš nepřevýšila výsledek z prvního kola, bude pro něj vykreslovat porážku jako vítězství mnohem těžší. V takovém případě by se mohl dostavit efekt, který zažilo Slovensko po prohře Roberta Fica s Andrejem Kiskou v roce 2014: Fico oslabil, a následně ztratil dominantní postavení ve slovenské politice.